Mlčoch, Melichar, Monsignore, zasloužilý badatel moravský na poli biblickém (* 6. led. 1833 v Kladkách na Moravě). Studoval na něm. gymnasiích v Mor. Třebové (1845—1850) a pak v Olomouci (1851—1852), v tomto městě i bohosloví. Byv r. 1856 vysvěcen na kněžství působil v duchovní správě na různých místech, posléze v Charvátech u Olomouce. Zde sepsal k vyzvání monografii Charvatská fara a kostel, jíž použil prof. M. Procházka valnou měrou pro svůj Život blahosl. Jana Sarkandra. V Charvatech seznámil se i s prof. Sušilem. Roku 1860 byl promovován za doktora theologie. Aby vzdělal se důkladněji ve St. Zákoně a nářečích semitských, k návrhu arcibiskupa Fürstenberka povolán byl na podzim roku 1861 do ústavu pro vyšší vzdělání kněží ve Vídni u sv. Augustina, kde pod vedením prof. Daňka a zvl. Čecha dra Jos. Vitvara, prof. vyšší exegese a semitských nářečí na universitě a prozat. ředitele ve Frintaneu, prodlel plný rok. V l. 1862—69 byl ředitelem a katechetou na hl. nižší reálce v Prostějově, r. 1869 jmenován řádným professorem biblického studia starozák. v Olomouci a r. 1900 sídelním kanovníkem. R. 1883 stal se rytířem řádu Božího hrobu, r. 1888 jmenován čestným radou arcib. konsistoře v Olomouci, r. 1892 za vydání Žaltáře čestným kaplanem Lva XIII., r. 1894 skutečným radou kníž. bisk. vratislavského a r. 1897 skutečným radou arcib. olomouckého a přísedícím kníž. arcib. konsistoře, r. 1898 vládním radou, r. 1900 členem c. k. zemské školní rady pro Moravu. M. jest z nejzasloužilejších kněží českoslovanských, na Moravě pak řadí se po bok jménům nejvíce vynikajícím. Vyvinul blahodárnou činnost vědeckou i vlasteneckou. Učitelskou činnost zahájil M. 30. dub. r. 1869 přednáškou o nářečí syrském a chaldejském. Již zde osvědčil se vyškoleným odborníkem, právě tak jako ve svých přednáškách o jazyce hebrejském, jehož studiu věnoval vždy péči velikou. Vycházel tu z názoru, zajisté správného, že bez znalosti hebrejštiny je nemožným nejen studium Starého zákona, ale i vystižení správného a úplného smyslu Vulgaty právě tak, jako původního hellénistického textu Nového zákona, jehož pisatelé, píšíce hellénisticky, myslili hebrejsky. Jeho Mluvnice jazyka hebrejského (autograf. vyd. v Olomouci 1884, po druhé 1899) přihlíží s tohoto stanoviska v části syntaktické pečlivě k tomu, jak překládá Vulgata a jak tudíž zase jest správně překládati latinský text Vulgaty se zřetelem na hebrejský originál, všímajíc si současně i českých překladů bible Králické, Procházkova, Draského a Frenclova. Zmínky zaslouží po prvé u M-a se vyskytující česká terminologie. Doplňkem grammatiky a úvodem do četby textu hebrejského jsou rovněž autografované Radices ad Genesim c. I.–IX. et Psalm. I.—5. (t., 1877 a 1882). Parallelně s jazykem pěstoval i starovědu biblickou, by žáci jeho, budoucí kněží, správně poučeni jsouce nevnášeli do dob biblických názory, způsoby a zvyky krajův našich a doby moderní. Původně latinská Succincta Archaeologia biblica secundum academicas praelectiones (1870 a 1876, s 20 přílohami obrazovými), později i česká Starověda biblická (1881 a 1883, 300 stran a 36 listů vyobrazení), obě autografické, vydána konečně v nové úpravě i tiskem nákladem dědictví sv. Prokopa jako Starověda biblická (Praha, 1888, 36 listů vyobrazení). K pracím o hebrejštině i archaeologii biblické přidružily se i práce o bibli jako celku a o jejích částech jednotlivých. Vedle souborného úvodu do knih St. zákona: Introductio in libros sacros Veteris Testamenti (Olomouc, 1871, 1885, 1896, vesměs autograficky) spadají sem: Exegesis catholica respectu habito scientiarum naturalium nec non sensus historici adversariorum (XXXI. Genesis, I.—V., 1871; I.—IX., 1879; I.—X., 1895, 254 str.), i česky jako: První knihy Mojžíšovy hlava I.–IX. čili zpráva Mojžíšova o stvoření světa a o dějinách pravěku lidského až do smrti Noachovy, t. j. od r. 1—2006 (t., 1888); překlad Pláče Jeremiáše proroka (»Kazatel«, III., č. 2.) a Řeči proroka Jeremiáše proti lžiprorokům (Jerem., 23, 9—36, t.) jako ukázka k tisku připraveného proroctví Jeremiášova. Zamilovaným oborem práce M-ovy jsou Žalmy. M. studoval stejně důkladně text hebrejský jako latinský (Vulgaty), poslední hlavně, by dovodil jeho povahu jako slovného překladu z řeckého textu Septuaginty, který sám jest slovným překladem textu hebrejského. Výsledkem studií M.-ových byl tu nejprve latinský překlad žalmů dle textu hebrejského jako Psalterium I. (autograf z r. 1886), k němuž jako čásť II. připojil studii o povaze latinského překladu Vulgaty (autogr. t., 1887). Současně vydal i autograf českého překladu z textu hebrejského jako Žaltář čili kniha Žalmů (t., 1886, po druhé 1892). K tisku připravil i Český překl. Žalmů dle lat. církevní Vulgaty, jehož ukázky uveřejnil ve »Vlasti« r. 1894 (Žalm 17) a v »Kazateli« roku 1894 (Žalmy kající). Výsledky, k nimž dospěl v uvedených pracích, shrnul pak v obsáhlém díle Psalterium seu Liber Psalmorum juxta Vulgatam latinam et versionem textus originalis hebraici cum notis introductionalibus et cum argumentis exegeticis, quibus harmonia utriusque versionis demonstratur (t., 1890, 518 str.), jež doznalo daleko široko plného uznání kruhů církevních. Doplňkem jeho jest jiné dílo: Psalmi latinae Vulgatae, eorum sonus et sensus literalis (t., 1898), v němž vedle znění latinské Vulgaty podává se parallelně přesné znění téže Vulgaty latinou klassickou. M. dospěl dílem tímto k cíli, jejž si při studiu Žalmů vytkl, totiž umožniti pořízení srozumitelných a jasných překladů Žalmů do kteréhokoli jazyka dle církevní latinské Vulgaty. Svrchu uvedený Český překlad Žalmu dle lat. círk. Vulgaty je příkladem toho pro češtinu. V rukopise má M. překlad velké části bible (Proroctví Isaiášovo, Jeremiášovo, Baruchovo, Aggeovo, Knihu Jóbovu, Ruth, Esther, Genesis a j.). Jako opravdový, odborně co nejdůkladněji vzdělaný repraesentant biblického studia St. zákona byl by M. nad jiné povolán poříditi národu českému překlad St. zákona z textu původního, jakého se literatuře české posud nedostává. Ze žáků M-ových uvádíme prof. J. Kachníka a cestovatele A. Musila. Dk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Melchior Mlčoch