Ottův slovník naučný/Litis contestatio
Ottův slovník naučný | ||
Litiopa | Litis contestatio | Litisch |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Litis contestatio |
Autor: | Leopold Heyrovský |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 165. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Související na Wikidatech: Litiskontestace |
Litis contestatio (lat.) byl v civilním processu římského práva klassického jako již v processu starším souhlasný, magistrátem potvrzený projev stran processných, kterým postavili na jisto, že a jaký právní spor jejich má býti vznesen k rozsouzení na porotce. V starším processu s ústními formulemi (legis actiones) byla l. c. provedena, jakmile strany pronesly formule. V pozdějším processu s písemnými formulemi záležela l. c. v tom, že žalobce formuli od magistrátu schválenou oznámil žalovanému a že tento ji přijal (v. Formula). V řízení úřednickém (extraordinaria cognitio, v. t.), jež v pozdější době císařské zatlačilo úplně process s formulemi, nastala l. c., když obě strany na roku k žalobě ustanoveném přednesly své návrhy. Forma l. c-nis doznala sice rozličných dalších změn v processu kanonickém a v obecnoprávním. Pojem její zůstal však napořád stejným. Znamenátě i na dále určení rozepře, které se děje za účastenství obou processných stran, tedy akt dvoustranný. Na tom nemění ničeho, že obecnoprávní doktrína výrazu l. c. podložila smysl jiný, rozumějíc jím jednostranné jednání žalovaného, totiž prohlášení jeho, že skutečnosti od žalobce uvedené jsou pravdivé (l. c. affirmativná), nebo že nejsou pravdivé (l. c. negativná). V starém právě římském vylučovala l. c. podle zásady »Bis de eadem re ne sit actio« všeliké opětné dobývání téhož právního nároku novým processem. Posavadní actio byla l. c-ne zrušena (t. zv. processná konsumce), ale zároveň vzešel mezi processnými stranami nový poměr právní, processná obligace, podle které žalovaný měl býti žalobcovi k plnění žádanému odsouzen, jestliže soudce shledal, že actio žalobcova po právu pozůstávala. Proto měl soudce při rozsouzení otázky, zdali přísluší právo žalobcovi a na kolik má žalovaný býti odsouzen, hleděti k době l. c-nis. Důsledky toho byly hlavně jednak, že l. c. zmařila promlčení žaloby a zánik její smrtí strany, jednak že žalovaný byl povinen vítěznému žalobcovi vydati nebo nahraditi vše, co by tento měl, kdyby býval uspokojen v okamžiku l. c-nis. V pozdějším, najmě v Justinianově a v obecném, právu nemá více l. c. moci konsumující a pojí se ostatní účinky její namnoze již k obeslání žalovaného. Hý.