Ottův slovník naučný/Merežkovskij

Ottův slovník naučný
Meretrices	Merežkovskij	z Merfelu

Údaje o textu
Titulek:	Merežkovskij
Autor:	Karel Štěpánek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 126. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Dmitrij Sergejevič Merežkovskij
Heslo ve Wikipedii: Dmitrij Sergejevič Merežkovskij

Merežkovskij (Мережковскій): 1) M. Konstantin Sergějevič, přírodovědec ruský (* 1854). Odborného vzdělání, hlavně v zoologii a botanice, nabyl na universitě petrohradské, pak za hranicemi na universitách německých, dále v Neapoli a v Paříži, kde též studoval na škole anthropologické. Po návratu do vlasti přednášel zoologii na universitě petrohradské a na vyšším ženském učilišti a dal podnět k ustavení se společnosti anthropologické. Pro chorobu nucen byl opustiti Petrohrad a usídlil se na Krymu, kdež oddal se studiím v oboru vinařství a sadařství. Uveřejnil, hlavně v cizích i domácích sbornících, práce z oboru zoologie (o prvocích Ruska, o houbách moře Bílého, o vývoji láčkovce Obelia a o pigmentech živočišných), botaniky (o rozsivkách moře Bílého), anthropologie (o kamenné době na Krymu) a nověji práce týkající se vinařství.

2) M. Dmitrij Sergějevič, básník a kritik rus. (* 1866), byl synem vyššího úředníka dvorního a r. 1886 ukončil studia na historicko-filologické fakultě petrohradské. Již v 15. roce jal se psáti verše, jež uveřejňoval v časopisech, a r. 1888 vydal první sbírku básní, načež následovaly sborník Simvolj (Petrohrad, 1892), překlady z Aischyla, Sofokla a Euripida. Z Longa vydal Dafnis i Chloja (t., 1896). Velkému úspěchu těšil se jeho histor. román Otveržennyj (t., 1895), jakož i nedokončená dosud jeho trilogie: Julian otstupnik; Vozrožděnije a Petr i carevič Aleksěj. Z četných jeho studií kritických (o Puškinovi; Dostojevském; Majkovu; Korolenkovi; franc. novoromanticích; Ibsenovi a j.) zasluhuje hlavně zmínky O pričinach upadka sovremennoj rus. litěratury (t., 1893). Jako básníku M-mu nedostává se často bezprostředního citu, ač básně jeho oplývají literárním vkusem a pěkným veršem. Zvláštnímu úspěchu těšila se jeho báseň Věra, jednak pro svoji prostotu, jednak tím, že podává skutečný obraz duševního života mládeže z let 80tých. Od té doby M. přijal mnoho živlu symbolistického a názorů Nietzscheových, a jeho práce z té doby mívají ráz allegorie. Platí to mezi jiným též o jeho trilogii, v níž jednotlivosti překvapují svojí propracovaností. Totéž možno říci o jeho názorech kritických, v nichž vystupuje proti tendenčnosti v zájmu nových ideí, upadaje sám v tendenčnost. — Choť jeho Zinajida Nikolajevna M-kaja (* 1867), po otci Švédka, uveřejnila od počátku let 60tých pod prvotním jménem Gippius mnoho povídek a básní. O sobě vydala sbírku Novyje ljudi (t., 1896). Přimyká se k realistické škole, snažíc se věrně zachytiti podrobnosti z domácího života, ač ani ona nezůstala prosta vlivu Nietzscheova. Šnk.^{[red 1]}

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Ve 28. dílu byl k heslu Merežkovskij uveřejněn dodatek, viz Merežkovskij (dodatek).