Ottův slovník naučný/Lešetický
| Ottův slovník naučný | ||
| Lešetice | Lešetický | Lěšij |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Lešetický |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 929. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Vojtěch Lešetický |
|
| Související články ve Wikipedii: Anna Jesipova(WD), Emanuel Lešehrad |
|
'Lešetický: 1)prof. konservatoře v Petrohradě, viz Essipová-Lešetická.
2) L. Vojtěch, spisovatel a paedagog čes. (*24. dub. 1830 v Netolicích). Gymnasium studoval v Budějovicích, Písku, pak byl na universitě pražské, načež byl vychovatelem u bar. Podstatského-Tonsern. Od r. 1858 supploval na české reálce v Praze, odkud r. 1860 povolán za professora na českou reálku do Písku, již od roku 1862—70 také řídil. Roku 1870 jmenován ředitelem učitelského ústavu v Král. Hradci (do r. 1897) a zároveň inspektorem okresu pardubického, později inspektorem městského okresu královéhradeckéhoa předsedou zkušební kommisse pro školy měšťanské a obecné (do r. 1898). Po 40letém učitelování a ředitelování odebral se r. 1898 na odpočinek a vyznamenán byl pro zásluhy o české školství titulem školního rady, načež přestěhoval se na Král. Vinohrady, kdež posud žije. V letech 50tých vydal L. na svůj náklad dva svazky básní Hynek a Rachel a Písně a ballady (obé v Praze 1858), jež pak zničil, když poznal, že k básnické tvorbě má vlohy jen slabé. R.1860 spojivše se professoři gymnasia a škol reálných v Písku založili první vyšší dívčí školu českou, čehož se L. horlivě účastnil a napsal ku potřebě školy té Nauku o slohu (2. vyd. Praha, 1873). Jako horlivý včelař založil v. letech 60tých s několika dobrými včelaři píseckého kraje jednotu včelařskou v Písku, kteráž posud trvá a o zvelebení včelařství získala si nemalých zásluh. Po několik let měl na reál. školách píseckých přednášky o včelařství za hojného účastenství žákův a ostatního obecenstva. Aby přispěl ku zvelebení včelařství také literárně, sepsal knihu Rozumové včelarství (»Rolník nového věku«, sv. 39., 1871). V letech 60tých spolčil se v Písku s několika soudruhy — drem J. Pažoutem, Vojt. Janotou, Edv. Erbenem a j. — k vydávání zábavně poučných knih pro dívky pod názvem »Zlatá kniha dívek českých« (Zlatých klasů a Zlatých lístků). R. 1886 vydal knižečku Opatrovny a škola mateřská v Hradci Králové. Vedle těchto samostatných prací psal L. také hojně do časopisů. R. 1859 účastnil se vydávání almanachu »Kytice«, v němž uveřejnil řadu sonetů. Přispíval do »Diblíka«, »Zlatých klasů«, do »Lumíra«, »Školy a života«, do »Naučného Slovníka«, v Písku do »Otavana«, »Listů včelařských« a j.
3) L. Josef Maria Emanuel šlechtic z Lešehradu, z nejmladší básnické generace české (*1877 v Praze). Absolvoval českoslovanskou obchodní akademii, načež byl diurnistou a nyní jest úředníkem stát. zastavárny v Praze. Ponejprv vystoupil literárně na veřejnost sbírkou básní Smutné kraje (Praha, 1898), po tom Květy Samoty (t., 1899). Vedle toho přeložil »Výbor básní Stéphana Mallarméa« (t., 1899), r. 1899 založil knihovnu »Chrysanthém«, v níž uveřejnil knihu veršů Atlantis. V tisku jsou: Paní Modrovouska, povídka, v knihovně »Symposion«; Písně na pobřeží (verše a prosa) a v knihovně »Nový kult« »Výbor básní Waltera Whitmana«. Počátkem r. 1900 hodlá L. vydávati »Praž. Revue«, časopis pro umění a život. Menší jeho práce roztroušeny jsou po časopisech, zejména četné překlady z frančiny, angličiny a němčiny.