Údaje o textu
Titulek: Lvov
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 498–502. Dostupné online
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Lvov

Lvov (pol. Lwów, malorus. Львивъ, Львивгородъ, Лъвигородъ, něm. Lemberg, původně Lowenber, lat. Leopolis, franc. Léopol; Turci jmenovali L. Ili, Ilibot), hl. město haličské, leží na říčce Pełtvě (278 m n. m.) v kotlině obklíčené pahorky namnoze zalesněnými nebo stromovím vysázenými a pouze na sever otevřené. V ohledu geologickém stýká se tu útvar křidový s třetihorním, diluviem a alluviem. Průměrná roční teplota +8 °C (max. r. 1867 + 34,5 °C, min. r. 1870—30,5 °C). Důležitá stanice železniční (trati Rak. státních drah: Krakov — L.-Podvołočiska, L.-Stryj-Lawoczne, L.-Janów, L. Bełzec [Tomašev], L. Černovice); sídlo místodržitele a vrch. zem. soudu, zem. financ, ředitelství, celního úřadu (plán č. 8), loterie, policej. ředitelství (10), horního hejtmanství, okr. hejtmanství, ředitelství lesů a statků zemských, ředitelství pošt a telegrafů (9), komory advok., notářské, inženýrské, lékařské, obch. a průmysl., zem. školní rady, rady zdravotní, zem. banky, konsulátu ruského a německého, vojen, velitelství, velitelství četn., ředitelství železnic, arcibiskupství řím. — katol. (r. 1416 z Haliče přeloženého do L-a), řec. — katol. (původně biskupství přeloženého sem rovněž z Haliče r. 1569 a r. 1806 povýšeného na arcibiskupství) a arm-katol. arcibiskupství (jako biskupství již od r. 1367) s příslušnými konsistořemi; pravoslavná fara, evang. superintendentství, vrchní zemský rabbinát. Ve L-ě zasedá sněm a výbor zemský. Posádka lvovská je velmi četná (asi 9000 mužů rozličných pluků). L. tvoře samostatný měst. okres má vlastní magistrát od r. 1870. Katastr městský měří 32,02 km². Obyvatelstva čítá se dnes 142.250; podle sčítání z r. 1890 měl L. 3322 domy a 127.943 obyv. (i s vojskem; a to 67.286 řím. — kat., 21.876 řec. — kat., 36.130 žid, 2651 jin. vyzn.; dle řeči obcovací 103.999 polsky, 9067 rusky (malorusky [Malorusové ovšem vypočítali pro rok 1890 soukromě příslušníků své národnosti okolo 17.000 duší bez vojska], 12.162 něm. a 459 jinými řečmi mluvících). Roku 1405 žilo ve Lvově 7000 lidí, v XVI. st. měl L již asi 30.000, v XVIII. st. jen 20.000, r. 1808 zase již 41.493 duší. L. skládá se z vnitřního města (poměrně malého), jež od čtyř předměstí (Haličského, Krakovského, Žótkiewského a Lyczakowského) odděleno náměstími a sady. Vysoko nad městem (400 m n. m.) vypíná se na temeni pahrbku Wisoki Zámek zvaného (teďtéž hora Františka Josefa) Kopec unie Lublínské, nasypaný po návrhu dra Františka Smolky, dlouholetého předsedy poslanecké sněmovny rady říšské, na třistoletou paměť unie Lublínské (spojení Polsky, Litvy a Rusi) částečně na rozvalinách zámku s horou stej. jména, odkudž jest zajímavá vyhlídka. Spojeni ve městě kromě fiakrů, drožek a omnibusů obstarává koňská a elektrická tramway. Z budov vynikají hlavně kostely (celkem má L. s kostely řádovými přes 30 kostelů a kaplí katol. [z toho 8 »církví« obřadu řec. — katol, 1 arm. — katol.], 1 pravosl, 1 evangel. chrám, 2 synagogy a 11 žid. modliteben). Kathedrála řím-katol. Nanebevzetí P. Marie (14), založ, ve XIV. stol. pův. ve slohu gotickém, zdobená freskami, byla v předešl. stol. neladně obnovena; arm. — katol. kathedrála sv. Trojice ze XIV. stol, ve slohu byzantském (ne zcela čistém), dokončena r. 1457, obnovena r. 1862; řec. — katol. kathedrála sv. Jiří z r. 1746 ve slohu rokokovém. K nejstarším chrámům patří církev sv. Mikuláše, ovšem nezachovaná v páv. podobě, kostel P. Marie Sněžné zal. r. 1340. Z klášterních chrámů (L. má celkem 16 klášterů, a to 12 řím. — kat, 3 řec. — kat, 1 arm-kat.) jmenovati jest kostel dominikánský z r. 1749 s obrazem P. Marie, bernardinů z r. 1660, karmelitánů, basi liánu a jesuitský. Ve slohu renaiss. zbudována kaple Olivetská (Ogrójcowa), obyčejně podle zakladatele nazývaná Bojmovou (Boimów), založ. r. 1609. Z jiných budov význačné jsou: na náměstí (svědku mnoha zajímavých scen) radnice (1) z r. 1827—34 (s archivem měst. i j. sbírkami) s vysokou věží (80 m); palác řím. — kat. arcibiskupa (3), palác sněmovny (16) s obrazem J. Matějky »Unia«, divadlo hrab. Skarbka (13), universita (2), technika (4), invalidovna (11), místodržitelství (5), justiční palác, Národní dům ruský, budovy některých škol, paláce šlechty (hrabat Potockých, kníž. Sapiehy a j.), ústavů finančních, průmyslového musea (6) a budova národ, ústavu Ossolinských, bývalý klášter karmelitek upravený k novým účelům (15). Stará opevnění odstraněna z větší části již v předešl. stol. Na místě jejich a jinde jsou upraveny pěkné promenády a sady. Největším jest měst. sad (zv. »Pojesuický«) v předměstí Krakovském. V sadě Kiliňského umístěna byla r. 1894 zem. výstava. Kromě toho sad při městské střelnici a promenády zvané »Valy hetmanské« a »gubematorské« (na těchto letni divadlo). V nové době (1856) zbudována na jižní straně na hoře Vronovské citadella, jíž užívá se za kasárny pěchoty. Vedle jmenovaného již náměstí hlavního má L. řadu jiných: Svatojirské, Svatodušní, Mariánské, Krakovské, Bernardinské a j. Z ulic nejdůležitější a nejživější jsou ve středu města Krakovská, Haličská, Arménská, Ruská a Divadelní. Předměstí vyznačují se namnoze přímými, dlouhými ulicemi. Čtvrti židy obydlené (čásť vnitřního města a předměstí Krakovské) mají známý ráz židovských osad. Universita lvovská založena byla původně r. 1784, r. 1805 proměněna v lyceum (bez práva udělovati hodnost doktorskou), avšak r. 1817 zase obnovena. Řečí vyučovací jest od r. 1871 polština (před tím němčina); má asi 1900 posluchačů, z nichž 553 Rusové. Při ní jest bohatá knihovna rozmanité ústavy, sbírky a botanická zahrada. Kromě university má L. techniku (na ní r. 1899 bylo zapsáno 560 posluchačů); dále školu zvěrolékařskou, spojenou se školou podkovářskou, zem. lesnickou školu, stát. průmysl, školu, školu babickou, 5 gymnasií (z nich jedno maloruské, jedno něm.), vyšší reálku, ústavy učitelské (mužský a ženský; jazykem vyučovacím polština a maloruština), školu obchodní, řemeslnickou, zahradnickou a konservatoř hudební. Vedle škol obecných, opatroven a školek mateřských několik škol soukromých (klášterních a p.). Z jiných ústavu vzdělávacích a lidumilných a p. jmenovati sluší: národní ústav Ossoliňských (Zakład narodowy imienia Ossoliňskich), založený šlechetným Josefem Maxm. Ossoliňským v dobách úpadku národního r. 1817, s velikou knihovnou (1897: 100.000 sv. a 5000 návštěvníků), čítárnou a rozmanitými sbírkami (k nim přispěl hlavně kníže Jindřich Lubomirski) a knihtiskárnou, která zdarma tiskne »Kwartalnik historyczny«, orgán »Towarzystva historyczného« a knížky pro školy národní; archiv zemský (v budově kláštera bernardinského) a archiv městský; archiv map katastrálních; měst. uměl. a průmysl, museum, přírodopisné museum Dzieduszyckých (7), z nejlepších v Evropě (vynikající sbírky ptactva, velmi zajímavé sbírky národopisné a archaeologické). Pro Malorusy velmi důležitý jest institut stavropihiánský, jenž má svou knihtiskárnu, vydává lidové kalendáře, vydržuje bursu pro mládež a kostelní zpěváky. Institut vznikl z bratrstva stavropihiánského zřízeného v 1. 1586—88 od kníž. Konstantina Ostrovského, jež vyňato bylo z moci místní vrchnosti církevní a podřízeno přímo patriarchům cařihradským. Bratrstvo, jehož účelem bylo hájiti pravoslaví, vydržovalo proslulou školu, jež dala první učitele podobné škole v Kijevě a vůbec získala si velké zásluhy o rozvoj vzdělání ve východní Evropě. R. 1708 přistoupilo bratrstvo k unii s Římem a za cis. Josefa 11. přijalo dnešní název. Při ústavě velmi pěkné sbírky a pro dějiny vých. Evropy XVI.—XVIII. stol. důležitý archiv, obsahující dokumenty ruské, polské i řecké. Stálá výstava obrazů společnosti přátel umění. Ústavy hluchoněmých a slepých, nemocnice, špitály, porodnice a několik sirotčinců. Mužská a ženská trestnice. Život spolkový jest velmi vyvinutý. Adressář města L-a na r. 1900 uvádí 200 rozmanitých spolkům—Mezi nimi mnohá učená sdružení. (Viz Halič, Školství a osvěta, kde uvedeny nejdůl. spolky jak polské, tak ruské.) Časopisů vychází ve L-ě asi 90, z těch denníků polských 7 (»Dziennik Polski«, »Gazeta Narodowa«, »Słowo Polskie«, »Ruch Katol.«, »Przeglad«, úřední »Gazeta Lwowska«, » Kurjer Lwowski«; dohromady asi s 28.000 odběrateli) a 3 ruské (»Galičanin« [orgán strany staroruské], »Dělo« |org. nár. demokr. strany rusko-ukrajinskéj, »Ruslan« [org. strany vládní]. Vzdělání lidu postupuje velmi pomalu; ještě dnes jest značná čásť analfabetů. V poslední době víc a více hlásí se ve L-ě k právům svým i ruská čásť obyvatelstva, jehož všecky strany mají tu svá střediska. Utkávajíce se často na poli politickém a literárním s Poláky, na poli hospodářském postupují namnoze společně. Průmysl rovněž poslední dobou značně rozkvetl; podobně obchod. Napomáhat' tomu výhodná poloha L-a jakožto důležité stanice obchodní cesty vých.-západní. L. má několik pivovarů, par. mlýnů a pekáren, strojíren a sléváren, mnoho cihelen, továrny na sirky, svíčky stearinové, čokoládu a cichorii, na jalousie, raffinerie na líh a petrolej, výrobu likérů. Obchod a průmysl podporuje několik závodů peněžních (filiálka Rak.-uher. banky, Haličská spořitelna, Úvěrní a hypoteční banka a j.); trh tříkrálový trvá čtyři neděle. Erb města, v původní podobě vyskytující se na listině z r. 1359, po pozdějších změnách představuje hradbu městskou s třemi věžemi a otevřenou branou, v bráně pak lva na zadních nohách stojícího a v právo hledícího, jenž v pravé tlapě drží tři pahorky se zlatou hvězdou nad pahorkem prostředním, vše to na štítě modrém, ozdobeném korunou a pláštěm.

Hejtmanství lvovské má (bez L-a) 1263,58 km² a skládá se ze tří soud. okresů: lvovského, jenž má 7032 domů, 48.456 ob., z těch 22.706 katol. řím., 21.302 řec, 3907 žid., 541 jiného vyzn., obcovací řeči 26.011 pol., 21.519 malorus., 702 něm., 32 jiných; szczerzeckého s 4878 d., 28.699 ob., z těch 6707 kat. řím., 16.735 řec, 2627 žid., 2630 jin. vyzn., obcov. řeči 6472 pol., 17.608 malorus., 4584 něm., 2 jin.; winnického s 4927 d., 31.717 ob., z těch 14.135 kat. řím, 15.461 řec, 1245 žid., 876 jin. vyzn., obcov. řeči 14.966 pol., 15.562 malorus., 1157 něm., 8 jin. Dohromady 16.837 domů, 108.872 ob., z těch 43.548 kat. řím., 53.498 řec, 7779 žid., 4047 jin. vyznání, obcovací řeči 47.449 pol., 54.689 malorus., 6443 něm., 42 jin.

L. vznikl z podhradí hradu zv. »Wysoki Zamek«, jejž založil kníže haličský a vladiměřský Lev Danilovič ok. r. 1250, a okolo nižšího zámku, jenž stával blíže kostela sv. Mikuláše v ulici »Pod brankou«, na místě Haliče zničeného Tatary. Pod ochranou obou tvrzí rozvíjelo se město velmi rychle a postaveno i několik kostelů. Všechny budovy byly ovšem asi dřevěné. První toto období dějin města jest čistě ruské. Polská doba počíná r. 1340, kdy Kazimír Veliký opanoval kraj a s ním město, o jehož rozvoj získal si veliké zásluhy. R. 1352 udělil mu magdeburské právo městské, dvojí hradbou je obklíčil a dal vystavěli oba zámky, v dobách válečných spálené, od kamene. Aby zvelebil obchod, poskytl Kazimír veliké svobody všem cizincům, prohlásiv i svobodu náboženskou. Tou dobou nastěhovalo se sem množství Poláků a Němců. Na znamenitých jarmarcích lvov. scházeli se kupci z Evropy i z Asie a republika Benátská mívala tu své jednatelství. L. stal se tak přirozeně střediskem polské Rusi (r. 1379 odtržena sice Rus od Polska a spojena s Uherskem, ale to po-trvalo toliko do r. 1387) a hostíval často ve zdech svých krále polské. Vydržel nájezdy Tatarů (na př. r. 1438), mnohá obležení (hospodary multanskými, r. 1648 a 1655 Boh. Chmelnickým) a několik požárů i ránu morovou. R. 1672 obléhali je Turci, které pod samým městem potřel král Jan Sobieski. R. 1704 L-a dobyli Švédové pod vůdcovstvím Karla XII. a hrozně jej poplenili. Tím počíná úpadek města. R. 1773 připojena Halič a tudíž i L. k Rakousku. Nečítal tehdy ani 20.000 obyv. Za nové vlády nahrnulo se do města znovu mnoho obyvatelstva německého. Za cis. Josefa II. vytlačena z úřadů latina a ze škol jazyk polský a nahrazeny němčinou. Touže dobou zrušeno a dílem rozbořeno, hlavně však k účelům světským užito 18 kostelů a klášterů katol. — lat. obřadu, 7 církví řec. — katol. a 3 arm. — katol. Vzbouření r. 1848 udušeno vojskem; při bombardování utrpělo město mnohou škodu. R. 1861 shromáždil se ve L-ě první sněm konstituční a L. v příznivějších dobách potomních opět se vzmáhá.

Srv. Ign. Chodyniecki, Jistorya Lwowa (1829); D. Zubrzycki, Kronika miasta Lwowa (1854); Al. Czołowski, Lwów za ruskich czasów (1891); Fr. Papée, Historya Lwowa (1894); Illustrowany przewodnik po Lwowie, jejž vydalo Towarzystwo dla rozwoju i upiększenia miasta (1. vyd. 1894).