Ottův slovník naučný/Krym

Ottův slovník naučný
Krylov	Krym	Krymlov

Údaje o textu
Titulek:	Krym
Autor:	Ludvík Tošner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 292–295. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Krym

Krym: 1) K., též Krim, rusky Крымъ, též Tauris, ve starověku Taurický Chersonés, velký poloostrov jižní evropské Rusi mezi mořem Černým a Azovským, zaujímá téměř pět újezdů ruské gubernie tavrické a připojuje se k pevninské části gubernie šíjí dlouhou 30 km a širokou na nejužším místě 9 km, zvanou šíje Perekopská. Celkový tvar jeho jest nepravidelný čtyřúhelník, jehož vrcholy leží na čtyřech světových stranách. Úhel vých. tvoří dlouhý výběžek, poloostrov Kerčský, který končí se v úžině Kerčské mezi mořem Černým a Azovským. Úhel jižní vybíhá do moře Černého širokým břehem rozčleněným řadou mysů, z něhož vypíná se massiv vysokých hor. Leží pak K. mezi 44°25'—46°10' s. š. a 32°30'—36°40' v. d., povrch jeho měří 25.590 km².

Břehy poloostrova jsou asi 1000 km dlouhé, celkem záhybovité, a vysílají do moře veliký počet mysů, které tvoří dosti dobré rejdy přístavní. Při moři Azovském jsou břehy ty ploché a otevřené a vysílají na sz. úzký a dlouhý pás zemní zv. Arabatský (Арабатская срѣлкя), který odděluje močálovitý mořský záliv Sivaš od moře Azovského. U mysu Fonaru obrací se pobřeží náhle k jihu a tvoří úžinu Kerčskou, do jejíhož záp. bř. zabíhá záliv Kerčský. Šířka této úžiny obnáší při začátku 15–16 km, avšak brzy zužuje se písčinami na 6 km. Od mysu Takly obrací se břeh od j. k z., postupně se zvyšuje a tvoří mezi mysem Feodosijským a Čaudem obšírnou zátoku s přístavem Feodosijí. Na to stává se břeh skalnatým, směřuje k jz., tvoře četné mysy, z nichž hlavní jsou Karadag, Meganom, Ajudag a Ajtodor, jež lemují zátoky Sudak, Aljuštu a Jaltu. Od Ajtodoru směřuje břeh přímo k záp., pásmo horské, které provázelo břehy jihovýchodní, přistupuje až k samému moři a končí mezi Laspi a Georgijevskem téměř svislou stěnou pobřežní (mys Aja). Odtud obrací se břeh k sev., pak k záp. a tvoří hlubokou a krásnou zátoku Balaklavskou. Za ní od mysu Violentu se snižuje, přijímá směr k sz. až k mysu Chersonésu, kde obrací se náhle k vých. a vytvořuje tak velikou rejdu Sevastopolskou, která zabíhá. do země na 6 km a jest při vjezdu svém 850 m široká. Na to ma břech opět směr k sev. a záp., čímž vzniká záliv Jevpatorijský, od něhož stává se pobřeží nízkým a kamenitým. Směr záp. zachovává se až k mysu Tarchankutu, nejzápadnějšímu to bodu poloostrova. Na to obrací se břeh k sev. a sv., kterýmžto směrem táhne se až k šíji Perekopské a tvoří tu jen nevelkou zátoku Akmečetskou a mys Saribulat.

Povrch K-u rozděluje se ostře na čásť rovnou či stepní, zaujímající újezdy: jevpatorijský, perekopský a větší čásť simferopolského a feodosijského, a na čásť hornatou s újezdy jaltským a menší částí simferopolského a feodosijského. Provázejí tudíž krymské hory celkem břeh jihovýchodní mezi Georgijevskem a Feodosijí v délce 170 km, za tímto hlavním pásmem pak vyskytují se jen málo značná odhoří. Pohoří to rozděluje se na 2 části: první počíná u mysu Aje nedaleko Georgijevska, kde tvoří svislou téměř stěnu pobřežní, a končí horou Babugan-Jajla (1553 m); toto pásmo jmenují Tataři prostě. Jajla, t. j. planina. Druhá partie horská jest jen řadou osamělých vrcholků spojených mezi sebou zalesněnými pahorky, zove se Karabi-Jajla a končí u Feodosie. Nejvyšší body v této části krymských hor jsou: Aj-Petri (1266 m) a Čatyr-dag (1560 m). Charakteristickou známkou celé hornatiny krymské jest, že netvoří ostrého hřebene, nýbrž všude na temeni svém vykazuje širokou a zalesněnou pláň. Svah severozáp. jest méně příkrý než jihových. a vysílá několik odhoří, která oddělují od sebe malé vodní toky poloostrova; nejjižnější z nich tvoří úrodné údolí bajdarské. Mez pohořím a mořem Černým táhne se nízké pásmo přes 5 km široké, které možno nazvati zahradou K-u. Hory krymské složeny jsou z vrstev břidličnatých, prostoupených šedým vápencem, nad těmito vrstvami nalézáme konglomeráty, vrcholky hor pak jsou vesměs vápencové. Pás ležící mezi horami a mořem Černým tvoří veleúrodné naplaveniny. Stepní čásť poloostrova sklání se celkem k sv. k Sivaši, končí pak na sz. u moře dosti příkrými srázy, půda její jest vesměs hlinitá a slatinatá a spočívá většinou na tertiérních vápencích. Černozemě ve stepi není. Z užitečných nerostů dobývá se na K-u porfyr, mramor, vápenec, ze slatin pak a solných jezer ohromné množství soli, ročně 12–15 mill. pudů.

K. jest ve vnitru svém velmi chud vodami. Jezer počítá se sice do 400, jsou však vesměs malá a slaná. Kupí se ve 3 hlavní skupiny: na poloostrově Kerčském, v okolí Jevpatorije a na jih od Perekopu. Nejdůležitější jest poslední skupina, kde leží jezera největší: Kjatskoje ozero, jež dává zvláště jemnou a bílou sůl, pak Staroje ozero, z něhož dobývá se sůl v krásných krystallech, užívaných výhodně k nasolování a jako soli dobytčí. Řek a říček jest na poloostrově 49, avšak žádná z nich není splavná ani pro vory. Do moře Černého vlévá se jich 14, do Sivaše 5, vesměs pramení se v Jajle, hlavně na severním jejím skloně. Tok jejich jest většinou prudký, řečiště kamenité a nehluboké, lze je vesměs přebroditi kromě doby velkých dešťů nebo tání sněhu. Místy i vysychají. Nejdůležitější z těchto vodních toků jest Salgir, který vytéká z jeskyň na úpatí Čatyrdagu, má délku 150 km, šířku 12—20 m a prům. hloubku jen asi ½ m. Teče s j. k s., pak sv. přes krymskou step a ústí se do Sivaše. Hlavní jeho přítoky jsou: Čujunču, Zuja, Buzulča a Bujuk-Karasu (dl. 55 km). Mezi říčkami vlévajícími se do moře Černého nalézají se od s. k j.: Bulganak, Alma (69 km), Kača (60 km), Belbek a Černaja. Tato vpadá do rejdy Sevastopolské. která jest vlastně jen aestuariem nepatrné jinak této říčky. Zvláště vodou chuda jest stepní čásť K-u, kde vláda provádí umělé zavodňování.

V ohledu klimatickém možno rozděliti Krym na 3 části: stepní, horskou a jižní pobřežní. V oblasti stepní obnáší průměrná teplota roku + 8·8 °C, zimy -4 °C, jara + 8.2 °C, léta + 21·5 °C a podzimu + 9·7 °C, kdežto v oblasti horské jsou dotyčné teploty: +10·1 °C, + 0·4 °C, + 9 °C, + 19·6 °C a + 11·03 °C; konečně na jižním pobřeží:+ 13 °C, + 4·2 °C, + 11 °C, + 22·8 °C a +14 °C. Vyznačuje se tudíž jižní pobřeží podnebím obzvláště mírným a dosti stejnoměrným, neboť hory chrání je před studenými a suchými větry pevninskými. Zvláště příznivě položen jest v té příčině břeh mezi Jaltou a Laspí. Na celém poloostrově převládají větry východní a severovýchodní. Roční výška srážek není celkem značná, obnášejíc ve stepi asi 35 cm, v horách do 45 cm a na pobřeží jižním (v Jaltě) 48 cm. Na sev. od hor krymských převládají deště letní a na jih zimní i jsou to většinou jen krátké pršky. Jasných dní jest téměř 50%. Toto příznivé podnebí K-u ve spojení s jeho přímořskou polohou, krásou horských jeho krajin a blízkostí míst střední Rusi přivádí sem každého roku zvláště na podzim mnoho tisíc návštěvníků. Většinou přijíždějí sem na léčení a léčí se mořskými i bahnitými lázněmi, jakož i silným vzduchem horským a mořským. Hojně rozšířeno i požívání hroznů k účelům léčebným.

Rostlinstvem jest na K-u bohata toliko horská čásť. Již v březnu objevují se na jižní její straně jarní květy, jako: Galanthus nivalis, Scilla bifolia, Crocus luteus a Crocus reticulatus. V dubnu pokrývají se nesčetnými květy rozkošné jarní flory hory i vlhké louky. V překrásných lesích pokryvajících horské svahy převládá buk, dub a sosna. Buk zaujímá horní čásť celého pohoří více na severním než na jižním sklonu a nezasahuje nikde až k pobřeží. Dub roste více na svahu jižním, sosna tvoří veliký les mezi m. Nikitou a Alupkou, kdežto ostatní lesní stromy samostatných lesů netvoří, nýbrž vyskytují se roztroušeně v lesích dubových, bukových a borových. Jsou to: habr, klen, jasan, osika, topol, olše, jilm, moruše, několik druhů vrby, jabloň, hrušeň, slíva, třešně, ořech, dřín, tis a jalovec. Na úpatí hor rostou jižnější typy: vavřín, cypřiš a smokvoň, kdežto celá řada typů těch zde v poslední době akklimatována: oleandr, magnolie, kamelie, mimosa, pavlovnie, granát, východní platán a j. Ze stromů ovocných roste zde ve velikém množství několik druhů moruše, vlaský ořech, oliva, broskev, hrušeň, jabloň, zvláště pak důležita jest vinná réva. Z rostlin průmyslových, obchodních a léčebných vyskytují se: tabák, šafrán, hořčice, mák, mořena, chmel a len. Z obilin pěstuje se: pšenice všech druhů, špalda, žito, ječmen, proso, pohanka a kukuřice. Kromě toho půda i podnebí příznivy jsou i všemu jižnímu ovoci. Úhrnem počítá se ve floře K-u asi 1600 druhů divoce rostoucích.

Fauna poloostrova jest v jednotlivých jeho klimatických oblastech velmi rozdílná. Ve stepi vyskytují se sysel, křeček, tchoř, zajíc, ježek, jeřáb, drop, ostříž, křepelka, chřástal, kachna, třasořitka, zmije, úžovka a j., ve slaných jezerech stepních není ryb. V oblasti horské není mnoho živočichů. Ze ssavců jest zde jelen, koza, kuna, liška, vlk a zajíc, z ptáků sojka, datel, vrána, drozd, kos, orel a j. Z plazů jest charakteristickým Pseudopus a Gymnodactylus, z ryb nejdůležitější pstruh, kapr, okatice a sumec. Přes K. vede jedna z důležitých cest stěhovavých ptáků na jejich tahu do Malé Asie, Afriky a zpět.

Obyvatelstvo K-u čítá 397.239 osob i jest poloostrov kromě horských krajů řídce obydlen. Národopisné složení obyvatelstva jest velmi rozmanité a pestré, žijíť zde Tataři, Rusové, Němci, Bulhaři, Češi, Estonci, Řekové, Židé, Karaimové, Krymčáci, Armeni a Cikáni. Tataři převládají v horách a tvoří polovinu obyvatel ve stepi; jsou to ve stepi čistí Mongolové, kdežto v horách jsou silně pomíšeni se staršími obyvateli pobřeží jižního, Řeky a Italy, takže jejich typ jest téměř evropský. Rusové žijí nejvíce v újezdě feodosijském, Němci a Bulhaři usadili se na K-u počátkem našeho stol. i byli obdařeni rozsáhlými a úrodnými pozemky, později zakupovali se v újezdě perekopském a jevpatorijském. Češi a Estonci usadili se zde od let šedesátých a zaujali pozemky vystěhovalých Tatarů. Řekové, Armeni, Židé a Karaimové jsou velmi starými obyvateli poloostrova, čásť Židů se potatařila i zovou se nyní Krymčáci. Konečně Cikáni kočují zde již z dob tatarského panství, jsou však z části též usedlí. — Hlavním pramenem výživy jest chov dobytka, ač v poslední době klesá, i počítá se 66.000 koní, 150.000 skotu, přes 1 mill. ovcí a kolem 1000 velbloudů. — Vzdělané půdy orné jest do ½ mill. ha i jest hlavní obilinou ve stepi ozimní pšenice a v horách ozimní ječmen a pšenice. Veledůležito jest pěstování tabáku v 7000 plantážích s plochou přes 3000 ha a s výtěžkem 150.000 pudů. Ovocnářství jest rozšířeno ve všech hlavních krymských údolích, roční sklizeň ovoce obnáší 70.000 půdů a důchod z ní 2 mill. rublů. Vinařství provozuje se po celém jižním břehu od Balaklavy do Feodosie a v hlavních údolích říčních na sev. svahu hor, v menší míře pak i místy v újezdě perekopském a na poloostrově tarchankutském. Uhrnem zaujímají vinice 6000 ha, roční výtěžek vína obnáší 460.000 hl. — Průmyslová činnost slabě vyvinuta i jmenujeme ze závodů průmyslových: loděnici v Sevastopoli, parní mlýny, ocelolijny, pivovary, továrny na tabák, cukrovinky a konservy, mydlárny a koželužny.

Jako domácí průmysl provozuje se výroba různých předmětů z kůže, srsti, železa, mědi a dřeva.

Dějiny. K. náleží k nemnohým místům Rusi, která byla známa již národům klassického starověku. První zprávy o Tauridě náležejí ještě do mythických dob i jsou ve spojení s výpravou Argonautů a válkou trojskou. Z nejstarších řeckých zpráv jest patrno, že původní obyvatelstvo poloostrova byli Taurové, národ velmi divoký, který dal krajině jméno a jemuž připisují se umělé jeskyně v horách krymských a zbytky kamenných staveb podobných druidským stavbám keltským. Národopisný ráz Taurů jest nám neznámý právě tak jako ráz Skythů, kteří vpadli na Krym se severu a zatlačili Taury nejprve do hor, ale potom se s nimi smísili. Třetí základní živel starověkého obyvatelstva krymského byli Řekové, kteří od VI. st. př. Kr. zakládali zde své osady. Z osad těch stalo se Pantikapaion hlavou samostatného řeckého království, jež zahrnovalo v sobě celé sev. pobřeží Černého moře, avšak v I. st. př. Kr. upadlo v moc Mithridata Pontského. Od porážky jeho pak krajiny tauridské byly závislé na Římanech a připadly při rozdělení Římské říše k polovici východní či byzantské. Za doby stěhování národů zaplavila K. čásť Gothů a později Chazarové, avšak pobřeží zůstávalo v rukou Byzantinců. R. 988 veliký kníže Vladimír dobyl města Chersonésu blíže nynější Sevastopole, kde přijal i křest. Potom vtrhli na K. Polovci a v XII. stol. větší jeho čásť opanovali Tataři. V témže století pronikli na Černé moře Benátčané a Janované a založili zde nové osady. Obzvláště silnou moc na K-u měli Janované, kteří středem osad svých učinili Kafu, nynější Feodosii. Panství janovskému konec učinili r. 1475 Tataři, kteří na pomoc povolali si Turky, i připadlo pobřeží Turkům, vnitrozemí pak Tatarům, již utvořili zde samostatný chanát poddaný Turecku a ovládaný dynastií Gerejů. Zakladatelem této výbojné dynastie jest Azi Gerej (Hadži G.), jemuž podařilo se po delších bojích dosíci neodvislého postavení od Zlaté Hordy. Po smrti jeho (1466) rozdělili se o vládu jeho synové, z nichž zvl. v politice otcově se zdarem pokračoval Mengli Gerej. Tento spojiv se s moskevským velkokn. Ivanem III. vedl boje s polským králem Kazimírem jakož i s Achmetem, chánem Tatarů volžských. Přátelství s Ruskem bylo porušeno po smrti Ivanově, když ujal se vlády Vasilij, s nímž se Mengli brzy znepřátelil. Od této doby počíná ona dlouhá, 3 století vyplňující řada bojů dynastie Gerejovců s Ruskem, jež zvl. za synů Mengliho, Muhammeda (1514—23), Seadeta 1523 až 1532), Sahíba (1532—51), Devleta 1551 až 1577), vedeny s takovým úsilím, že byly příčinou několika pochodů ruského vojska na K., které zejména za generála Münnicha a Lazyho v r. 1736—38 ukázaly slabost krymských Tatarů. Proto rozhodla se Kateřina II.. že podmaní si K. Kníže Dolgorukov zabral r. 1771 ruským vojskem celý poloostrov a uvedl chána v poddanství ruské. R. 1783 pak krymský chanát úplně zrušen, připojen k Rusku a učiněna z něho r. 1784 tavričská oblast přezvaná r. 1802 na gubernii. Za prvního gubernátora novorossijského Potěmkina uvedla ruská vláda na K. ruské i cizí osadníky, zakládala města a přidělovala pozemky, takže v době krymské války v r. 1854—55 těšila se země značnému blahobytu. Avšak válkou tou tolik utrpěla, že dosud stav její jeví toho následky. Od r. 1859 počalo stěhování krymských Tatarů do zemí tureckých, které zbavilo zemi větší části původního jejího tatarského obyvatelstva. Význam K-u pro postavení Ruska na moři Černém jest patrný. Krym ovládá celé toto moře, loďstva z jeho přístavů mohou každé chvíle napadnouti břehy evropského Turecka a zvláště Bosporu, objeviti se na březích maloasijských nebo vysaditi vojsko v zemích kavkázských. Rusové, ovládajíce K., jsou tím také pány Černého moře.

Srv. Thounmann, Description de la Crimée (Štrasburk,1775, důležito pro historii); M.Radde, Über die Krymschen Tataren (Erman's Archiv, sv. XII., 48—103); Remy F., Die Krim in ethnographischer, landschaftlicher u. hygienischer Beziehung (Lipsko, 1872); Telfer, The Crimea and Caucasia (Londýn, 1877, 2 sv.); Sosnogorov, Putěvoditělj po K-u (Petrohrad, 1889); Josef Kořenský, Na K-u, cestovní upomínky (Praha, J. Otto, 1896).

2) K. Starý, tatarsky Eski-K, město bez obvodu v ruské gubernii tavričské a újezdě feodosijském, má 3540 ob., kteří zabývají se hlavně pěstováním tabáku, kdežto hedvábnictví, které již Potěmkin sem zaváděl, jest nepatrné. V okolí jest mnoho tatarských zřícenin a 5 km od města armenský klášter sv. Jiří, postavený r. 1340. K. byl za doby krymského chanátu sídlem chána, avšak v XV. st. přesídlil tento do Bachčisaraje a město přišlo v úpadek. Rusové zabravše Starý K. přezvali jej na Leokopolj a učiněn městem újezdným, avšak r. 1787 staré jméno obnoveno a újezdné úřady přeneseny do Feodosije. Tšr.