Ottův slovník naučný/Liktoři
Ottův slovník naučný | ||
Likowski | Liktoři | Likuala |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Liktoři |
Autor: | Josef Miroslav Pražák |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 15. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Liktor |
Liktoři (lat. lictores) byli u Římanů veřejní sluhové úředníků s imperiem (v. t.), z pravidla propuštěnci. L. kráčeli u veřejnosti před úředníkem, jemuž byli v určitém počtu přiděleni, po jednom za sebou, nesouce na levém rameni fasces (v. t.). L. razili u veřejnosti úředníku cestu, vybízeli mimojdoucí k povinné úctě a vykonávali jeho rozkazy. Počet l-orů přidělených jednotlivým úředníkům byl rozličný. Konsulové měli jich po 12 (jako král v době královské), diktátor 24, praetor v městě 2, praetor v provincii 6, legáti císařských provincií po 6. Po jednom l-oru měly také na př. Vestálky a flamen Dialis. Mimo tyto l-ory byli ještě l. kuriátní (lictores curiatii), počtem 30, kteří v době, kdy význam komitií kuriátnich sklesl v prázdnou formu, zastupovali ještě se třemi augury kurie a vyřizovali jejich úkoly. Pk.