Ottův slovník naučný/Mýto (obce)
| Ottův slovník naučný | ||
| Mýto | Mýto (obce) | Mýtov |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Mýto |
| Autor: | Karel Křemen, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 950–951. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Mýto (rozcestník) |
|
| Související články ve Wikipedii: 1) Mýto, 2) Šavlova Lhota, 3) Mýto (Hořice na Šumavě), 4) Vysoké Mýto, 5) Grešlové Mýto |
|
Mýto: 1) M., kdysi M. Popelovo (Maut), město v Čechách při Klabavě, hejtm. Hořovice, okr. Zbiroh; 267 d., 2159 ob. č. (1890), far. kostel sv. Jana Křt. (ve XIV. stol.), za městem starobylý kostel sv. Štěpána, pův. farní, na návrší poutnická kaple sv. Vojtěcha, radnice, 6tř. šk., četn. stanice, pš., telegraf (v místě), stanice trati Zbiroh-M., sladovna (z býv. pivovaru), 2 mlýny, tříslárna, cvokařství (domácí průmysl) a několik výroč. trhů. M. založeno při zemské stezce, vedoucí tudy k pomezí bavorskému. Krajina zdejší náležela ke král. komoře. Král Jan daroval zboží zbirožské i s městem Mýtem za prokázané služby Petrovi z Rožmberka, odtud na dále trvalo při tomto panství. Rožmberkové potvrdili M-tu stará privilegia a ještě nová přidali, vystavěli kostel a změnili znak (v. vyobr. č. 2855.) městský za pětilistou červenou růži v stříbrném poli. Za války 30leté město od Bariéra vypáleno a v l. 1869, 1871, 1875, 1888 a 1900 zuřily zde požáry. M. jest rodiště Aug. V. Ambrosa (v. t.). —
2) M. (Schlag), víska t. u Střemil, hejtm. Krumlov, okr., fara a pš. Chvalšiny; 7 d., 1 obyv. č., 35 n. (1890). —
3) M., Mejto (Mauthstadt), ves t., hejtm. Krumlov, okr. Hor. Planá, fara a pš. Hořice u Krumlova; 20 d., 142 obyv. n. (1890). Od r. 1268 náleželo M. ke klášteru zlatokorunskému.
4) M. Vysoké (Hohenmauth, lat. Alta Muta), král. věnné město v Čechách nad ř. Loučnou, 290 m n. m., skládá se z města vnitřního a ze tří předměstí (Pražského, Litomyšlského a Choceňského), má 878 domů, 9505 obyv. (bez vojska 8053), mimo čásť vojska skoro veskrze národnosti české. Vyznáním jest 9017 katolíků, 333 evangelíci a 87 židův. V Mýtě Vysokém jest stanice dráhy Choceň-Litomyšl, okresní hejtmanství, okr. soud, berní úřad, erární pošta, první prapor 98. pluku řadového, 30. pluk pěší a 2. pluk hulánský zem. obrany, — první záložna, okr, záložna hospodářská a záložna občanská. Z průmysl. závodů vyniká akc. cukrovar, tři cihelny (2 parostrojní), závod na zužitkování ovoce, parostr. pivovar, továrna na zboží keramické a dva parostr. závody truhlářské. Vzdělávací ústavy jsou: c. k. gymnasium, škola rolnicko-lukařská, pokrač. škola řemeslnická a kupecká, měšťanská a obec. škola dívčí a chlapecká. Z veřejných budov a prostranství památny jsou chrám sv. Vavřince, věže hradební (zvláště Pražská, v níž jest též museum), budovy školní, dům První záložny, troje kasárny, okr. nemocnice, rozsáhlé náměstí Královské, sady Jungmannovy a Rudolfovy, starý a nový hřbitov a j. — Dějiny. Kde nyní M. V. stojí, vedla od prastarých časů silnice zemská, která spojovala hlavní hrady české, Olomúc a Prahu. Stopy silnice té dosud zříti lze v hlubokých úvozových cestách od Džbánova k Mýtu a od Mýta k Vraclavi. Kdy bylo M. V. založeno, není známo. Přemysl Otakar II. vydal osadu v ruce německých kolonistův a povýšil ji r. 1264 na město. Noví osadníci obdrželi zároveň všecky pozemky na hodinu cesty kolem města a v okruhu tom dáno jim též výhradné právo ku provozování živností. Odtud nabylo M. V. brzo tvářnosti docela nové: bylo ohrazeno příkopem a náspem a obehnáno zdí asi 20 loket vysokou s třemi branami a věžemi, které se dočkaly dnešních dob (z bran jen Pražská a Litomyšlská), ovšem v podobě poněkud změněné. Vedle východů hlavních zřízeny časem i některé vedlejší, zvláště t. zv. fortna na konci ulice nyní Pivovarské; od ní se šlo krytou chodbou až k řece. Také vnitřek Mýta Vysokého byl hned s počátku novými občany valně změněn. Domy byly po většině přestavěny a podloubím opatřeny. Na jihozáp. straně při hradbách založen chrám sv. Vavřince; o málo později položeny na sev.-záp. straně města základy k mužskému minoritskému klášteru; časem zřízen k tomu i klášter ženský. Nové královské město zastínilo rostoucí slávou svojí brzo starodávný sousední župní hrad vratislavský i stalo se již od počátku XIV. věku místo něho samo sídlem úřadu purkrabského a vůbec úřadů zemských. Za Karla IV. nastal v Mýtě Vysokém znamenitý ruch. Při rostoucím blahobytu přibývalo totiž značně obyvatelstva i domův a to nejen uvnitř hradeb, nýbrž i mimo ně. Z dosavadních několika osamělých hospodářských stavení vyvinula se tři podměstí, Pražské, Litomyšlské a Choceňské; v tu dobu rozmáhal se i jazyk český a posléze následkem stálého proudu přistěhovalců z blízkého okolí opanoval docela. Jen několik jmen místních zachovalo až podnes pamět doby německé, na př. Limperky (Lindenberg), Šnakov (Schneckenhof), Harta (Hart = les) a Neisbach. Se změnami národnostními nastal i převrat náboženský. M. V. dostalo se r. 1421 v ruce Pražanův a všechen lid přidal se k podobojím. Bohužel neobešly se změny ty pro město bez pohromy. Mnoho lidu bylo pobito a vedle četných domů soukromých vypáleny a pobořeny též oba kláštery. Jménem Pražanů vládl zde Orebita Diviš Bořek z Miletínka. Od smrti Žižkovy (1424) ocitlo se město v rukou Sirotkův i bylo jim pak poddáno až do osudné bitvy Lipanské (1434). Po smíru Jihlavském r. 1436 poddalo se M. V. králi Sigmundovi i dostalo za to potvrzení všech statkův a svobod. K Jiříkovi Poděbradskému osvědčovali Mýtští hned od počátku přátelství upřímné; r. 1468 měli příležitost přivítati ho slavnostně také ve svých zdech. Až do těch dob mělo město v erbu svém draka; nástupce Jiříkův, Vladislav, změnil to r. 1471 v ten způsob, že odtud městským znakem byl sv. Jiří v červ. poli, sedící na koni bělouši a probodávající draka dlouhým kopím (vyobr. č. 2856.). R. 1546 účastnili se někteří občané též odboje proti kr. Ferdinandovi, začež byly městu mnohé statky a svobody odňaty, uložena pokuta 2000 kop grošův a nařízena nebývalá dosud daň z piva. Po katastrofě Bělohorské musilo město slíbiti králi Ferdinandovi věrnost a zaplatiti značnou summu peněz. Potom téměř po 30 let přicházelo vojsko za vojskem do ustrašené obce. Kontribucím nebylo konce a lid týrán tak, že mnozí raději z usedlostí svých prchali. Většina občanů vrátila se ke katolictví; ostatní, aby zachovali víru otcův, rovněž raději odešli a tak osiřela a zpustla domů řada nová. R. 1653, tedy pět let po ukončení války třicetileté, našlo se v městě měšťanů skutečně usedlých jenom 54, domův úplně pustých napočítáno 145 a krom toho ještě 26 domů pohořelých a pokažených. Ale tím míra neštěstí pro M. V. nebyla vyčerpána. R. 1700 shořelo v městě 180 domův, brány a věže, radnice a pivovar. R. 1714 a 1715 řádil v městě mor. R. 1774 vyhořelo město znova. Za válek francouz. táhli Mýtem Vys. četní sborové vojenští. R. 1799, 1800, 1813 a 1815 brala se tudy armáda ruská; r. 1799, 1801 a 1813 procházeli městem Francouzové, r. 1804 vojska domácí. M. V. spatřilo v pohnuté oné době Suvorova, arcikn. Karla a Jana, císaře Františka a jiné osoby vznešené. Brzo potom (1816) shořelo zase 174 domů, mezi nimi i Pražská věž a radnice. Posléze však ustaly kruté rány osudu. Nový duch časový zjednal znenáhla zase náležité místo jazyku domácímu, hmotné poměry města se lepšily a sama tvářnost jeho nabývala rázu veselejšího. Jitro svobody občanské pozdravili Mýtští radostně; první volby do měst. zastupitelstva vykonali dle nového řádu koncem října 1849. R. 1866 bylo Mýtu ještě jednou zakusiti starostí válečných. Po bitvě u Král. Hradce vidělo Benedeka a hostilo ve svých zdech Bismarcka, Moltkeho, ba i krále a korunního prince pruského. Při novodobé úpravě města počalo se nejprve bouráním; od r. 1808 strženy v krátké době vnější a prostřední brány, jakož i věžky na konci podměstí Vraclavského a Litomyšlského. R. 1816 odstraněny jsou z náměstí krámce chlebové a kolna na hasičské nářadí, r. 1838 zasypán také rybníček na náměstí a zbořena vojenská strážnice; r. 1844 stržena brána u Choceňské věže. Četné požáry měly v jistém smyslu i dobré následky; domy stavěny totiž potom napořád bytelněji a úhledněji. Od rekonstrukce podsíní a namnoze i štítů bylo odtud upouštěno, čímž zvláště náměstí valně změnilo svou tvářnost. R. 1787 byl získán pro chrám Bendlův obraz nanebevzetí P. Marie z bývalého kláštera sedleckého. R. 1803 počalo se dlážditi; v srpnu 1845 otevřeny stanice železniční v nedaleké Chocni a Janovičkách na nově zřízené dráze pražsko-olomúcké. R. 1879 založeny školy gymnasijni (r. 1895 postátněny), r. 1882 otevřena dráha lokální s připojením do Chocně, r. 1883 obnovena Pražská věž. V době nejnovější zařízeny nové sady Rudolfovy, veliké kasárny, městské museum, nový hřbitov a četné závody průmyslové. Také starožitný chrám sv. Vavřince s velikým nákladem se nově upravuje. O vzrůstu obyvatelstva v Mýtě Vysokém zachovala se určitější data jen z XIX. století: r. 1830 bylo tam 4623 ob., r. 1843: 4512, r. 1857: 5369, r. 1869: 6018, r. 1881: 7019, r. 1890: 7216 (s vojskem 7751), r. 1900: 8053 (9505), V Mýtě Vys. narodili se: Šembera Alois V., Jireček Jos. a Herm. a j. — Monografie o městě napsali Šembera a Herm. Jireček; o chrámě sv. Vavřince studii napsal Vrat. Votrubec. Dr. Karel Křemen.
5) M. Grešlovo (Gröschelmauth), ves na Moravě, hejtm. a okr. Znojmo, fara Pavlice; 48 d., 229 ob. č., 2 n. (1890), pš. a žel. stanice Sev.-záp. dr. Znojmo-Něm. Brod, mlýn.