Ottův slovník naučný/Mez

Ottův slovník naučný
Meytens	Mez	Mez (matematika)

Údaje o textu
Titulek:	Mez
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. s. 235–236. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Mez (zemědělství)

Mez (srv. čl. Hranice), pruh trávníku, oddělující pozemky sousedních vlastníkův, měla kdysi v soukromém právě mnohem větší význam než nyní. Nejen že byly m-e slavnostním způsobem ustanovovány od osob úředních (v čes. právě uvádějí se perambulatores, assignatores et metarum distinctores) za přítomnosti účastněných stran a sousedů, pamětníků dávného stavu, m-e hrály velikou roli jmenovitě při převodu pozemkového vlastnictví na jiné osoby. K řádnému nabytí vlastnictví vyžadovalo se, aby strany si vyšly nebo vyjely u přítomnosti sousedstva (vicinatus) na hranice pozemku, a tam aby pozemek formálně odevzdán byl v držbu (ostensio metarum, circuitus; v rus. otvod zemli po mežam, místo pozdějšího uvedení v držbu, vvod). Spory o polní m-e bývaly ve starých dobách projednávány jiným způsobem než rozepře obyčejné. Soud mezní konáván býval v Čechách na m-ích samých, na polích (»výjezd« čili, jak v Knize Rožmberské stojí, »výnězd« na m-e). – V řím. právě nazývána byla žaloba směřující k určení sporných m-í actio finium regundorum. Ve starším právě předpokládalo se při této žalobě, že spor týká se pouze mezního pruhu širokého pět stop (controversia de fine). Běželo-li o širší pozemkový pruh (controversia de loco), dlužno bylo žalovati reivindikací. Zvláštností controversiae de fine bylo, že se při ní nemělo přihlížeti k usucapio (vydržení), dle pozdějšího práva rovněž ne k longi temporis praescriptio (mimořádné vydržení). V právě Justiniánském není sice actio finium regundorum obmezena na spor o m. širokou pouze 5 stop, avšak vždycky se smí přihlížeti při ní pouze k vydržení mimořádnému. – Srv. Heyrovský, Instituce římského práva (Praha, 1888, str. 306–307).