Ottův slovník naučný/Linos

Ottův slovník naučný
Linon	Linos	Linosa

Údaje o textu
Titulek:	Linos
Autor:	Vladislav Kalousek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 57. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Linus

Linos, bytost řecké báje původu semitského, dle verse argeiské syn Apollóna a Psamathy, dcery krále Krotopa, jejž matka odložila a psi rozsápali. Za to seslal Apollón obludu Poinu, jež matkám děti z klínu rvala, a když ji Koroibos udolal, Apollón seslal mor a usmířen teprve založením chrámu v Tripodisku. Též ženy a dívky usmiřovaly Psamathu a Lina modlitbami a písněmi, zřízeny oběti (ἀρνίς), při nichž psi ubíjeni (κυνοφόντις). — Dle verse středořecké L., syn Apollonův a Musy Uranie, byl znamenitým hudebníkem a pěvcem, jejž zabil Apollón, že se mu L. chtěl vyrovnati; smrt jeho pak opěvaly Musy písní rovněž linos zvanou. Později L. pokládán též apokryfickým básníkem a filosofickým spisovatelem jako Orfeus. Název L. pochází asi z refrainu αἴλινον, semitsky ai lanu (běda nám), a správně již Hérodotem ztotožňován s orientálním názvem Maneros. Píseň linos sama byla rázu thrénétického, pěna však též při veselejších příležitostech, což vysvětluje se trudnomyslností Řekům vlastní. klk.