Ottův slovník naučný/Mirošov
| Ottův slovník naučný | ||
| Miroslav | Mirošov | Mirošovice |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Mirošov |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 416. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Mirošov (rozcestník) |
|
| Související články ve Wikipedii: Mirošov, Mirošov (okres Jihlava), Mirošov (okres Žďár nad Sázavou), Mirošov (Valašské Klobouky), Mirošov (zámek, okres Rokycany) |
|
Mirošov: 1) M., městys v Čechách při stanici České obch. dráhy (Rokycany–Nezvěstice), v hejtm. a okr. rokycanském; má 196 d., 2082 obyv. č., 13 n., jako obec polit. 222 d., 2322 obyv. (1890), far. kostel sv. Jakuba Větš. (v Chýlících), kostel sv. Josefa, 5tř. šk. chl. a dív., chudobinec, radnici, pš., telegr., četn. stanici, prostranné náměstí, par. mlýn, koksovou a několik výroč. trhů. Obyvatelstvo živí se polním hospodářstvím, drobnými řemesly a prací při dolech uhelných. Alod. statek se zámkem, dvorem a pivovarem drží Jos. kn. Colloredo-Mansfeld. Poblíž M-a prachárna a skladiště dynamitu. K městysu náleží několik kolonií dělnických. Kdy a od koho M. založen, neznámo. Blíže mlýna »ve dvorcích« jsou zbytky býv. tvrze, lid dosud zde říká »Na burku«. Nejstarší písemná památka sahá do r. 1366, kdy Dobrohost z Ronšperka daroval dva dvory v M-ě klášteru dominikánskému v Plzni a jeden dvůr menším bratřím rovněž v Plzni. R. 1400 seděl na M-ě Vilém ze Žďáru, r. 1454 příslušel M. ke hradu Drštce, později připomíná se jako samostatné zboží, jež Ferdinand I. daroval Floriánu Gryspekovi z Gryspachu. Jeho potomek Blažej prodal (1616) M. ještě s několika vesnicemi Adamovi Vratislavovi z Mitrovic, při jehož rodině zůstal do r. 1726, kdy jej Jan Ant. V. z Mirošova prodal komoře dvorské, načež M. spravován administrací statků zemských jako statek komorní, pak r. 1834 podřízen úřadu hornímu v Příbrami a r. 1866 prodán i se Zbirohem Kirchmayerovi a Siemundovi, od nichž jej t. r. koupil dr. Strousberg. Když pak r. 1875 uvalen na jmění Strousbergovo konkurs, koupil (1879) M. se Zbirohem kníže Colloredo-Mansfeld, jenž prodal (1890) doly kamenouh. nynější mirošovské horní společnosti. Zámek mirošovský vystavěn od Floriána Gryspeka z G. (1550) a Jana Ant. Vratislava z Mirošova (před r. 1726). Při zámku jest kaple. Asi půl hod. od M-a stávala ves Chylice (v. t. 1) s far. kostelem sv. Jakuba. Ves zašla bezpochyby v nepokojích husitských; neboť r. 1616 připomíná se pustou. Kostel, r. 1667 pobořený, vystavěl r. 1675 Diviš Vratislav z Mirošova. R. 1654 počínají při kostele matriky. Na uhlí počalo se v M-ě několikrát kutati, a sice roku 1836 v lese u sv. Floriána, v l. 1848—52 cís. horní úřad, r. 1853 hr. Valdštein. R. 1867 převzalo dolování nynější těžařstvo a v čas největšího rozkvětu hor pracovalo zde 1600 havířů. Otevřením výnosných dolů hrnulo se do M-a dělnictvo; vzrostlo obyvatelstvo i blahobyt, tak že brzy ves si zasloužila povýšení na městys (1871). R. 1882 vystavěna sem želez. dráha. (Srv. Kamenouhelný útvar, 858 b.) Srv. D. Brázda, M. (Praha, 1891).
2) M., ves t., hejtm. a okr. Pelhřimov, fara Dušejov, pš. Hladov; kaple, 1tř. šk., 3 mlýny a pila. Alod. statek (254.73 ha) se zámečkem, dvorem a škrobárňou jest majetkem Viléma Rychlého, jehož předek Josef Rychlý koupil jej (1786) od Leopolda ryt. Fučíkovského z Grünhofu. Do válek husitských náležel M. k biskupskému panství pelhřimovskému, pak jej koupilo město Pelhřimov od Rudolfa II. V XVII. stol. seděli na tvrzi a na statku mirošovském Odkolkové z Újezda, Rašínové z Risenburka, Vltavští z Manswerthu, Berkové z Reinfeldu, v XVIII. stol. Odkolkové z Újezda, Vraždové z Kunwaldu, Talacko z Ještětic a od r. 1757 Arnošt Fučíkovský z Grúnwaldu.
3) M., ves na Moravě, hejtm. Uher. Brod, okr., fara a pš. Valaš. Klobouky; 30 d., 192 ob. č. (1890), 1tř. šk. — 4) M., ves t., hejtm. a okr. Nové Město, fara Moravec (část. Hor. Bobrová), pš. Hor. Bobrová; 59 d., 358 ob. č. (1890), 1tř. šk., mlýn.