Ottův slovník naučný/Měřín
| Ottův slovník naučný | ||
| Mérimée | Měřín | Merino |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Měřín |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 129. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Měřín |
|
| Související články ve Wikipedii: Měřín (Rabyně) |
|
Měřín: 1) M., Miřín, osada v Čechách u Blaženic, blíž lev. břehu vltavského, hejtm. Benešov, okr. Neveklov, fara Bělice, pš. Netvoříce; 13 d., 88 ob. č. (1890), samota Hrušov a Královská s přívozem. — 2) M., ves t. (hejtm. Přeštice), v. Merčín.
3) M. (Wollein), městys na Moravě, v hejtm. a okr. velkomeziříčském, má 241 d., 1469 ob. č., 12 n. (1890), far. kostel sv. Jana Křt., kapli P. Marie Sněžné, 5tř. šk., pš., četn. stanici, lihovar a opodál mlýn Valchu. Krásný chrám se starožitným portálem, pozůstatek to z doby, kdy zde ještě stávalo proboštství benediktinské kláštera třebíčského, jež zaniklo okolo r. 1480.