Ljubić Šime, vynikající historik, numismatik a archaeolog chorvatský (* 24. května 1822 ve Starém Gradu na ostrově Hvaru- †19. října 1896 t.). Pocházel z rodiny, jejíž předkové vzpomínají se mezi starými bosenskými šlechtickými rody; gymnasium, filosofii a bohosloví vystudoval v Dubrovníku, ve Splitu a v Záhřebě. Jako bohoslovec IV. ročníku vydal r. 1846 v Zadru dvě pozoruhodné knihy; Običaji kod Morlakah u Dalmaciji a dílo Petra Hektoroviće, prvého lidového básníka chorvatského a sběratele národních písní, Ribanje i ribarsko prigovaranje. R. 1847 byl L. vysvěcen na kněze a stal se duchovním pomocníkem ve svém rodném městě. Tam sbíral pilně staré řeckodalmatské peníze, řecké a latinské nápisy a pouštěl se čím dále, tím více do archaeologických studií. V době té přeložil na chorvatský a italský jazyk dílo Eichhoffovo Povjest jezika i književnost Slavjana. Účastniv se r. 1848 svobodomyslného ruchu, byl denuncován a v čnu 1849 nejen propuštěn ze služby, nýbrž dán i pod policejní dohlídku. Jen na protest občanů přijat v listop. t. r. opět do služby. Přeložili jej do Sv. Petra (Supetar) na ostrově Brači. Z doby té jest L-ova rozprava Nummografia Dalmata (»Archiv für Kunde österr. Geschichtsquellen«, XI. sv.; Vídeň, 1851), jež vyšla též chorvatsky pod názvem Staro dalmatinsko pjenezoslovje (»Arkiv za povjestnicu jugoslav.«, kn. II., řada I.). R. 1852 přeložen byl L. na krátko do Nere žišće (opět na Brači), avšak již koncem téhož roku dostal se na novo do svého rodného města, kde obdržel faru sv. Nedelje. Za 4 léta vydal ve Vídni r. 1856 Dizionario biografico degli uomini illustri della Dalmazia (jediný pramen, bohužel, nedokončený, k seznámení se s vynikajícími muži chorvatského národa v minulých-stoletích). Nenalézaje doma náležitých prostředků k archaeologickým studiím, vydal se L. do Vídně, kde složil zkoušky a byl v kv. r. 1855 potvrzen za učitele jazyka a literatury slovanské pro celé gymnasium. Chtěje vedle toho udělati i zkoušky ze zeměpisu a dějepisu, studoval ještě dvě léta na universitě vídeňské a v říj. r. 1857 zkoušky výborně provedl. Za pobytu ve Vídni kořistil L. mnoho z archivů a knihoven vídeňských. Na podzim r. 1857 byl jmenován supplentem na splitském gymnasii, nesetrval tam však dlouho. Byv pro své národní smýšlení obviněn u vlády, musil v list. r. 1858 nastoupiti cestu do Vídně, aby se ospravedlnil.
Čekaje vyřízeni, obdržel od min. Bacha nabídku, aby v benátských archivech hledal listiny, kterými by se mohlo dokázati, jak povstaly dvě turecké enklavy Klek a Sutorina. L. nabídku přijal a studoval v benátských archivech 3 roky. Vytěžil z nich velmi mnoho pro publikaci Jihoslovanské akademie »Monumenta spectantia historiam Slavorum meridionalium«; vydalt’ v ní později (v l. 1868 až 1891) deset silných svazků sbírky nazv. Listine o odnošajih izmedju južnoga Slavenstva i mletačke republike (z l. 960—1469), dále tři velké svazky sbírky Commissiones et relationes Venetae (z l. 1433—1571; vyšlo v l. 1876 až 1880) a j. Práci svěřenou mu Bachem provedl L. ve 4 tlustých knihách listin a v jedné knize zeměpisné, sepsav mimo to k snadnějšímu porozumění listin historický úvod. Práci tu předložil nejprve ve výpisech a pak k žádosti Schmerlingově v plném zněni min. vnějších záležitostí Rechbergovi. V Benátkách sepsal též několik italských prací, z nichž uvésti sluší hlavně spis Gli ultimi successi di Alberto Waldstein narrati dagli ambasciatori Veneti (vyšlo ve 28. kn. »Archivu víd. akad.« z r. 1862). Válka z r. 1859 učinila Rakušanům pobyt v Benátkách nepříjemným. L. žádal za professorské místo ve Rjece, byl však teprve r. 1861 jmenován profess. na gymnasii v Osjeku. Tam (v gymn. programmu) uveřejnil L. r. 1864 rozpravu Križobojnici u Zadru. Ulomak iz mletačkoga križoboja 1202-1204. Teprve v březnu 1863 přeložen do Rjeky. Jako učitel chorvatských dějin a literatury vydal L. Ogledalo književne povjesti jugoslav. za podučavanje mladeži (Rjeka, I. sv. 1864, II. sv. 1869). Část’ I. sv. tohoto díla (str. 89—155) uveřejnil L. v rozmnoženém vydání v nové knize nazv. Pregled hrvatske povjesti (1864). Do gymnasijního programmu (ve Rjece) napsal r. 1865 rozpravu Vladanje mletačko na Rjeci od god 1509 do 1510. Z té doby pochází také několik L-ových prací uveřejněných ve »Književniku«. Když byla r. 1866 zakládána Jihoslovanská akademie věd a uměni, byl L. mezi prvými (16) sněmem navrženými kandidáty. Akademie založila národní museum a kustodem jeho jmenovala r. 1869 L-e. Přes 20 let zastával L. co nejsvědomitěji svůj úřad a vstoupil r. 1892 do pense, kterou trávil v rodném svém městě Starém Gradu. — Z četných rozprav L-ových v »Radu« Jihosl. akademie jmenujeme tyto: Ob odnošajih dubrovačke sa mletačkom republikom tja do god. 1358 (kn. V. z r. 1869); O Markantunu Dominisu Rabljaninu (o chorv. politiku a spisovateli z ostrova Rábu, Marku Antunovi de Dominis-Gospodnetići Jerkovu, kn. X., 1870); Ob odnošajih medju Dubrovčani i Mletčani za ugarsko-hrvatskoga vladanja u Dubrovniku 1358-1526 (kn. XVII.); Povjestnička iztraživanja o Hrvoji, velikom bosanskom vojvodi i spljetskom hercegu (XXVI.); O upraviteijih Dalmacije za rimskoga vladanja (kn. XXXI.); Na obranu pravosti starosrbskih zlatnih novaca (XXXIV.); Ob odnošajih medju republikom mletačkom i dubrovačkom od poč. XVI. stoljeća do njihove propasti (kn. LIII. a LIV.); O posavskoj Hrvatskoj i o zlatnih novcih njezina kneza Serma (1018; XLIII.); Borba za glagolicu u Lošinju (kn. LVII.) a četné jiné. Ve »Starinách« Jihoslov. akad. uveřejnil L. zejména tyto stati: Ugri u Mletačkoj (l.); Prilozi za životopis Markantuna de Dominisa Rabljanina, spljetskoga nadbiskupa (II.); Razvod istarski u talijanskom i latinskom jeziku (VI.); Rukoviet jugoslavenskih listina: Srbske listine; tursko-mletačke listine; turske listine; crnogorsko-mletačke listine, bosanska listina (X.); Izvještaj franc. konsula u Koronu La Mairea o dubrovačkoj republici (XIII.); Skadarski zemljištnik od god. 1416 (XIV.); Poslanice dubrovačke na mletačku republiku (XV.); Libellus policorion, qui tipicus vocatur (XXIII.) a j. Veliké jest množství archaeologických prací L-ových. Uveřejňoval je hlavně ve »Vyestniku arkeologičkoga društva«, který vycházel od r. 1879 až do 1893 pod jeho redakcí (celkem 14 sv.) a s osmi desetin vyplněn jest příspěvky samého L-e. Ve zvláštních knihách vydal L. tyto své práce archaeologické: Studii archeologici sulla Dalmazia (»Archiv f. Kunde österr. Geschichtsguellen«. XXII., 1859, Vídeň); Popis predmeta iz predhistoričke dobe u narod. zemalj. muzeju u Zagrebu (Záhřeb, 1876); Der Fund römischer Goldmünzen aus dem ersten Jahrhunderte der Kaiserzeit in Semlin gemacht (t., 1876). Také v »Radu« Jihosl. akademie vyšly některé stati L-ovy z oboru archaeologie. Nejlepší jeho nummografickou prací jest Opis jugoslavenskih novaca (t., 1875). V oboru dějepisném a vydavatelském budiž kromě dotčených již publikací uveřejněných od Jihosl. akad. uvedena zvláště sbírka statutů a zákonů Budvy, Skradina a Hvaru (III. sv. publikace »Monumenta historico-juridica Slav. merid.«, r. 1882—83) a pak publikace Spomenici o Šćepanu Malom iz mletačkog archiva (Bělehr., 1870). Činnost L-ova jest nejlépe charakterisována tím, že více než polovice všech starých památek, jež za dobu svého 30letého trvání vydala Jihoslov. akademie, připravena byla k tisku jediným L-em. -dlc.
PD old 70