Ottův slovník naučný/Mendělějev

Ottův slovník naučný
Mende	Mendělějev	Mendeli

Údaje o textu
Titulek:	Mendělějev
Autor:	Bohuslav Brauner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. s. 95–96. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Dmitrij Ivanovič Mendělejev

Mendělějev (Менделѣевъ) Dimitrij Ivanovič, nejslavnější ruský a slovanský chemik (* 7. ún. 1834 v Tobolsku v Sibiři jakožto sedmnácté a nejmladší z dětí Ivana Pavloviče M-a, ředitele gymnasia tamtéž). Brzy po narození M-a otec jeho oslepl a o něco později zemřel, a energická matka M-a, Maria Dmitrijevna, založivši skelné huti v Tobolsku, živila a vychovávala celou četnou rodinu. Ukončiv gymnasijní studia v Tobolsku odebral se M. r. 1850 do Petrohradu, kdež studoval chemii na universitě pod Zininem, odkudž byl však přeložen do ústavu paedagogického, určeného k vychovávání učitelů na státních gymnasiích. Na fysicko-mathematickém oddělení paedagogia napsal své první pojednání Ob izomorfizmě. Byv ustanoven učitelem gymnasia v Simferopoli, byl za krymské války přeložen do Oděssy a r. 1856 na základě dissertace »Položenija …« (1856), v níž neobyčejně duchaplným a možno říci i prorockým způsobem pojednává o velikých i toho času sporných problémech theoretické chemie, stal se magistrem chemie a zároveň docentem university petrohradské. Obhájení i objasnění mnohých bodů nauky Gerhardt-Laurentovy mladým ruským magistrem nedošlo tehdy onoho přijetí v učeném světě, jakého zasluhovalo. Byv r. 1859 ministrem poslán za hranice, zařídil si M. v Heidelberce malou soukromou laboratoř fysikálně chemickou. Po návratě domů jmenován byl r. 1863 professorem chemie na technologickém ústavě v Petrohradě a r. 1866 stal se professorem na tamní universitě a doktorem chemie na základě dissertace O sloučeninách vody s alkoholem. Tam zůstal až do svého pensionování r. 1890, od r. 1893 jest pak ředitelem »Hlavního paláce měr a vah« v Petrohradě. Výsledky vědeckých pokusů, tamtéž prováděných, vydává ve »Vremeniku«. Není možno v krátkém článku podati více než pouhý náčrtek o činnosti vědecké badatele i spisovatele tak plodného a všestranného, jako jest M., neboť jeho činnost vztahuje se na všechny obory chemie a na celou řadu oborů spřízněných s ní véd přírodních i mathematicko-fysikálných. (Psal též o spiritismě, o vhodné formě lodí atd.) Sláva jeho však má základ v tom, co vykonal v oboru chemie všeobecné, fysikálné a theoretické (filosofii chemie). Pracemi o specifických volumech rozličných hmot zabýval se od r. 1855 do r. 1870, rozšířil Koppovy generalisace a ukázal, že při »absolutním bodu varu« (kritické temperatuře) některé tekutiny mají větší koefficient roztaživosti nežli plyny. Tento bod definuje M. tím, že kohaese a latentní teplo vypařovací jest rovno nulle a látka se stává plynnou, nezávisle na tlaku a volumu. R. 1883 podal M. jednoduchý i všeobecný výraz pro expansi tekutin teplem za stálého tlaku mezi 0° a jejich bodem varu. Odchylky od tohoto zákona a odchylky u plynů od zákona Gay-Lussacova jsou dle M-a v obou případech závislými na molekulárné váze. Dlouholeté práce své i svých žáků, jakož i důležité generalisace týkající se vodných roztoků shrnul M. ve svém klassickém spise Izslědovanie vodných rastvorov po uděljnomu věsu (Petrohr., 1887), ale v nejnovější době ubírá se nauka o tomto předmětu jiným směrem, nežli byl v díle tom od M-a naznačen, t. j. nyní panuje všeobecně nauka o elektrolytické dissociaci solí ve vodných roztocích, kterouž theorii však M. nepovažuje dle soukromého sdělení za správný výraz našich vědomostí o tom předmětě, nýbrž jen za prozatímního předchůdce správnější theorie budoucnosti. Hlavně nutno dle M-a v oboru tom dále pracovati. Od r. 1871 pracoval M. a s ním Kirpičov, Hemilian, Boguský i Kajander o pružnosti plynů. Čásť první díla toho, popisující methody pracovní, vyšla r. 1875. V malé brošurce, vydané r. 1875, uvedeny jsou hlavní výsledky práce experimentální. M. ukázal, že odchylky od zákona Boyleova (Mariottova) jsou pro všechny plyny (nejen pro plyny »ideální« dle Regnaulta) positivní, při tlaku velmi vysokém a velmi nízkém, a v posledním případě, při hranici kondensace, chovají se plyny jako látky pevné, t. j. změnou tlaku nelze k sobě molekuly plynu značně přiblížiti neb od sebe je oddáliti. Určiv pak reálné koefficienty roztažlivosti plynů teplem shledal, že tyto stoupají se stoupající molekulárnou vahou plynu. Z dat uvedených M-em je vidéti, že zákony Boyleův (Mariottův) a Charlesův (Gay-Lussacův) jsou platný jen pro body křivky, kde přecházejí odchylky od zákonů těch v positivní a negativní neb naopak. S tímto problémem souvisí i práce M-ovy meteorologické, hlavně o zředění vzduchu v nejvyšších vrstvách atmosféry i organisace vzduchoplaveb za účelem jich zkoumání. Dva spisy M-ovy modifikovaly vyučování chemii, jehož se dostalo posledním třem generacím ruských chemiků: jeho Chemie organická a jeho Osnovy chimiji, kteréhož spisu vyšlo od roku 1869 šest vydání a který byl též přeložen do němčiny a angličiny. V tomto klassickém díle, plném nových ideí i názorů, vyvinul M. hlavně velkolepou přírodní generalisaci, nazvanou periodický zákon (v. čl. Atom). Idee ty razily si mezi chemiky jenom pomalu dráhu a teprve čtyři momenty: odkrytí gallia, scandia, germania s vlastnostmi, jež předpověděl M. pro hypothetické prvky ekaaluminium, ekabor a ekasilicium, vyplňující do té doby prázdné mezery v periodické soustavě, jakož i důkaz, že beryllium se svými zdánlivě abnormálními vlastnostmi skutečně zaujímá místo, jež mu M. vykázal v přirozené soustavě, to teprve rozhodlo o tom, že periodická soustava byla od chemiků všeobecně přijata, a tím zároveň stal se radikální obrat ve vyučování chemii. Od té doby také datuje se nová perioda v badání na poli chemie anorganické. M. získal si velkých zásluh o rozvoj chemické industrie na Rusi. Roku 1863 sepsal první větší ruskou encyklopaedii předmětu toho a vedle toho často referoval o pokroku chemické industrie, jak se jevil na světových výstavách. Zejména jeho zásluhou stala se z industrie petrolejové na Rusi, původně nepatrné, velkolepá industrie světového významu, což má zejména velký význam pro posunutí civilisace směrem k centrální Asii. Stejným směrem pracuje M. nyní o povznesení průmyslu hornického, zejména hutnictví na Urale a Sibiři a dobývání uhlí v Rusku, o bezdýmném prachu ruské armády atd. Geniálnost a originálnost M-a jest známa celému vědeckému světu, přímý a nejbližší účinek měla však na četné jeho žáky na Rusi. Němci naň žárlí a jejich encyklopaedie obsahují o něm jen kratičké zprávy. Vysokých vědeckých vyznamenání dostalo se mu zejména od Angličanů, kteříž uznávají, že M. značí pro Rusko to, co značil Berzelius ve Švédsku, Liebig v Německu a Dumas ve Francii. — Srov. Thorpe, »Nature« (sv. 40., str. 193). Pisatel těchto řádků s vděčností vzpomíná, jak mocný vědecký i osobní vliv měl veliký slovan. chemik M. na jeho celou životní činnost vědeckou. Bnr. ^{[red 1]}

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Ve 28. dílu byl k heslu Mendělějev uveřejněn dodatek, viz Mendělějev (dodatek).