Ottův slovník naučný/Mincovní právo
| Ottův slovník naučný | ||
| Mincovnictví | Mincovní právo | Mincovní značka |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Mincovní právo |
| Autor: | Eduard Fiala |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. s. 380. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Mincovní právo, mincovní regalie (jus monetandi, jus monetae cudendae, něm. das Münzrecht) jest právo minci svou vlastní raziti a jako bernou vydávati. Právo to může býti praktikováno: 1. Jako dominium čili vlastnost panovníka svobodně vládnoucího nebo 2. jako concessio expressa personalis sive hereditaria čili jako svobodná, kterémukoliv soukromníku panovníkem propůjčená koncesse, nebo 3. jako usus fructus či právo, které vykonáváno bylo vdovou, přežila-li manžela, jemuž kdysi doživotně příslušelo vykonávání m-ho p-va; nebo 4. jako contractus, totiž smlouvou, a to tak, že oprávněný držitel mincovního regálu povolil jiné soukromé osobě provozovati m. p. pod svrchovaností mincovního pána a dle určitých předpisů, ale k užitku podnikatelovu; 5. jako contractus pignoris, případ, kdy podle ujednání držitel mincovního regálu zastavil m. p. některému věřiteli svému na ten čas, až by dluh zaplacen byl z užitku mince; 6. jako precarium sive concessio revocabilis ad nutum, případ, jejž v Němcích a Francii často shledáváme; jest to právo, jímž držitel mincovního regálu propůjčuje m. p. některému městu na nějaký čas k hmotnému povznesení obce, nebo některému kostelu k dokončení stavby, a 7. jako protectio sive tutela, pod kterýmž názvem soustřeďují se případy, kdy mincovní regál zužitkován v dobách poručnictva za nezletilosti panovníkovy nebo za interregna. V Čechách bylo m. p. dominiem panujícího rodu a dle toho též vykonáváno; poměr na Moravě v době Přemyslovců jest poněkud nejasný, avšak nejspíš jako concessio expressa českým panovníkem údělným knížatům m. p. poskytováno a též provozováno. M. p. výslovně jmenuje se mezi regaliemi udělovanými německými císaři. Dohled k všeobecnému mincování v Němcích ponechávala si vždy říše i přihlíženo též k tomu, aby v principu toliko králové měli to právo, kdežto každý jiný aby toliko na základě propůjčení králů římských směl mincovati; ale kmenoví vévodové němečtí, někteří biskupové a j. přes to provozovali často m. p. bez jakéhosi zvláštního udělení tohoto práva králi německými. Faa.