Ottův slovník naučný/Lefèbvre
| Ottův slovník naučný | ||
| Lefèbre | Lefèbvre | Lefèvre |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Lefèbvre |
| Autor: | Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 786–787. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: François-Joseph Lefebvre |
|
| Související články ve Wikipedii: Jules Lefebvre (francouzsky) |
|
Lefèbvre [lefévr]: 1) L. Tanneguy viz Lefèbre.
2) L. François Joseph, vévoda gdanský, maršálek franc. (* 1755 — † 1820), vstoupil jako 18letý do služby vojenské jako prostý vojín, postupoval rychle, tak že r. 1794 stal se divisním generálem. Dosáhnuv znamenitého výcviku vojenského vynikl poprvé patrněji jako velitel pravého křídla záložního sboru v bitvě u Fleurus 26. čna r. 1794, později s nemenším štěstím bojoval v četných potyčkách u Marmontu, Nivellesû, Frimontu a j. Po smrti generála Hochee obdržel r. 1798 vrchní velení nad vojenským sborem Sambre-Maasským, s poč. toliko provisorně, s nímž měl táhnouti proti Hannoversku. Avšak odvolán byv r. 1799 přidělen byl k dunajskému sboru Jourdanovu, v němž jako velitel samostatné divise 8000 mužů postavil se u Stockachu hrdinsky 20. bř. císařské armádě čítající na 30.000 mužů, byl však těžce poraněn, tak že nucen byl odebrati se do Paříže na léčení. Pobytu svého v Paříži využitkoval při státním převratě 18. brumairu (8. list. 1799) ve prospěch Napoleona Bonaparta, jemuž později byl věrným služebníkem. Uznávaje jeho veliké schopnosti vojenské, Bonaparte jej jmenoval r. 1804 maršálem francouzským i udělil mu velkokříž čestné legie. R. 1806 svěřeno mu velení v tažení proti Prusku, v němž zvítězil u Jeny 14. říj. Po bitvě u Jílové jal se obléhati pevnost Gdansko, jíž se zmocnil 25. kv. 1799 po tuhém odporu hr. Kalckreutha po znamenité operaci válečné a konečné kapitulaci. Za hrdinnost, jakož i neobyčejnou strategickou dovednost, jíž řídil obležení velmi důležité této pevnosti, povýšen byl do stavu vévodského s titulem „duc de Danzig“. Roku 1808 svěřeno mu opět velení 5. vojen. sboru v tažení španělském, v němž rovněž dobyl několika vítězství. R. 1809 odvolán ze Španěl, ježto Napoleon jmenoval jej vrchním velitelem bavorského vojska. V tomto úřadě dobyl s Berthierem několika vítězství u Abensbergu, Schneidhartu a Wörglu. Rovněž v bitvě u Wagramu se vyznamenal. Po některých nezdarech v Tyrolsku odvolán císařem s bojiště bavorského a teprve r. 1812 svěřeno mu znova vrchní velení císařské stráže, r. 1814 pak celé levé křídlo spojené armády, s nímž statečně bojoval u Montmiraile, Arcis-sur-Aube. Po kapitulaci Paříže vstoupil do služeb bourbonských a 4. čna jmenován pairem francouzským. Po návratu Napoleonově vstoupil opět do služeb tohoto. Roku 1815 Ludvíkem XVIII. s úřadu paira složen, ale již r. 1816 znova dosazen.
3) L. Jules Joseph, malíř franc. (* 14. bř. 1834 v Tournanu, dep. Seine et Marne), žák Cognietův a École des beaux arts, kde dostal r. 1861 velikou cenu římskou za Smrť Priamovu. V museu melunském jest od něho Cimon a Pero (1864), v paláci Luxembourgu Nymfa a Bacchus (1866) a Pravda (1870), v Gentu Otrokyně nesoucí ovoce (1874), v Amiensu Žena smějící se. Do velechrámu sv. Petra v Římě vymaloval papeže Pia IX. Další jeho obrazy jsou: Sen, Chloe (1875); Mignon, Pensierosa (v New Yorku, 1878); La Fiammetta (z Boccaccia, 1881); předměty dekorativní a mnoho podobizen. Medaillemi vyznamenán několikráte, důstojníkem čestné legie jest od r. 1878 a členem akademie od r. 1891. FM.