Limoges [limóž], město ve franc. depart. Haute Vienne (střední Francie), hl. m. arrondissementu L. (2036.72 km2 s 182.015 obyv. [1890]), 210–300 m n. m., na pr. břehu řeky Vienne, na důležité křižovatce drah, má 53.580 ob., jest sídlem občan. tribunálu soudního, má četné odborné školy, mezi nimiž zvl. důležitá škola slepců, knihovnu (25.000 sv.), museum malířské, numismatické, přírodovědecké a keramické, divadlo, je sídlem vědeckých společností, jako: archaeologické a historické, společnosti pro umění a vědy, lékařské a farmaceutické, botanické, hospodářské a zahradnické, má filiálku Franc. banky a Úvěrní banky (Crédit Foncier), káznici, četné nemocnice a p. Průmysl jest veliký, tak že L. náleží k nejprůmyslnějším městům francouzským. Zvl. vyvinut jest průmysl keramický (hl. porculán), čítající 80 pecí, zaměstnávajících 6000 dělníků v 30 dílnách; s výrobou porculánu spolu značně vyvinuto jest malířství porculánu (1000 dělníků). Vedle těchto značný je průmysl strojnický (hl. výroba strojů hospodářských), přádelny lnu a konopí a j., výroba zboží galanterního, pivovarnictví, rukavičkářství, papírnictví, kloboučnictví, výroba obuvi. Obchod jest značný, zvl. s Paříži. – Z budov vyniká městská radnice (1878–1883), palác justiční, keramické museum, monumentální fontána, četné umělecké pomníky, jako pomníky: maršála Jourdana na náměstí Jourdanově (Place Jourdan), Gay-Lussaca od Milleta, Denise Dussoubsa od Rousella Bardella a j. – L. vzniklo z římské osady Augustoritum, později přezváno na Limousin dle gallského kmene Lemovices, osídlivšího okolní krajinu. Město rychle se vyvíjelo, tak že za Meroveovců v X. stol. známo již bylo svými mincovnami a uměleckým průmyslem, hl. ryjeckým. Později dostalo se v moc hrabatům z Limoges, v XVII. st. trpělo morem, od XVIII. stol. rychle se vyvíjelo v bohaté obchodní a průmysl. město. – L. je rodištěm celé řady znamenitějších mužů, jako historika Gorsasa, theologa Tabarauda, maršálů Jourdana a Bugeauda, slavného inženýra Talabota, praesidenta republiky franc. Carnota (1837–1894) a j., zvl. též proslavených ryjců francouz. (Masbarreaux, bratří Pénicaudové a j.). – Srv.: Gillier, Tableau descriptif de L. (1838); Texier, Essays des argentiers et émailleurs de L.; Ducourtieux, L. et ses environs (1885) a j. EMa.