Ottův slovník naučný/Městec

Ottův slovník naučný
Mesta	Městec	Městecký

Údaje o textu
Titulek:	Městec
Autor:	Alois Klaus, František Josef Čečetka, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 162. Dostupné online.
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Městec
Související články ve Wikipedii: 1) Městec, 2) Městec, 3) Městec, 5) Heřmanův Městec, 6) Městec Králové, 7) Vojnův Městec

Městec : 1) M., ves v Čechách, hejtm. a okr. N. Město n. Met., fara a pš. Velká Jesenice; 35 d., 208 ob. č. (1890), kaple Nejsv. Trojice, popl. dvůr a myslivna. Stávala zde tvrz, r. 1426 sedění Petra z Veselice, poč. XVI. stol. Beneše ze Sendražic, jehož potomci prodali M. Vojtěchovi z Pernšteina k panství novoměstskému. — 2) M., ves t. při potoku Dědině, hejtm. N. Město n. Met., okr. Opočno, fara Vys. Újezd, pš. Meziříčí; 26 d., 188 ob. č. (1890), na Dědině mlýn Břekl. Roku 1580 uvádí se M. městečkem, jež příslušelo do r. 1786 do farnosti třebechovické a k panství opočenskému. — 3) M., též M. Odraný, ves t., hejtm. a okr. Vys. Mýto, fara Chroustovice, pš. Uhersko; 60 d., 351 ob. č. (1890), kaple P. Marie a opodál bažantnice a myslivna. — 4) M., ves t. (hejtm. Rakovník), v. Městečko.

5) M. Heřmanův (lat. Hermani oppidum), starobylé město t., při sever, úpatí Želez. Hor, v hejtm. a okr. chrudimském, má 361 d., 3611 ob. č., 11 n., s předměstími (Židovská ulice a Přibilov) 450 d., 4490 ob. č., 58 n. (1890), měšťan, šk. chl. a div., 1tř. obec. něm., opatrovnu, ústav chudých škol. sester, radnici, četnickou stan., soukromý léčebný ústav, lékárnu, pš., telegraf, stan. dráhy (Přelouč-Váp. Podol a Heřm. M.-Borohrádek), několik mlýnů a továren na obuv, koželužnu a jiné menší závody řemeslné. Na blízku ložisko žel. rudy. Alod. panství H. M-tce s Morašicemi (4405.28 ha) se zámkem (při něm kaple sv. Rudolfa) a s dvory drží Ferd. kn. Kinský. Město má dvě náměstí, na jednom jest farní chrám sv. Bartoloměje s obrazy na chrámové klenbě od Fr. X. Balka a hrobkou Žerotínů. Kostel připomíná se již r. 1321. Přestavován byl r. 1639 a v nynější podobu uveden hrabětem V. Sporckem po ohni r. 1740. Hřbitovní kostel Matky Boži, původně kaple, přestavován byl r. 1776 (průčelí) a r. 1796 (sakristie). Synagoga stavěna r. 1728. Židovský hřbitov pochází ze XVI. stol. Nejrozsáhlejší budovou města jest zámek na Mal. náměstí s věží. Má 103 místnosti s barokovými krby, vykládaným nábytkem a mnohými obrazy. R. 1398 na místě zámku stávala tvrz, která za Oprštorfů r. 1591 nazývána byla již zámkem. Důkladně zámek přestavěn koncem XVIII. stol. hrabaty Sporcky a r. 1867 kníž. F. Kinským. Městský chudobinec uvádí se již roku 1512, kdy byly v něm 4 osoby. Nadacemi Sporcků vzrostl počet špitálníků na 12. Kaple sv. Jiří pochází z r. 1680. Pěknými budovami města jsou i Mariánská nemocnice, zřízená a vydržovaná kněžnou M. Kinskou, panská elektrárna a budova obecných a měšť. škol. M. H. zal. asi od Heřmana z Mrdic, o němž první zmínka činí se r. 1325 v listině, kterou tento odkazuje manželce své a synům Mrdice s dvorem poplužním, Heřmanův M. a jiné vsi. Koncem XIV. stol. pánem Mrdic a Městce byl nezletilý Ojíř z Mrdic, vnuk Jarošův, který o statky své souditi se musil r. 1395 s Henslínem z Hostinného, jinak z Turgova, na něhož statky ty přešly koupí. Když Ojíř návodem Henslína od pověžného Vidláka byl na honě úkladně zastřelen, přešel M. H. a Mrdice na pány Jaroslava, Jana a Janka z Opočna. Druhý, příjmím Městecký, znám jest svou úskočnou povahou, kterou projevil r. 1415 v Opatovicích, r. 1421 u Chotěboře a r. 1421 třetí den po sv. Marku v Chrudimi. Za to Žižka t. r., táhna od Lichnice, M. poplenil. R. 1434 zboží městecké držel Jan Hertvík z Rušinova, krajský hejtman, sídlem na Lichnici. V polovici XV. stol. koupili M. H. Trčkové, kteří, protože tvrz byla pobořena, na M-tci nepřebývali. R. 1462 bratři Burian a Zdeněk Trčkové z Lípy v pondělí po novém létě darovali městečku M-tci H. právo postupní a odúmrtní. R. 1469 M. H. vypálen králem uherským Matiášem. V úlevu toho r. 1512 Trčkové rozhojnili špitál M-tce H., jemuž r. 1523 přikázali plat peněžitý ze vsi Raškovic, a r. 1514 darovali městečku rybník Herout. Od Trčků městečko M. H. a jiné vesnice r. 1538 v úterý před sv. Tomášem za 6500 kop gr. pražských koupil Sigmund Anděl z Ronovce, potomní hejtman chrudimského kraje. K prosbě tohoto vysadil císař Ferdinand I. Městeckým jarmarky a on sám r. 1552 dovolil, aby lesů »Buková stráň« a »Volšiny« směli užívati jako svých vlastních, a svolil, aby mohli sobě koupili ves Bylany, kus pastviště, pole »lán« a r. 1569 lázně v městě s poli i lesy. M. H. čítal tehdy 150 domů a chalup. Sigmund Anděl po krvavém sněmě r. 1547 pro účastenství ve vzpouře zaplatil 2000 kop pokuty a na statky jeho uvedeno manství, tak že tyto r. 1572 po smrti Sigmunda, který synů neměl, připadly císaři Maximiliánovi. Ten, potvrdiv Městeckým všechny jich výsady, prodal r. 1577 M. bratřím Janovi, Jiříku a Vilémovi Oprštorfům. R. 1579 jmenován M. H. městem panským, jehož zboží spravoval Vilém ml. z Oprštorfů. Ten založiv Nový Dvůr prodal statky své r. 1591 Janu Jetřichovi st. ze Žerotína a na Černikovicich. Tento osvobodil Městecké od robot »ženných«, zač mu město odvádělo při sv. Jakubě 22 kopy 7 gr. a 3 peníze. Kšaftem z r. 1592 přešel M. na Bedřicha st. ze Žerotína, který vymohl r. 1597 na cís. Maximiliánovi, že Městečtí mohli vybírati clo i mýto a odbývati tři trhy koňské. Dcera jeho Eliška, zdědivši r. 1598 otcovy statky, potvrdila Městeckým všecky jejich výsady; provdala se r. 1604 za L. Berku z Dubé, po němž drželi M. H. synové. Tehdy trpělo město mnoho od vojsk císařských. R. 1623 zapálili vojáci město i zámek. Podobně vedlo se městu i za Anny M. Khyslové, dcery Jana Jetřicha Berky z Dubé, kdy nejen císařští, ale i Švédové ukládali městu hrozné kontribuce na penězích a na obilí. Dle urbáře z r. 1658 byly v městě 142 domy; z těch 50 pustých. Na Sporcky přešlo panství M. H. r. 1661. Za nich tu vystavěn kostel, přestavěna fara i škola. Když M. stíhán velikými ohni (r. 1733 vyhořelo 30 domů, r. 1765 polovice města), ukázali se Sporckové dobrými pány ke svým poddaným. Město drželi 133 léta. R. 1797 prodali zboží to Otovi hr. Greiffenklau, od jeho synů koupil pak panství to r. 1828 Rudolf kn. Kinský, známý maecenáš českých věd a umění. Do r. 1420 hlásili se Městečtí k víře katolické. Teprve r. 1421, když Jan Městecký pokořil se Bohu a přijal čtyři artikule pražské, přestoupili i obyvatelé zboží M-tce H. k víře podobojí, stojíce při ní pevně po 200 let. Po r. 1620 Berkové pilně přihlíželi k tomu, aby poddaní vzdali se náboženství evangelického. Užívali k tomu i násilí. Tehdy stálých kněží v M-tci nebylo, ty opatřili městu teprv Sporckové. Četná obec židovská připomíná se v M-tci již r. 1500. Nejvíce počtem zmohli se Židé ve městě po r. 1680, kdy usazoval je hr. Sporck do domů vyprázdněných morem. R. 1859 napočítáno tu Židů 721, r. 1890 již jen 345. Škola v M-tci v XVI. věku spojena byla s universitou; dosazovalť na ni praeceptory rektor vysokého učení pražského. V XVII. stol. školství i vzdělání velice pokleslo, byliť učitelé evangeličtí Berkou vyhnáni a školy zůstaly na čas prázdné. R. 1859 zřízena tu škola farní, r. 1894 chlapecká, r. 1895 dívčí škola měšťanská a r. 1899 škola pokračovací. Z prvních živností v M-tci připomíná se pivovarnictví, mlynářství, pekařství, vinařství a soukennictví. Oprštorfové zakázali vařiti pivo vůbec, sami jen právo to si osobujíce. Vinařství zkvétalo nejvíc za Žerotínů, z nichž pan Jetřich uložil i městu pokutu v případě, že by někdy do 4 neděl vína nemělo. Šenk vína však zakázal r. 1609 L. Berka, čímž vinice zašly. Mlýnů bylo v M-tci několik. Již r. 1437 vydali mlynáři zápis, že nebudou bráti »od bílého věrtele než halíř a od režného od korce peníz«. Cech novoševcovský datuje se od r. 1553, cech zámečníků, kovářů, kolářů od r. 1570, řezníků od r. 1592. Nyní seskupeny jsou živnostníci v 7 společenstvech s 512 členy; řemeslo nejčetněji zastoupené jest obuvnictví, jehož výrobky mají odbyt na výročních trzích a čile se vyvážejí. Jen ze řad řemeslnictva vyrostla Občanská záložna zal. r. 1860; koncem r. 1899 bylo v ní uloženo 1,817.610 K. — Znak městský (vyobr. č. 2739.) jest zelený list leknínu v červeném poli; potvrdil jej císař Rudolf II. r. 1579 majestátem daným na hradě sv. Matěje k žádosti Viléma st. z Oprštorfu. — Srv. Rudolf Pokorný (»Světozor«, 1874); Antonín Rybička (»Památky archaeol.«); Alois Klaus (monografie M-tce Heřm. z roku 1900). M. H. jest rodištěm R. Pokorného a dra. Jiřího Gutha. Al. Klaus.

6) M. Králové, okr. město t., v hejtm. poděbradském, leží v kotlině 238 m n. m„ má 342 d., 24 75 ob. č. (1890), pravidelné obdélníkové náměstí, rovné a čisté ulice s pěkným stromořadím a sady. Na náměstí stojí radnice spojená s okres, domem, sídlo obec. úřadu, okr. soudu, far. chrám sv. Markéty s obrazem od Brandla (r. 1384 far.), jenž po mnohých pohromách byl po třetí znovu postaven před sto léty i s věží ve slohu románském. U chrámu školy obec. i měšť. pro chlapce a dívky. Od r. 1894 synagoga. Město má poštu a telegr. úřad, četn. stanoviště, sokol, tělocvičnu, jatky, okr. stravovnu a okr. všeob. nemocnici císaře Františka Josefa I. z r. 1897. Osm silnic rozbíhá se z města, u něhož jest i nádraží obchod, dráhy Křinecko Městecké. K povznesení města účinně přispěje provedení hotového projektu, stavba odbočky dráhy severozáp. z Chlumce n. C. přes Slibovice a Běrunice do M-tce K., odtud přes Křinec do Nymburka. Z průmysl, závodů sluší uvésti par. mlýn, původně brusírnu na korále (panský par. mlýn a mlýn větrní zanikly), cukrovar, dvůr s lesní správou panství dymokurského. Za městem opukové lomy. Ve městě i okolí kvete ode dávna tkalcovství, knoflikářství a hlavně rolnictví. Čilý obchod s obilím a dobytkem podporuje týdenní a sedm výroč. trhů. V minulých dobách pěstovalo se rybářství; bývalé rybníky, kterých r. 1673 napočítalo se na Dymokursku nad 100, jsou nyní vysušeny. Peněžní ústavy: Obec. spořitelna od r. 1882, jež obrací veškeren čistý zisk na zveleb, města, a okr. záložna hospodářská (z r. 1883). Okres královéměstecký zaujímá 236.15 km² s 32 obcemi katastrál. a má v 3160 d. 20.354 ob. č., z nich je 9732 muž., 10.622 žen; 19.026 katol., 1074 evang., 208 žid., 46 bez vyznání (1890). — M. Králové (pův. Královo městce), městečko hrazené, vzniklé ve století XIII., ležíc na starodávné slezské silnici od Prahy k Hradci Král., záhy se povzneslo, mělo své tržiště a far. chrám. Ve XIV. stol. náleželo ke komoře král. Karel IV. zastavil M. K. své choti Anně Svídnické a od této postoupen (1373) Petru z Vartemberka. Král Václav IV. se jmenuje patronem jeho chrámu a také se tenkrát psávalo »královské komorní město«. R. 1410 vyplatil Milota Kravařský z Tvorkova králi Václavovi IV. za zboží městecké 600 kop česk. gr. od vdovy po Benešovi z Choustníka k užívání do té doby, až by král 1000 kop. česk. gr. jej vyplatil. Za doby té byla zde asi vystavěna tvrz. Týž Milota postoupil M. K. Ničkovi z Chotěvic. Ve válkách husitských byl M. K. i okolní osady pobořeny. Při vítězství Táborův a Sirotkův u Ústí n. Luž. r. 1426 vyznamenal se ryt. Jan Stráník z Kopidlna, pán na M-tci K. a Záhornici, a byl po své smrti r. 1433 s velikou slávou v M-tci K. pochován. Veliké sucho r. 1473 po 3½ měs. trvající a šířící se mor nepřispěly obnově města a tu vzniklo, jak se zdá, přijmi »M. Odraný«, kteréž ještě za časů Paprockého trvalo. Nové proudy náboženské nezůstaly bez hlubokých účinků na zdejší krajinu, utrakvismus v lidu převládal. Když pak vydán přísný rozkaz proti pikhartům, vyslal Trčka z Lípy roku 1509 tři bratří pikharty z Bydžova, M-tce K. a Chotěboře s prosbou k pražským mistrům a purkrabímu panu Lvovi. Nenalezše milosti, vystěhovali se bratří v počtu 500 osob se 60 povozy z vlasti. Ke konci XV. stol. náleželo zboží městecké s několika vesnicemi opět komoře král. a bylo spravováno král. hejtmany. Králové Ferdinand I., Maximilián II. a Rudolf II. povznesli M. K., obdařivše jej rozličnými výsadami, zejména právem na trhy, obchodem solním, vybíráním mýta, pálením kořalky, vařením piva, prodejem vína a výkupem z roboty. Za Ferdinanda I. r. 1558 pozbyl magistrát privilegia vynášeli ortele smrti a jiné tresty. Přemysl Otakar II. byl M-tce K. zvláště pamětliv. Tak dal do jeho erbu (vyobr. č. 2740.) na věčné časy dvouocasého lva, jakého užívá království České. Také část ostatků sv. Markéty, jež od Bely IV., krále uherského, darem byl držel, věnoval nově založenému chrámu v M-tci K. Císař Rudolf lI. postoupil, jakožto král český, M. K. a některé vesnice Burianu Trčkovi z Lípy na Světlé nad Sázavou s takovouto při tom výminkou, že též napřed psané vesnice a městečko a dědiny, kdež jsou prve byly komorní a zápisné, již více komorní a zápisné býti nemají, než zpupné a svobodné. Při dělení panství Trčkovských dne 25. říj. 1533 zboží městecké dostal Jan Trčka ml. z Lípy. Avšak ani tento rod M-tce K. dlouho nedržel; r. 1587 koupila město s osadami, lesy a rybníky Marie roz. z Martinic, vdova po Zdeňkovi z Valdšteina, pánovi na Dymokurách, k ruce syna Viléma. Tak spojen byl statek městecký s dymokurským, o němž pak v dějinách výhradně se mluví. S ním přešlo zboží městecké do rukou rodiny Valdšteinské a r. 1615 rodiny Smiřické, a po bitvě bělohorské držel je až do svého pádu vojevůdce Albrecht z Valdšteina. Blahobyt města podkopala válka třicetiletá. Švédové obrátili město v rumy a celá víska Voděrady poblíže města úplně vzala za své. Baner a po něm Torstenson zpustošili celý kraj tak, že po válce napočteno v M-tci K. toliko 56 sousedů protestantů, kteří novými dragonadami byli obráceni na katolictví. Pozoruhodno, že v tomto odlehlém městě každé nové učení náboženské nalezlo půdu. Tak ještě v XVIII. stol. bylo tu středisko náboženské sekty Mikulášenců, Adamitů, kteří však jsouce vrchností stíháni nadobro zanikli. Kdykoliv i se zmořené město zvedalo ze svých útrap, nové rány je stíhaly; trojí veliký oheň (1680, 1746 a 1792) je na dlouho ochromil a zbavil všech památek z minulosti. Posléze i sbírka po celé zemi pro nešťastné město zavedena. Tenkrát hlavním pramenem výživy stalo se obyvatelům tkalcovství: ve 260 domech vyráběli kartouny a bavlněné látky. Také války í francouzské a pruská městu uškodily, veliké exekuce, dodávání potravin a j. byly na i denním pořádku, R. 1849 v M-tci K. byl zřízen okres, soud, když zrušen patrimoniální úřad v Dymokurech. Monografii Královéměstecka napsal F. J. Čečetka. F.J.Čečetka.

7) M. Vojnův, pův. Vojnín, městečko na řišské silnici z Čhotěboře do Žd'áru, 585 m n. m., t., v hejtm. chotěbořském, okresu přibislavském^{[red 1]}, má 193 d., 1270 ob. č. (1890), far. kostel sv. Ondřeje (ve XIV. stol. far.), 3tř. šk.; pošta Krucemburk, 3 mlýny, pila, žulové lomy a 4 výroč. trhy. Alod. panství (3285.45 ha) jest majetkem Klotildy hr. ClamGallasové. M. V. byl odedávna majetkem kláštera ždárského a obdržel (1293) od krále Václava II. své domácí právo. Kol r. 1357 puštěn Vojnoví ze Štětina, po němž obdržel jméno. Po jeho smrti následovali na zboží vojnoměsteckém potomci. Když pak r. 1422 klášter žďárský od kališníků vypálen, nucen byl klášter r. 1454 M. V. i s tvrzí prodati M. z Buchova, při čemž si vyhradil právo předkupní. Syn jeho Mikuláš Zbyněk postoupil M. V. Bočkovi z Kunštátu. R. 1493 připomíná se zdejší tvrz pustou, vzavši za své za válek husitských. Ještě t. r. koupil opět M. V. klášter žďárský a držel jej s malou přestávkou (bylť při arcibiskupství olomouckém) do svého zrušení (1784). R. 1605 obdrželo městečko erb městský (obr. č. 2741.): štít zlatý, v něm dvě černé ostrvy křižem přeložené o 4 rukách, přes ně pak na přič nůž se zl. rukojetí. R. 1642 poplenili Švédové městečko, jež po válce 30leté zůstalo bez kněze. Po zrušení kláštera připadlo zboží vojnoměstecké matici náboženské. R. 1826 koupil Vratislav hr. z Mitrovic panství žďárské i s M-tcem pro kn. Jos. z Dietrichšteina. Cis. Josef lI. udělil (1786) městečku majestát na odbývání čtyř výroč. trhů. Nynější kostel znova vystavěn r. 1770. — Srov. J. V. Neudoerfl, Pol. okres Chotěbořský, str. 108.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

↑ přibyslavském.

[1] řibyslavském.

[red 1]