Kurdistán, t. j. země Kurdů, ve starověku Zagros montes, hornatý kraj v západní Asii, jehož hranice nelze přesně udati, náleží z větší části k asijskému Turecku, v němž zaujímá vilájet Mamüret ül Azíz, Dijárbekr, Bitlis a Van při horním Tigridu a středním Eufratu, z menší části k Persii, kde prostírá se v jihozápadním díle Azerbejdžanu a záp. konci Ardilánu. Rozkládá se tudíž mezi 34° až 39° s. š. a 38°–48° v. d. Gr. v rozloze asi 150.000 km2. Celkový povrchový útvar krajiny má ráz pásmovité hornatiny, v níž nalézáme roviny jen podél řek a která snižuje se k jz., kde přechází v nížinu mesopotamskou. K. možno rozděliti na 3 krajiště. První prostírá se od Charputu při vých. Eufratu k perské hranici a prostoupen jest vys. pásy horskými, táhnoucími se od z. k v., které omezují úrodná údolí a vlnitou planinu ohraničenou na jz. Tigridem a zavlažovanou četnými přítoky této řeky. Jest to končina malebná, jejíž vodní toky proudí v rozkošných údolích kolem zbytků slavných měst a hradišť. Druhá čásť K-u na s. a na j. jezera Vanu jest krajina po výtce hornatá, jejíž horstva, směřující od ssz. k jjv., jsou proťata v různých směrech pásmy příčnými a zdvihají se do značné výše nad okolní planiny. Dle Rawlinsona dosahuje v pohoří Džududi Judi na z. od jezera Urmie větší výše než sám Demavend v Elbursu, kdežto dále k j. vypíná se hora Elvend (v. t.). Tato čásť k-u tvoří rozvodí mezi Tigridem a jezerem Urmijským. Konečně třetí končina prostírá se hlavně v Azerbejdžanu a má nejužší i nejnižší horstva, obklíčená s obou stran úrodnými kraji. Hlavní řekou K. jest Tigris a Murád čili východní Eufrát s četnými svými přítoky na jz. a prameny ř. Chábúru (přít. Eufrátu) na j. Podnebí země jest následkem její výšky a horského rázu drsné a severské, ač leží v zeměpisné šířce ostrova Malty. Jen nížiny jsou v létě značně horké, kdežto v horách a na planině jsou zimy kruté a dlouhé, tak že sníh pokrýva často půdu po celé dva měsíce do výšky několika stop. Avšak léto jest i v horách krásné, byť mírně teplé. Pozorování meteorologických není. V horách K-u jsou bujné pastviny místy zalesněné smrkovými lesy, v údolích pak rostou kaštany, sykomory a platány, na j. pak i citroníky a granáty a namnoze i palma datlová, která má zde svoji severní hranici. Po různu do značných výšek rostou olivy a duby. Na nivách údolních pěstuje se ječmen, konopí, len, vinná réva, kukuřice, rýže, bavlna, tabák a ovoce. Jako náhrada cukru slouží manna sbíraná na listí zakrslého dubu. Ze zvířeny vyskytuje se v horách medvěd, levhart, rys, divoký kanec, antilopa, divoká koza, šakal, liška, jelen a j., kdežto jako domácí zvířata chovají se koně, velbloudi, ovce a kozy. Z nerostů vyskytuje se železo, měď, olovo, kamenné uhlí, nafta a petrolej, avšak netěží se náležitě. Předmětem vývozu jsou duběnky, pistacie, olivy, vlna ovčí a srsť kozí. Obyvatel počítá se v celém tomto území asi 1 ½ mill., jichž jádrem jsou Kurdové. Mezi nimi a vedle nich bydlí tu v malém počtu Armeni a Turci, v jižní části na Chábúru a podél západních břehů Tigridu Arabové a roztroušeně Židé. Nejdůležitější města v tureckém K-ě jsou: Diarbekr, Bitlis a Merdín, v perském Kirmánšáhán. – Srov. J. G. Taylor, Travels in K. (Londýn, 1865); E. Chantre, Exploration dans le K. et l'Arménie (Lyon, 1881); Puchstein, Bericht über eine Reise in K. (Berlín, 1883); Clayton, The mountains of K. (»Alpine Journal«, 1887); Binder, Au K., en Mésopotamie et en Perse (Paříž, 1887); Baron E. Nolde, Reise nach Innerarabien, K. und Armenien (Brunšvik, 1895). Tšr.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kurdistán