Ottův slovník naučný/Libušín

Ottův slovník naučný
Libuše	Libušín	Libušin soud

Údaje o textu
Titulek:	Libušín
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1990. S. 1038. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Libušín

Libušín, Libošín, ves v Čechách, při potoku Knovízském, hejtm. a okr. Slané, fara a pš. Smečno; 184 d., 2316 ob. č., 14 n. (1890), čtvrť hod. ode vsi fil. kostel sv. Jiří, 5tř. šk., 2 cihelny, 2 mlýny, 2 popl. dvory a ovčín, kamenouh. doly mirošovské a Pražskoželezářské společnosti. Již. od kostela sv. Jiří, kde je místo „Staré zámky“, stával hrad t. jm., jenž se pokládá v pověstech za nejstarší sídlo Libušino. K hradu tomuto odnášejí se všechny pověsti vzniklé o Libuši do XIV. st. L. připomíná se v listinách r. 1052, kdy tu měl kostel boleslavský nějaké vinice, a k roku 1088 držela část L-a kapitula vyšehradská. Ve XIII. stol. byly tu asi 2 vsi t. jm., z nichž jedna náležela ke klášteru kladrubskému a druhou držel klášter sv. Jiří na hradě Pražském. Později tu ještě jiné kláštery své jmění vykazují až do válek husitských, kdy dostal se L. do rukou světských, a konečně r. 1514 Bořitové z Martinic dědičně připojili jej ke Smečnu.