Ottův slovník naučný/Magové

Ottův slovník naučný
Magot	Magové	Mágr

Údaje o textu
Titulek:	Magové
Autor:	Justin Václav Prášek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 612. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Dílo ve Wikipedii: Mág

Magové (μάγοι, staroperský sing. magus), kněží iránští ve službách nauky Zoroastrovy, původně nepochybně kmen staromédský, jehož vzpomíná Hérodot, který však obíral se obětnictvím a výkladem snů. Uchvatitel trůnu proti Kambysovi Gaumáta byl magem a dle nápisu behistúnského bořil chrámy a obětiště, byli tudíž m. původně obětníky božstev uctívaných v přírodě. Hérodot praví, že po pádu Gaumátově byli i m. vražděni, čehož paměť prý uchovávala náboženská slavnost μαγοφονία, ale velice zamlouvá se nejnovější výklad Marquartův, že μαγοφονία neměla s magy nic společného, nýbrž že značí oběti, jež přinášeli bohům Peršané v měsíci Bágajádiši. Ježto slovo bága ve jménech osobních Řekové nahrazovali částicí μεγα, jest výklad Marquartův vhodně doložen. Odpírá také Hérodotově zprávě okolnost, že m. byli kněžími perskými i po Dareiově náboženské opravě ve smysle mazdeistickém. Velikého významu nabyli m. teprve za Sássánovců, když avestická nauka stala se státním náboženstvím. Tehdy žili m. v určitém počtě kněžských měst západoíránských a vykonávali úřad svůj dědičně a byli i jedinými vzdělanci v říši, obírajíce se písemnictvím, léčením a pěstováním právních zvyků. Jako kněží ohně a živlů měli ovšem i povinnosti obřadní, zejména čistotu, rovněž i roucho přiměřené. Z Iránu rozšířili se m. i do sousedních zemí, Armenie a Kappadokie, a stali se fanatickými protivníky křesťanství pronikajícího do Iránu. Měli pevné hierarchické zřízení, podřízeni jsouce nejvyššímu m-vi (mobedán mobed), mobedům a hírbadům. S pádem říše Sássánovců zašel i význam mágů, jichž nynější Parsové neznají. Pšk.