Lažanský z Bukové, příjmení staročeské rodiny, napřed vladycké, pak panské a nyní hraběcí. Erb (na červ. štítě korbel kola s loukotí) ukazuje na stejný původ s Chotky z Chotkova (viz díl XII., 370). Dokud seděli na vsi Bukové (tuším na Klatovsku), byli tak nepatrným rodem, že se o nich pamětí nedochovalo. Oldřich z B. držel Lažany (Defurovy), odkudž si potomci vzali příjmení; jiní sluli podle erbu Korbelové (v. t.). Oldřichova manž. Dorota z Prostého zemřela před r. 1496 a věno její na Lažanech dostalo se Hynkovi L-kému z B., jenž L. prodal a do r. 1523 na Újezdci seděl. Oldřich L. vyměnil si Újezdec. před r. 1541 za Chříč (†1547) a zůstavil syny Šebestiana a Oldřicha, kteří přikoupili Dubňany a r. 1567 se dělili. Onen měl Chříč, tento Dubňany (zavražděn r. 1573 v Kožlanech). Oldřichův syn Šebestian mladší držel Olšany a Vrchotice a zemřel ok. r. 1612 bez mužských potomků. Šebestian starší prodal r. 1585 Chříč a Dubňany a seděl potom na Miličově a pak na Březsku (†1611, manž. Zuzana Nebílovská z Drahobuze). Měl syny Ferdinanda Rudolfa a Racka, z nichž tento r. 1609 v Praze zavražděn. Ferdinand, zůstav r. 1618 císaři věren, sloužil mu vojensky proti povstalcům, stal se mezi válkou nejv. lieutenantem, kromě toho byl arcikn. Karla komorníkem, r. 1625 řádu p. M. a sv. Michala rytířem. R. 1622 obdržel Štěknou, ale vrátiv ji r. 1623, skoupil v l. 1622—23 Mladějovice, Osek a Miloňovice a po své sestře Esteře Mitrovské z Bukové (†1639) zdědil Manětinu a Záběhlice. Tím povznesl svůj rod a povýšen 17. ún. 1630 do stavu říšských pánů, což 4. čna 1631 pro král. České potvrzeno, následovalo pak povýšení do stavu říš. hrabat, což 29. čna 1637 pro České země potvrzeno; kromě toho obdržel skrze zlatou bullu 2. led. 1637 důstojenství palatina pro sebe a své syny (†1657). Manželka jeho. Marketa Vratislavovna z Mitrovic držela Bratronice a Bezděkov (†1681). Synové jeho Rudolf Jiří, Frant. Adam a Karel Maximilián rozdělili se tak, že jeden dostal Záběhlice, druhý Mladějovice a Osek a třetí Manětinu. Frant. Adam, byv kom. soudu radou a hejtmanem pracheňského kraje, zemřel r. 1688 bezdětek. Všechny statky svých bratří podědil Maximilián (žák Balbinův)-a koupil r. 1676 Všesulov a zdědil r. 1681 jmění matčino. R. 1694 koupil Rtišovice jen proto, aby jeda do Prahy si odpočinouti mohl. Stal se r. 1667 radou nad appellacemi, při tom r. 1678 místokancléřem, r. 1685 praesidentem nad appellacemi, r. 1687 tajným radou, r. 1688 dvorským sudím (†14. kv. 1695). Synové jeho Václav Josef a Adam Antonín rozdělili se r. 1699 tak, že onen dostal Manětinu a Všesulov, tento Bratronice, Osek a Mladějovice. Mladší Adam držel také do r. 1726 Sedlec a zemřel r. 1737 zůstaviv syny Jana Karla (*1707), Jana Václava (*1710) a Jana Josefa (*1712), kteří o zadlužené statky Bratronice, Osek a Mladějovice přišli. Jan Josef byl pak děkanem v Zákupech. Václav Josef koupil r. 1713 Chříč a tuto odkázal (†1715) manželce Marii Gabriele, roz. Černínce, která se stala kněžnou abatyší ústavu pro šlechtičny na Novém městě praž. (†1758). Synové jejich Maximilian Václav a Karel Josef (†1750) ujali r. 1732 jmění otcovské. Onen oženil se r. 1733 s Terezií hrab. z Lisova a koupil r. 1748 Rabštein. Syn jeho Prokop koupil r. 1766 Chýše, r. 1774 Lubenec, r. 1787 Kalec a r. 1788 Drahonice. Byl od r. 1761 radou nad appellacemi, později hejtmanem berounského kraje, r. 1780 praesidentem appellač. soudu v Haliči, r. 1784 dvorským sudím, r. 1792 praesidentem gubernia, r. 1796 nejv. kancléřem a r. 1802 předsedou nejv. soudu (†5. srp. 1804). Skrze syny jeho rozdělil se rod tento na větve: a) Prokop, nejstarší syn Prokopův (*1771), držel po otci Chýše, stal se dvorským kancléřem a zemřel 24. ún. 1823. Nejstarší jeho syn, Prokop (*1798), držel Chýše a zemřel 24. září 1868. Druhý syn, Leopold (*1808), byl v l. 1847—60 místodržícím na Moravě a zemřel v Brně 7. list. 1860. Od r. 1857 držel Milešov a Nedvědíč, jež měla po něm vdova Rosina, roz. Mackova. Třetí syn, Vojtěch, sloužil ve vojště a zemřel již r. 1839. Potomky měl jen Leopold, totiž Leopolda Prokopa (*1854 — †1894) a Vladimíra Ferdinanda (*15. čna 1857). Poslední věnoval se po dokončených právních studiích politické službě a byl okr. kommissařem v Broumově; později, zdědiv po svém bratru, do bř. 1891 říš. poslanci, fideikomm. panství Chýše se statky Struhaře, Lubenec, Protivice, Libín, Drahonice, Řepany (v okr. žlutickém), oddal se úplně správě svých statků. R. 1895 získal si nemalých zásluh o Národopisnou výstavu českoslovanskou, jejímž byl předsedou. R. 1889 byl náhradníkem v zemském výboru a na sněmě českém zastupoval nesvěřenský velkostatek. b) Jan, syn Prokopův, při smlouvě s bratrem (1817) převzal Rabštein k Manětině, byl nejv. sudím král. Česk. a zemřel 24. led. 1830. Synové jeho Jan Karel (*1806) a Prokop (*1809) rozdělili se tak, že onen měl Rabštein, tento Manětín. Prokop měl z manželství se Sidonií, roz. hrab. Hoyosovou (†1898), několik dětí, z nichž hrabě Jan, majetník panství Manětína a Kalce (*22. dub. 1857 v Badenu u Vídně), jest c. k. komořím, čestným rytířem řádu maltézského, od r. 1897 poslancem na říšské radě a ve sněmě král. Českého, kde zastupuje nesvěřenský velkostatek a hlásí se ke straně české. R. 1886 pojal za choť Idu, princeznu ze Schwarzenberku. c) Maximilian, syn Prokopův, oddal se vojenským službám (†1809). Potomstvo jeho bydlí mimo Čechy. d) Antonín (†1847) měl hojné potomstvo, ale jediného syna Antonína (*1815). Sčk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Lažanští z Bukové