Ottův slovník naučný/Linec

Údaje o textu
Titulek: Linec
Autor: Pavel Papáček
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 46–47. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Linec

Linec (něm. Linz, lat. Lincia n. Lincium), hlav. město arcivévodství Hornorakouského, leží na pravém břehu Dunaje, jsouc spojeno železným mřížovým mostem (280 m dl.) se samostatnou obcí Urfahrem, jež jest vedle skutečných dvou předměsti (Lustenau a Waldegg) jaksi třetím předměstím lineckým. Důležitá stanice Státní dráhy rak. (Vídeň-Salcpurk a L.-Wartberg) a dráhy údolí kremžského (L.-Klaus). V Urfahru, s nímž nádraží linecké spojeno jest elektr. tramwayí, jest stanice soukr. dráhy kraje mühlského (Urfahr-Aigen). Paroplavba po Dunaji; poštovní spojení s Vyšním Brodem a Gallneukirchenem. L., město s vlastním statutem, jest sídlo místodržitele, má hejtmanství, zemský a okr. soud, hlavní celní úřad, finanční ředitelství a příslušné nižší úřady finanční, ředitelství pošty, telegrafu a telefonu, biskupství, divisijní velitelství; zasedá tu zemský sněm a zemský výbor, zemědělská a zemská školní rada a obch. komora; jest zde vyšší gymnasium a vyšší reálka, mužské a ženské paedagogium, biskupský seminář a soukr. gymnasium, diécésní učebný ústav, dívčí lyceum, obch. akademie, státní řemesl. škola, několik měšťanských, obecných a mateřských škol; škola pro porodní babičky: museum Francisco-Carolinum, veřej. bibliotéka, umělecký spolek; zemské divadlo. Každý rok v záři zemská výstava (s ní spojena jest velká národní slavnost). Několik ústavů peněžních; nemocnice (též vojenská), ústav hluchoněmých a slepců, chudobinec, blázinec, porodnice; obecní kuchyně; mnoho spolků; osvětlení plynové, vodovod a kanalisace. Celkem 47.685 obyv. (1170 evangel., 508 židů r. 1890; teď příbližně asi 52.000 ob.). Průmysl a obchod, hlavně v poslední době, velice rozkvetl: tabáková továrna (zaměstnává přes 1000 lidi), pivovary, loděnice, pily, 6 knihtiskáren, značný průmysl textilní, strojírny, slévárny, továrny na kůže, na zápalky, leštidla a náhražky kávové, na zboží kovové, zejména železné a měděné. L. jest důležitá stanice obchodu dunajského (sklady výrobků železných, soli a mouky). Památné stavby: starý dóm v barokovém slohu z l. 1669–82, nový dóm (Mariendom) v gotickém slohu (dle plánů Vinc. Statze), farní kostel z r. 1286, radnice z r. 1414, kapucínský klášter a budovy klášterů jiných (celkem 12 kostelů kat., 1 evang. a synagoga), trojický sloup na náměstí Františka Josefa (26 m vys. z r. 1723); starý zámek proměněn r. 1851 v kasárna. Několik paláců (biskupský, arcivévody Maxmiliána a spořitelny), zemský dům, původně ze XVI. stol., po požáru r. 1802 přestavěný; před ním »promenada«, živá to ulice s platanovou alejí; budova musea v slohu pozdní renaissance; v ní umístěny jsou sbírky historické, přírodní a obrazárna. Několik náměstí a sadů (vyniká Volksgarten). Pěkné okolí. Na blízký Pöstlinberg z Urfahru elektrická dráha. V dobách římských vzpomíná se na místě dnešního Lince pevnost a kolonie Lentia, jejíž úkolem bylo chrániti hranice říše proti vpádům barbarů. Z počátku středověku nemáme o Linci žádných zpráv. Původní osada snad v bouřích válečných zašla, ale za vévodů bavorských, k jejichž území valná část dnešních Horních Rakous náležela, zase byla obnovena a vzpomíná se r. 788, kdy s celou krajinou dostala se v moc Karlovců. Od r. 911 (po vymření Karlovců) jsou tu pány opět vévodové bavorští. R. 1241 jmenuje se L. po prvé městem. Za Bedřicha III. (jenž zde často prodléval a také zemřel) r. 1490 povýšen L. za hlavní město země. Mnohé svobody dal mu Maxmilián I. R. 1521 slavil tu Ferdinand I. svatbu s Annou Jagellonkou. V l. 1616–27 bydlil v Linci proslulý hvězdář Kepler. V selské bouři obléhal L. r. 1627 Štěpán Fadinger. R. 1645 smluvili tu smír Ferdinand III. a kníže Jiří Rákóczy. Ve válkách o posloupnost obsadili r. 1741 L. spojení Bavoři a Francouzové, a stavové zemští holdovali tu kurfirštovi Karlovi Albertovi. Ale již r. 1742 dobyto města císařskými. R. 1784 zřízeno tu biskupství. Mnoho trpělo město za války francouzské r. 1809; svedena tu i bitva Rakušanů se Sasy a Virtemberčany, v níž první poraženi. V l. 1828–36 vystavěno k obraně města 32 věží (Maxmiliánské n. linecké věže), z nichž některé dodnes se zachovaly. R. 1832 dokončena stavba železnice z Budějovic do Lince, jež byla první železnicí v Rakousku (druhou na pevnině), a pět let později zřízena v Linci stanice parníků. R. 1872 vystavěn nový železný most přes Dunaj. – Okresní hejtmanství linecké má 824.6 km2 a 73.776 obyv. v 36 obcích (445 místech) a skládá se z pěti soudních okresů: lineckého, urfahrského, enžského, svatofloriánského a ottensheimského. Srv. Krackowitzer, Die Landeshauptstadt Linz (1875); Zöhrer, Linz an der Donau (1892). Pp.