Ottův slovník naučný/Mensinger Karel
| Ottův slovník naučný | ||
| Menses apostolici | Mensinger Karel | Mens sana in corpore sano |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Mensinger Karel |
| Autor: | neznámý |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. s. 108. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Související na Wikidatech: Karel Mensinger |
|
Mensinger Karel, spisovatel a vlastenec čes. (* 9. říj. 1813 v Labské Týnici — † 10. říj. 1892 v Miláně). Vystudoval gymn. v Litomyšli, bohosloví v Král. Hradci a v Praze, kde jako bohoslovec ujal se na žádost kanovníka Stránského redakce »Přítele mládeže« a spřátelil se s Amerlingem, Škodou a jinými paedagogy. Za příčinou vysvěceni odebral se do Král. Hradce, načež kaplanoval v Nových Dvořích, v Heřm. Městci, kde založil ochotnické divadlo, knihovnu a pokladnu pro chudou mládež. Později vstoupil k vojsku, s nimž dlel r. 1848 jako voj. kaplan při pluku Reisingrovč v Miláně. Když pak Rakušané opustili Milán, zůstal v Miláně, konaje v nemocnicích veliké služby raněným vojínům rakouským, zejména slovanským. Tehdejší prozatímní vláda lombardská nekladla mu žádných překážek, obzvláště když se za něho přimluvil básník Ad. Mickiewicz, meškající v Miláně při »legii slovanské«. Když však Rakušané vtrhli opět do Milána, odebral se M. s legii do Piemontu, začež prohlášen od rak. vlády za psance a na hlavu jeho vypsána odměna 100 dukátů. Po bitvě u Novary vrátil se do Alessandrie, kde jmenován professorem něm. jazyka na Colleggio nazionale. Zde pobyl 5 roků a sepsal Slovníček vlašsko-francouzská-německo-anglický. R. 1855 povolán za polního kaplana k piemontskému král. jízd. pluku, kdež setrval do r. 1866, načež dán na odpočinek, žil v Miláně jako spolupracovník časopisů »La Perseveranza« a »Secolo«, v nichž horlivě seznamoval veřejnost italskou s věcmi slovanskými, zejména českými. K tomu účelu sestavil slovník: Vocabulario poliglotta di geografia, obsahující správně zeměpisná jména slovanská, jehož I. díl vyšel r. 1871; ostatní rukopis jest v Ambrosiánské bibliotéce (v. t.) v Miláně. Při této bibliotéce založil evropskou knihovnu, již spravoval přes 4 desítiletí. R. 1844 uveřejnil v »Č. Č. M.« : Pojednání o pramenech Labských, dále napsal: Příprava k hodnému přijmutí svátostí (Milán, 1845); Stručné popsání hlavního chrámu, ostatních kostelů a kaplí v Miláně (t., 1845); Tři sta mravných průpovídek (t., 1846); Pobožnost křídové cesty (Kr. Hradec, 1847); též účastnil se Výšková spisu »Milán a jeho okolí« (t., 1847). Vedle toho byl stálým prostředníkem mezi italskými a českými včelaři, hojně přispíval do časop. »Český včelař«, do něhož napsal na r. 1883 Slovník včelařský v jazyku vlašském, českém a německém, a přeložil do italštiny »Rukopis Kralodvorský« a Zeyerův román »Ondřej Černyšev«.