Ottův slovník naučný/Litice

Ottův slovník naučný
z Litic	Litice	Litický

Údaje o textu
Titulek:	Litice
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 163. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Litice nad Orlicí
Související články ve Wikipedii: Litice (hrad u Plzně), Litice (hrad), Plzeň 6-Litice

Litice: 1) L., ves v Čechách (hejtm. Dvůr Kr. n. Lab.), viz Litíč. — 2) L. (Littnitz), ves t., hejtm. Litoměřice, okr. Úštěk, fara a pš. Stolinky (Drmy); 52 d., 264 ob. n. (1890), 2tř. šk., poblíž kamen. lomy. — 3) L. (Littitz), far. ves. t. při řece Radbuze a stanici Rak.-uher. stát. dr. (Plzeň–Eisenštein), v hejtm. a okr. plzeňském; má (s osadou Mathildin důl) 154 d., 1145 ob. č„ 956 n. (1890), kostel sv. apošt. Petra a Pavla, připomínaný r. 1211 (ve XIV. stol. far.), 3tř. šk., poštu (Mathildin důl), telegraf, veliké kamenouhel. doly A. kn. Thurna-Taxise a litického těžířstva, cihelnu, mlýn, popl. dvůr a na Marianske šachtě velikou koksovnu. Asi 3/4 hodiny odtud dělnická osada Mathildin důl (24 d., 936 ob.) s 3tř. školou, poštou, stanicí Rak. st. dráhy (Plzeň–Eisenštein). Nedaleko na vršíčku daleko viditelná kaplička z r. 1737. Nynější kostel vystavěn v XVII. stol. a duchovní k němu ustanovováni z kláštera tepelského a matriky založeny r. 1640. Nade mlýnem litickým na již. straně, řeč. Hůrka, jsou nepatrné zbytky hradu, jejž založil v l. 1193—1216 Oldřich z Litic, z rodu Drslaviců. Potomci jeho prodali (před r. 1367) L. klášteru chotěšovskému. R. 1431 zapsal je klášter Vilémovi Švihovskému z Ryzemberka, jenž je prodal (1447) Bedřichovi z Donína a na Vildšteině. Tento dle zápisu z r. 1515 postoupil L. Janu Čičovcovi z Číčova a v Těnovicích; po něm dědila je jeho neť Voršila, provd. z Běšín. Od jejích synů vyplatil je (1570) opět klášter chotěšovský. — 5)^{[red 1]} L., kdysi městečko, nyní ves na Div, Orlici t., při stan. Rak. sev.-záp. dráhy (Hradec Král.–Mittelwalde), hejtm., okr. a pš. Žamberk, fara Něm. Rybná; 44 d., 223 ob. č. (1890), 1tř. šk., žulové lomy na štěrk, mlýn a myslivna. Údolí litické pro svou romantickou polohu bývá za letní doby navštěvováno četně turisty. U L-ic tunnel sev.-záp. dráhy a malý vodopád na Div. Orlici. Nade vsí dosud zachovalé zříceniny pevného kdysi hradu t. jména, založeného koncem XIII. nebo poč. XIV. stol. od pánů z Potštejna. L. staly se záhy panstvím královským. Dle některých pamětí držel L. r. 1316 Jindřich ml. z Lipého, maje je v zápisu od krále Jana. Ale neznámo, jak dlouho tu seděl; když totiž králevic Karel vrátil se z Italie do Čech, nenašel ani jediného hradu svobodného, vytáhl proti nim se zemskou hotovostí a spálil některé, mezi nimi i L. Tyto potom dostaly se Jindřichovi z Lichtemberka jako zaplacení za jeho dědičný hrad Lichtenburk. Syn jeho Ješek Pykna a synovec Jan prodali (1365) L. Jindřichovi z Lipého. Potom seděl na L-cích Boček z Kunštátu, jmenuje se patronem kostela žambereckého a sopotnického a měl některé spory se židy pražskými pro všelijaké dluhy, Ježkem Kdulincem nadělané na statku kunvaldském. Boček byl mezi předními pány jednoty panské proti králi Václavovi IV. Ze synů Bočkových dostal L. Vítek (Viktorin), jenž od počátku přilnul ku straně pod obojí a byl důvěrným přítelem Žižkovým a proslul jako výborný vojevůdce vojsk husitských. Po r. 1421 držel L. nějaký čas v nájmu Vítek z Kunštátu. R. 1421 (16. říj.) přitáhla knížata slezská s množstvím branného lidu na pomezí české, pálila vesnice a městečka okolí hradu L-ic a blízkého Žampachu. S nimi spojil se též Půta z Častolovic, Janek Svídnický (z Chotěnic) a Jan Městecký, ale mnoho nepořídivše vrátili se do svých domovů. Viktorin, zemřev r. 1427, zanechal veškeré zboží synu svému Jiříkovi z Poděbrad. Tento zastavil L. na nějaký čas strýci svému Prockovi z Kunštátu. Za Jiříka z P. byly L. přední záštitou rodu Kunštátského. V době té vězněn a zemřel na L-cích první a poslední náčelník sekty táborské, Václav star. Koranda (v. t.). Za časů těch rozšířilo se tu znamenitě učení víry českobratrské, zejména v Kunvaldě, kde Jednota zarazila své středisko. Jiřík z P. postavil při hradě dolejší bránu a věž, která stojí dosud. Po smrti jeho (1471) při dělení rozsáhlého zboží dostaly se L. synu jeho Bočkovi, jenž je ještě za živobytí († 1497) postoupil bratru svému Jindřichovi star., za něhož byl hejtmanem hradu a panství Matěj Sudlička z Borovnice. Kníže Jindřich, veda nákladné války ve Slezsku s Matiášem Uherským, zadlužil své statky tak, že je musil konečně rozprodati. Koupil je od něho Vilém z Pernšteina (1495) za 25.000 kop gr. vedle věna 46.000 rýn. zl., zapsaného zemskými dskami kněžně Voršile. R. 1507 rozdělil Vilém z P. zboží své mezi syny své Jana a Vojtěcha, jemuž připadly L. Po smrti Vojtěchově (1534) dědil všechno zboží bratr jeho Jan. Tento zacházel s poddanými svými velice šetrně. Syn a nástupce jeho Jaroslav, jakmile ujal se vlády, vypověděl (1547) všechny členy Jednoty Bratrské ze svých panství a sám hýřil a plýtval penězi tak, že konečně byl nucen prodati svá rozsáhlá panství. Koupil je (1556) Arnošt falckrabě na Rýně a hrabě Kladský, ale jen proto, aby rozprodáním jich něco vytěžil a některou část z toho si ponechal. Panství litické koupil (1558) Václav Okrouhlický star. z Kněnic na Borovnici za 6625 kop gr. čes., ale nedoplativ knížeti smluvené ceny soudil se s ním. Zatím kníže zemřel (1560) a Václav po něm za dvě léta, načež posledním pořízením odkázal (1567) L. svým dětem. Poněvadž děti jeho neměly zákonitých let, spravovali za ně statky poručníci. Tito přesvědčivše se brzy, že nemožno statkův udržeti pro všeliké zavázanosti, prodali je (1563) i s tvrzí doudlebskou Mikuláši z Bubna na Přestavlkách, jenž jakož i jeho potomci psali se z Litic a L. zvolili za sídlo panství. Mikuláš, zemřev bezdětek, ustanovil poslední vůlí dědicem všech statků Jindřicha Jana, syna nejstarš. Mikuláše Vratislava z Bubna na Březně, po němž následoval (1668) František Adam z B. a z L. Od nastoupení vlády Jindřicha a Františka Adama přestaly L. býti sídlem panství, jich místo zaujal Žamberk. Hrad litický zatím pustl, neopravován, vrchnost zde nepřebývala a tak na vždy odzvoněno slávě jeho. R. 1681 byl úplnou zříceninou. Po smrti Adama Františka prodáno (1809) panství žamberecké s L-mi Veriandovi hr. Windischgrätzovi. Po tom koupil je (1815) John Parish, jehož potomci (svob. p. ze Žamberka) sedí zde dosud. (Viz A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze, díl II., str. 75.)

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Správně má být 4).