Ottův slovník naučný/Lindau (jméno)
| Ottův slovník naučný | ||
| Lindau | Lindau (jméno) | Lindava |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Lindau (jméno) |
| Autor: | Arnošt Vilém Kraus |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 39. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Lindau: 1) L. Rudolf, diplomat a spisovatel (* 1830 v Gardelegen). Odešel velmi mlád do Francie, kde studoval v Montpellieru a v Paříži filologii a dějiny a byl sekretářem Barthélemy-Saint-Hilairea a spolupracovníkem »Revue de Deux Mondes« a »Journalu des Débats«. R. 1859 odebral se v diplomatické missi švýcarské uzavřít obchodní smlouvu s Japanskem a až do r. 1869 zdržoval se pak jakožto gen. konsul v cizině, a sice v Indii, na Malace, v Kočinčině, v Číně a v Kalifornii. V tom čase, a sice r. 1864, založil v Jokohamě s Charlesem Rickerbym časopis »The Japan Times«, v r. 1867–69 byl podílníkem amerického obchodního domu a účastnil se také na admirálské lodi Charnerově kočinčinsko-čínského tažení polního, o čemž referoval v »Journal des Débats« a v »Revue des Deux Mondes«. Ve válce francouzsko-německé byl přidělen generálnímu velitelství gardového sboru prince Augusta z Virtemberku. Svoje zprávy podával ve »Staats-Anzeiger« a v »Norddeutsche Allgem. Zeitung«. Po míru byl přidělen něm. vyslanectvu v Paříži, r. 1878 pak zahraničnému úřadu v Berlíně, kde postupoval až na tajného legačního radu. R. 1892 byl poslán do Cařihradu jako zástupce Něm. říše při správě státního dluhu tureckého. L. počal psáti francouzsky a mimo články v časopisech zmíněných vydal samostatně: Un voyage autour du Japon (Paříž, 1864); Peines perdues, sbírka novell (t., 1880). Anglicky vydal také svazek novell The Philosopher's Pendulum and other stories (Edinb., 1883). Za to německy vydal celou řadu knih, z nichž uvádíme: Die preuss. Garde im Feldzuge 1870 bis 1871 (Berl., 1872); Erzählungen und Novellen (t., 1873, 2 sv.); Robert Ashton, román (2. vyd. Štutg., 1879, 2 sv.); Liquidiert, novella (t., 1877); Schiffbruch (2. vyd. t., 1880); Gordon Baldwin (t., 1878); Gute Gesellschaft (2. vyd. t., 1878, 2 sv.); Die kleine Welt (t., 1880); Wintertage (Vratislav, 1883); Der Gast (t., 1883); Auf der Fahrt (Berl., 1886); Zwei Seelen (Štutg., 1888); Der lange Holländer (Berlín, 1889); Martha (Štutg., 1892); Liebesheiraten (Berl., 1894); Der Flirt (t., 1894); Schweigen (t., 1895), vesměs romány, novelly a povídky, ve kterých obráží se život tohoto scestovaného muže, neboť v nich líčeny jsou mravy skoro všech civilisovaných zemí způsobem ostrovtipným a prozíravým. Největší originálností a půvabem vynikají novelly »Die Reisegefährten« a »Der lange Holländer«, líčící život evropských kolonistů v Japanu a ve Východní Asii. Nejeden význačný tah literárního charakteru má společný s Turgeněvem a v jeho prose znáti francouzskou školu. Novellu »Die kleine Welt« počítají k dílům umělecky dokonalým. Jeho »Gesammelte Romane und Novellen« vyšly v Berlíně 1892–1893 v 6 sv. – Srv. Erich Schmidt v »Deutsche Rundschau« (květ., 1894).
2) L. Paul (* 1839 v Magdeburku), cestoval po studijních letech po Francii a byl od r. 1863 žurnalisticky činný, založil r. 1869 týdenníky »Das Neue Blatt«, r. 1872 »Die Gegenwart« a r. 1877 měsíčník »Nord und Süd«. Četné články své vydával později jako knihy, a sice cestopisy, literární essaye, kritiky divadelní, v nichž všech vtip a bezohlednost nahrazuji ducha a porozumění. Charakteristickým pro jeho postavení k novým myšlénkám byl již nápis jeho feuilletonů o prvních operních večerech v Bayreuthu: Nüchterne Briefe aus Bayreuth, jež následovaly Bayreuther Briefe vom reinen Thoren. Jeho kritika je negativní, sžíravá, jalová. Díla jeho dramatická nejeví než routinu, jsou to hlavně: Marion (1868); Maria und Magdalena (1872); Ein Erfolg (1874); Johannistrieb (1878); Gräfin Lea (proti antisemitismu, 1879); Verschämte Arbeit (1881); Jungbrunnen (1882); Der Andre (1893, s thématem dvojí existence) a j.; Echegarayova »Galeotta« velice zkomolil; spracoval i jiná cizí dramata, hlavně francouzská. R. 1895 stal se L. intendantem dvor. divadla v Meininkách, kteréhož místa se vzdal v ún. 1899. V knize Der Mörder der Frau Ziethen (1892) dokazoval nevinu odsouzeného vraha. Ks.