Ottův slovník naučný/Lindley

Ottův slovník naučný
Lindl.	Lindley	Lindner

Údaje o textu
Titulek:	Lindley
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 43. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: William Heerlein Lindley

Lindley [lindlí] John, botanik angl. (* 1799 v Cattonu u Norwiche – † 1865 v Londýně), věnoval se s počátku zahradnictví, doporučením bot. Hookera stal se správcem bibliotéky botanika Banksa a byl později prof. botaniky v Londýně a sekretářem zahradnické společnosti londýnské. Zabýval se soustavným studiem rostlin, hlavně rostlin vstavačovitých, a jest původcem přirozené soustavy rostlin družící se k soustavám Jussieua a De Candollea. Též popsal předvěké rostliny anglické a věnoval se s nevšedním úspěchem praktické botanice, vydal cenné spisy o zahradnictví a rostlinách užitečných a po řadu let řídil botanickou čásť časopisu »Gardener's Chronicle«. Z četných jeho spisů, mezi nimiž jsou četné učebnice botaniky, jmenujeme: Rosarum monographia (Londýn, 1820; s 19 tab.); Digitalium monographia (t., 1821; s 28 tab.); A synopsis of the British Flora (t., 1829); An introduction to the natural system of botany (t., 1830: něm. Výmar, 1831); The genera and species of orchidaceous plants (t., 1830–40); The fossil Flora of Great-Britain (s W. Huttonem, t., 1831–37, 3 sv. s 230 tab.); Nixus plantarum (t., 1833, něm. Norimberk, 1834); Flora medica (t., 1838); Sertum orchidaceum (t., 1838); The theory of horticulture (t.,1840, něm. Erlanky,1843); Pomologia Britannica (t., 1841, 3 sv., s 152 tab.); The vegetable Kingdom (t., 1846); The flower garden of new or remarkable plants (s J. Paxtonem, t., 1851 až 1853, 3 sv. se 108 tab.); The treasury of botany (s Th. Moorem, t., 1866, 2. vyd. t., 1870).

2) L. William, inženýr, stavební rada, specialista v oboru kanalisačním a v zásobování vodou (* 7. září 1808 v Londýně). Po ukončených odborných studiích v rodišti věnoval se praxi v oboru staveb železničních a vodních. Svými pracemi a zkušenostmi získal jménu svému v brzku známosti i za hranicemi. Tak již r. 1834 povolán do Hamburku projektovat a vést stavbu železniční trati Hamburk-Lübeck a Hamburk-Bergerdorf, r. 1842 projektoval a stavěl vyhořelou čásť města Hamburku, r. 1843 stavěl vodovod a téhož roku počal svou první velikou práci kanalisační v témže městě. Další jeho práce byly: projektování a zřízení vodovodu a plynovodu v Altoně, r. 1851 oprava vodovodu londýnského a r. 1867–1876 kanalisace města Frankfurtu n. Moh. Při práci této získal L. takových zkušeností a rozhledu, že nebylo později takřka jediné větší práce v tomto oboru, aby nebyl brán na radu a úsudek jeho nebyl rozhodujícím. Současně se stavbou ve Frankfurtě stavěl vodovody budapeštský, düsseldorfský a varšavský a svěřeny mu projekt i stavba kanalisace v Mannheimě, Bělehradě, Düsseldorfě, Basileji, Crefeldu, Varšavě a Petrohradě. R. 1879 vzdal se veškeré činnosti a odevzdav veškeré nedokončené stavby svému synovi přesídlil se do Blackheathu u Londýna.

3) L. William H., syn před., inženýr a stavební rada (* 1854 v Hamburku), studoval nejdříve práva na universitě londýnské, později však, nemaje záliby v tomto povolání, oddal se studiu věd technických na téže universitě. Po absolvování zaměstnán byl v kanceláři a při stavbách svého otce a přičiněním téhož, jakož i svým vlastním nabyl velikých zkušeností v oboru kanalisačním a stal se v něm hledaným specialistou. Již r. 1872 vyslán otcem řídit stavby městského vodovodu v Budapešti. Od r. 1879 převzal od otce veškeré stavby a r. 1895 svěřeno mu projektování i vrchní dozor na stavbu kanalisace v Praze.