Ottův slovník naučný/Kvitance
| Ottův slovník naučný | ||
| Kvintsextakkord | Kvitance | Kvítek |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kvitance |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 476. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Kvitance |
|
Kvitance (z lat. quietantia, franc. quittance, acquit, reçu, angl. acquittance, receipt, řec. αποξη, lat. apocha, rus. квитанция, расписка, něm. Quittung, Empfangschein) nazývá se písemné potvrzení věřitelovo, že dlužník zaplatil dluh. K úplnosti k. žádá se (dle § 1426. ob. zák. obč.), aby v ní udáno bylo jméno dlužníkovo i věřitelovo, místo, čas a předmět zapraveného dluhu, jakož i aby k. byla podepsána od věřitele nebo jeho zmocněnce. Vydal-li dlužník věřiteli při obdržení zápůjčky dlužní úpis, jest věřitel při zaplacení zápůjčky povinen nejen dáti dlužníkovi k-ci, nýbrž vrátiti mu též dlužní úpis (§ 1428. ob. zák. obč.). K. dlužno v Rakousku kolkovati dle škály druhé. Jen výjimkou jsou některé k. prosty kolku, jak podrobně uvedeno jest v poplatkovém zákoně z 9. února 1850. Kvituje-li se summa pod 2 zl., jest k. vždycky prosta kolku.