Ottův slovník naučný/Lužany
| Ottův slovník naučný | ||
| Lužánky | Lužany | Lužce |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Lužany |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 486. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Lužany |
|
| Související články ve Wikipedii: Lužany (okres Plzeň-jih), Lužany (okres Hradec Králové), Lužany (okres Jičín) |
|
Lužany: 1) L., ves v Čechách nad Trotinou, hejtm. Král. Dvůr, okr. Jaroměř, fara Chotěborky, pš. Dubenec; 48 d., 314 ob. č. (1890), 1tř. šk. Bývala tu kdysi tvrz. — 2) L., farní ves t., hejtm. a okr. Jičín, pš. Konecchlum; 151 d., 1140 ob. č. (1890), kostel P. Marie (r. 1350 plebanie), popl. dvůr, mlýn. Deskový statek (37.44 ha a 48.88 ha rust. pozemků) drží Gustav Dressier. Za patrimoniálního zřízení tvořily č. 4 »dvorec větší« a č. 6 »dvorec menší«. L. připomínají se r. 1143 mezi zbožím kláštera strahovského. Ve XIV. stol. byla ves rozdělena na několik částí, z nichž na jedné s tvrzí seděli (1511 až 1554) Konecchlumští z Konecchlumě, Adam Kamenický z Vitiněvsi (1562—95), Jan Král z Dobrévody (od r. 1595), Kůlové z Chotče a r. 1613 přikoupeny L. ke Kumburku. — 3) L., ves t. na lev. břehu Úhlavy, hejtm., okr. a fara Přeštice; 73 d., 562 ob. č. (1890), 2tř. šk., pš., telegr. a stanice Rak. stát. dráhy (Plzeň-Eisenštein), mlýn. Alodiální panství (1010.53 ha půdy) jest majetkem J. Hlávky; náleží k němu zámek s kostelem Jména Panny Marie a s parkem, dvůr v L-nech. L. připomínají se po prvé r. 1175; r. 1245 seděl zde Jimram z Lužan a po něm asi vladykové z rodu toho. Ve XIV. stol. bylo tu několik vladyčich sedění, před válkami husitskými příslušely L. k proboštství přeštickému, po jehož zrušení ujali je Švihovští z Risenberka na Skále a Měčíně, v l. 1578—1721 seděli tu Přichovští z Přichovic a vedle nich A. E. Hasišteinová paní na L-nech (1674), hr. Šternberk (1677) a hr. Desfours. Jan Vilém Přichovský prodal (1721) L. Hynkovi svob. p. z Engelflusu, po něm se tu vystřídalo několik majetníků rychle po sobě; konečně po r. 1818 drželi je hr. ze Schönbornu, Kinští ze Vchynic a od r. 1862 bar. Fr. Ringhoffer.