Ottův slovník naučný/Maršov
| Ottův slovník naučný | ||
| Maršíkov | Maršov | Maršovice |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Maršov |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 907. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Maršov (rozcestník) |
|
| Související články ve Wikipedii: Dolní Maršov, Horní Maršov, Maršov, Maršov (Krupka), Maršov (Malšice), Maršov (Studená), Maršov (Uherský Brod), Maršov (Zámostí-Blata), Maršov nad Metují, Maršov u Úpice |
|
Maršov: 1) M., díl I., Marešov (Marschendorf), ves a městys v Čechách, 525 m n. m., hejtm. Trutnov, fara M., díl III., okr. a pš. M., díl IV., 79 d., 44 ob. č., 1114 ob. n. (1890), 5tř. šk., papírna a továrna na květinový a cigarettový papír (přes 400 děl.), opodál vápencové lomy. — 2) M., díl II., t., 530 m n. m.; 56 d., 572 ob. n. (1890), mlýn. — 3) M., díl III., 540 m n. m.; 54 d., 356 ob. n. (1890), far. kostel P. Marie, škola. — 4) M., díl IV., t. 563 m n. m., 88 d., 2 ob. č., 737 ob. n. (1890), okr. soud, pš., telegraf, četn. stanice, kommissařství finanční stráže, 5tř. šk., lékárna, spořitelní a záloženský spolek, sídlo pojišťov. spolku proti škodám z ohně, přádelna na len (5000 vřeten, přes 300 děl.), broušení dřeva, mlýn, výroba lihovin. Alod. panství (8420.58 ha) drží Aloisie hr. Černínová, roz. hr. Morzinová; náleží k němu zámek s kaplí a s krásným parkem, pila a šindelna v M-ě, díl IV. Poblíž ložisko železné rudy. Sněžka s t. zv. »Českou Boudou« je na území tohoto panství. M. je konečným bodem, plavby polenového dříví po Velké a Malé Úpě z panství maršovského. Všechny čtyři díly M-a leží v údolí úpském na úpatí Sněžky, souvisí spolu, ale každý díl tvoří pro sebe politickou obec. Údolí maršovské jest romantické i bývá za letní doby hojně turisty navštěvováno. M. děkuje za své založení vyzdvižení hor tu a v okolí. Celá krajina úpská náležela za nejstarší doby jako zboží královské ke hradu trutnovskému. V XV. stol., ne-li dříve, byl M. dílem panství žacléřského, jehož lenní pán, Jan z Varnsdorfu, udělil (1466) Matěji Behmerovi jeden hamr v Kalné Vodě a doly na želez, rudu v M-ě. Do pol. XVI. stol. kvetl v M-ě průmysl železářský. R. 1568 vystavěli protestanté dřevěný kostel a David Finger jmenován prvním protestantským farářem. Křtitelnice v nynějším kostele má letopočet z r. 1572. V l. 1740 a 1868 shořel kostel byv zapálen bleskem. Na místě zaniklého průmyslu železářského zaujal průmysl dřevařský. Přišlo mnoho cizinců z Tyrolska a ze Štýrska, sekali, káceli a odplavovali dříví, jež dodáváno bylo po většině dolům kutnohorským. R. 1575 napočítáno zde 370 dřevorubců a později ještě více. R. 1622 vyhnán odtud i se svými společníky poslední protestantský farář, načež fara obsazena katol. farářem. R. 1623 prodala komora královská M. Marii Magdaleně Trčkové, roz. z Lobkovic, která podržela si právo patronátní, vysoké lesy s dorostem dopravovali na Hory Kutné. Po smrti Jana Rudolfa Trčky z Lípy († 1634) koupil (1636) zboží maršovské Jan Jakub de Wagghi sv. p. z Adelsbergu. Po r. 1623 vystěhovalo se odtud mnoho protestantů za hranice, nechtějíce se obrátiti na viru katolickou. R. 1701 prodán M. v dražbě, koupil jej Berthold Vilém z Valdšteina; skrze jeho dceru Marii Alžbětu přešel na Jana Arnošta Schaffgotsche. Syn jeho Villibald zvelebil a zvětšil panství, přikoupiv velký díl zadržených lesů od komory královské, a syn tohoto vystavěl r. 1792 nynější zámek. Potom seděla tu rodina hrabat z Aichelburkuv z níž Alfons prodal M. (r. 1883) Aloisii Černínové z Chuděnic za 1,050.000 zi. R. 1897 v měsíci čci byla v M-ě, jakož i v celém Podkrkonoší veliká povodeň, při níž v M-ě dílu IV. zničeno 14 domů, v M-ě dílu III. 7 domů se zřítilo, v M-ě dílu I. jeden dřevěný dům odplaval a všech 17 obyvatelů utonulo. Soudní budova poškozena tak, že i soudní akta s pozemkovými knihami odplavala. Škoda v celém okresu maršovském na soukromém majetku způsobená odhadnuta na 2 mill. zl. a na silnicích a na cestách na 423.000 zl. — Okr. soud zaujímá 136.84 km2, má 1706 d., 58 ob. č., 10.562 n. z 10.672 přít. obyv., 10.591 katol., 50 evang., 30 žid., 1 jiný; z těch 5208 muž., 5464 žen. Srv. E. R. Petrák, Riesengebirge (Vídeň, 1891); »Technický obzor«, 1900, čís. 6 a 7.
5) M., též M. Menší, ves t. při Medhuji, hejtm. Broumov, okr., fara a pš. Police n. M.; 31 d., 228 ob. č. (1890), 1tř. šk. a zastávka Rak. stát. dr. (Choceň–Meziměstí). — 6) M., víska t. u Blat, hejtm. Jičín, okr. a pš. Sobotka, fara Mladějov; 5 d., 23 ob. č. (1890). — 7) M., ves t., hejtm. a okr. Tábor, fara a pš. Malšovice; 32 d., 241 ob. č. (1890). — 8) M., ves t. při potoku, hejtm. Trutnov, okr., fara a pš. Úpice; 76 d., 374 ob. č. (1890), 1tř. škola. — 9) M., také M. Dolní a Horní (Marschen, Unter- a Ober-), ves t. na potoku, hejtm. Ústí n. L., okr. Chabařovice, fara a pš. Bohusudov; 46 d., 404 ob. n. (1890), kaple, mlýn.
10) M., ves na Moravě, hejtm. a okr. Uh. Brod, fara Újezd, pš. Vel. Ořechov; 26 d., 106 ob. č. (1890). — 11) M., ves t., hejtm. a okr. Dačice, fara Olšany, pš. Vel. Lhota; 35 d., 236 ob. č. (1890), alod. statek drží Bedř. sv. p. z Dalberku. — 12) M., ves t., hejtm. a okr. Tišnov, fara a pš. Vápenné Lažánky; 92 d., 637 ob. č. (1890), 2tř. šk., mlýn, myslivna.