Lepsius Karl Richard, egyptolog něm. (* 1810 v Naumburce nad Sálou – † 1884 v Berlíně), studoval v r. 1823–29 na slavné knížecí škole ve Pfortě, načež oddal se filologii na universitách v Lipsku a Gotinkách. Odtud odebral se do Berlína, kdež vedením Boppovým obíral se studiem linguistickým a r. 1833 dosáhl doktorátu filologie na základě spisu De tabulis Eugubinis. Po své promoci meškal v Paříži, kdež spřátelil se s Bunsenem a jím získán byl pro studium egyptologické. Na dvouleté cestě po Italii navštívil L. nejpřednější musea italská a studoval zvláště horlivě v Turinu, Florencii, Pise a Římě památky egyptské i nápisy hieroglyfské, načež r. 1837 vydal v Římě prvý svůj spis egyptologický: Lettre á M. Rosellini sur l'alphabet hiéroglyphique. Ve spise tomto prokázal L. neobyčejné vzdělání a hlubokou soudnost ducha, neboť opravil v podstatných kusích Champollionovy představy o soustavě hieroglyfů a položil základy k methodice egyptologického studia. Vláda pruská, jsouc Bunsenem na mladého učence upozorněna, jmenovala jej sekretářem svého archaeologického ústavu v Římě, ve kterémžto úřadě L. obíral se i studiem jazyka starověkých Umbrův a Oskův. Ovoce tohoto studia uloženo ve spise Inscriptiones Umbricae et Oscae (Lip., 1841). R. 1839 odcestoval L. do Anglie, kdež pobyl dvě léta na studiích památek egyptských, konaje přípravy ku větší již sbírce egyptských textů, již s nadpisem Auswahl der wichtigsten Urkunden des aegyptischen Alterthums vydal v Lipsku r. 1842. Současně vydal L. tamže Totenbuch der Aegypter nach dem hieroglyphischen Papyrus in Turin. Těmito publikacemi získal si L. jména tak slavného, že byl r. 1842 jmenován mimořádným a r. 1846 řádným prof. egyptologie na universitě berlínské. Dříve však, než mohl počíti akademická čtení, svěřeno L-iovi uměnímilovným králem Fridrichem Vilémem IV. po návrhu Humboldtově a Bunsenově řízení nákladné výpravy do Egypta i Aethiopie, která vykonána r. 1842–45. L., který podával v listech o postupu a úspěchu výpravy nepřetržité zprávy (Briefe aus Aegypten, Aethiopien und der Halbinsel der Sinai; Berlín, 1852), pronikl až do úvodí Modrého Nílu, velikolepé pak výsledky své cesty jal se uveřejňovati v nákladném díle Denkmäler aus Aegypten u. Aethiopien, nach den Zeichnungen der von Sr. Majestät dem Könige von Preussen Friedrich Wilhelm IV. nach diesen Ländern entsendenten und in den Jahren 1842–1845 ausgeführten wissenschaftlichen Expedition (Berlín, 1849–58. 12 dílů). Přebohaté sbírky uloženy v egyptském oddělení král. musea berlínského, založeného dle plánů L-iových, kterýž také až do konce života svého byl ředitelem jejich. Ovocem této veliké výpravy byly L-iovy spisy: Chronologie der Aegypter (Berl., 1849); Über den ersten aegyptischen Götterkreis (t., 1851); Über einige Ergebnisse der aegyptischen Denkmäler für die Ptolemäergeschichte (t., 1853); Über einige Berührungspunkte der aegyptischen, griechischen und römischen Chronologie (t., 1859). R. 1850 stal se L. členem berlínské akademie a z akademických jeho badání vzešlo r. 1858 dílo Königsbuch der alten Aegypter (Berlín, 1858), ve kterém po prvé kriticky uváženy a srovnány všechny zprávy o dynastiích a králích egyptských, Manethonovy i hieroglyfské. R. 1863 spolu s J. Brugschem založil L. »Zeitschrift für ägyptische Sprache und Alterthumskunde« a věnoval pozdní svá léta rozsáhlým studiím metrologickým, archaeologickým a linguistickým. V oboru linguistickém zvláště bedlivě obíral se jazyky nubskými, kteréhož studia výsledky obsahují v sobě jeho Nubaübersetzung des Markus-Evangeliums (Berlín, 1860) a Nubische Grammatik (t., 1880). Současně obíral se L. i jinými jazyky africkými dotud neprozkoumanými a navrhl vhodný způsob transkripce jazyků podobných ve spise Standard alphabet for reducing unwritten languages and foreign graphic systems to a uniform orthography in European letters (Lip. a Berl., 1855–63). Chtěje vyšetřiti základy egyptské metrologie, zahloubal se L. v kmetském ještě věku do studia klínopisného a vyšetřil z něho prvotní míry a váhy mesopotamské, dle jichž vzoru stanoveny analogické míry a váhy egyptské (Die altaegyptische Elle und ihre Eintheilung, Berl., 1865; Die Längenmasse der Alten, t., 1872). Veliký rozruch způsobila jeho theorie o kušitské čeledi, která doznala nepříznivého přijetí, ale nejnovější dobou potvrzuje se v hlavních kusech studiem nových nálezů. O všestrannosti L-iových studií jsou důkazem i jeho monografie: Über einige aegyptische Kunstformen (Berlín, 1871) a Über die Metalle in den aegyptischen Inschriften (t., 1872). R. 1866 navštívil po druhé Egypt a tu ve troskách tanitských objevil slavný Kanopský dekret (viz Kanóbos). Po třetí a naposled zavítal do Egypta r. 1869, jsa pozván chedivem Ismailem ku slavnostnímu otevření průplavu Suezského. Ku konci velečinného života dostalo se L-iovi velikých poct. R. 1873 stal se vrchním bibliotékářem královské knihovny berlínské a r. 1880 předsedajícím členem představenstva archaeologického institutu v Římě, kterýž po návrhu jeho změněn v cís. německý archaeologický institut se sídly v Římě a v Athénách. Srv. Ebers, Richard L., ein Lebensbild (Lip., 1885). Hlavní jeho dílo, Denkmäler, zůstalo nedokončeno, nemajíc vysvětlujícího textu. L. sám pokládal za text své Briefe. Teprve za nejnovější doby podjal se Naville vydání příslušného textu dle L-iovy pozůstalosti, maje pomocníky L. Borchardta a K. Sethe. Dotud vydán 1 svazek s doplňky a nadpisem Denkmäler aus Aegypten u. Aethiopien (Lip., 1897). Pšk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Karl Richard Lepsius