Krucemburk, Krucburk, městečko v Čechách v hejtm. a okr. chotěbořském, má 196 d., 1568 obyv. č. (1890), far. kostel sv. Mikuláše r. 1695 od kn. Ferd. z Dietrichšteina vystavěný, 5tř. šk., kostel obec a 2tř. soukr. šk. augšp. vyzn., pš., telegr. a stan. Ždirec–K. Rak. sev.-záp. dr. (Něm. Brod–Pardubice), továrnu na spracování koží, škrobárnu, slévárnu na železo, továrnu na obuv, faktorie na zboží lněné a damaškové, výrobu hedvábných a polohedvábných látek. Směrem k Vojnovu Městci bývaly doly na železnou rudu, jež se v blízkých pecích tavila. Znak (obr. č. 2406.): v červeném štítě tři stříbrné vlčí zuby. — K. leží na bývalé stezce Ljubětinské a již v dávnověku stávala tu osada neznámého jména. V XIII. stol. seděl tu jakýs měšťan pražský a mincovník, pocházející z Kreutzburku u Eisenachu v Durynsku, a byl r. 1247 nájemcem práva mincovního; jmenoval se Arlanus Henricus. Ten zdejší osadu rozšířil, vystavěl tvrz a pojmenoval ji svým jménem, které na úkor dřívějšího jména zobecnělo. V XVI. stol., jak stará stříbrná pečeť svědčí, až i r. 1664 užívalo se jména Krucumburk. V XIII. stol. bývala tu mincovna pro báně brodsko-chotěbořské, kde se po stříbře kutalo. Neznámo, kdo později vládl zbožím krucemburským, ale v XV. stol. shledáváme tu Epika z K-a, horlivého stoupence strany Poděbradské, jenž uvádí se co svědek smlouvy strany té s jednotou Strakonickou r. 1449. Později přešel K. v držení rodiny Střelů z Rokyc. R. 1543 zemřel zde Mik. Střela z Rokyc bezdětek odkázav K. bratru Čeňkovi, který k němu přikoupil i zboží štěpanovské u Přelouče za 500 kop grošů českých. Než i ten zemřel záhy a K. s městečkem a dvorem, vsí Hlubokou a Štěpánovem přešel na syna jeho Davida S. z R. Syn Davida S. odkázal panství své svému synu Mikuláši, jenž byl pánem na Cerhenicích, K-u a Štěpánově a zemřel r. 1592. Po něm zbyly tu dítky David, Purkhart a Alena, jíž poručníci byla Johanka ze Sloupna. R. 1615 připomíná se mezi sněmovníky v Praze pan Purkhart S. z R., pán na K-u, Štěpánově a Cerhenicích, kdy sněm učinil s povolením krále Matiáše přísný nález, aby nikdo česky nemluvící v král. Čes. se usaditi ani zůstati nesměl. Jako protestant účasten byl pan Purkart odboje stavovského r. 1618 a byl po bitvě bělohorské odsouzen všeho jmění, avšak dne 3. list. 1622 pod léno zanechány mu byly statky Cerhenice, Libodržice, Štěpánov a K., statek nápadní, zámek a městys s dvorem popl., podacím kostelním, mlýnem a vším příslušenstvím, jak to r. 1541 Mikuláš S. bratru svému Čeňkovi odkázal. Učiniv poslední pořízení zemřel r. 1629. Synové jeho Theobald a Radoslav zemřeli v mladém věku, ostatní, Rudolf Václav a Vilém Oldřich, byli povýšeni do stavu svob. pánů. R. 1629 propustil Ferdinand II. 27. list. manželce Purkhartově Sabině z Vchynic zboží z manství a Ferdinand III. opravil dne 25. kv. 1650 list Ferdinanda II., načež i prve jmenovaným bratřím Štěpánov, Cerhenice, Libodržice, K. a Krasoňovice z desk dvorských přeneseny byly do desk zem. Rudolf Václav S. umřel okolo r. 1651 neženat a odkázal K. a Libodržice Marii Alžbětě z Vchynic, která postoupila K. Smilkovským z Talmberka. R. 1670 uvádí se na sněmu zemském pan Fridrich Smilkovský z Talmberka na K-u a na přímluvu jeho udělil král Leopold I. K-u majestát na nové dva výroční trhy: svatováclavský a kateřinský. R. 1677 dne 23. ún. prodala Polyxena z Plauensteina, vdova Bedř. Smilkovského z Talmberka, jménem svým a nezletilé dcery Anny Felicity Barbory Ferdinandovi kn. z Dietrichšteina městys K. s podacím, kostel fil., faru, vsi Kohoutov, Hlubokou a pustou ves Benátky, clo čili mýti v K-u a Kohoutově, v K-u dvůr poplužní, pivovar, pálenku, sýpku, ovčín, dva mlýny a pilu, chmelnici za 20.000 zl. rýn., od které doby spojeno jest zboží K. se statkem polenským. — Kdy založen chrám, nelze pověděti, ale jest z nejstarších farních chrámů v Čechách; uvádí se již r. 1384. V XV. stol. byl asi utrakvistickým, později opět katolickým, a spravován byl v nedostatku kněží jako fil. rozličnými beneficianty, časem až z Hlinska. R. 1693 přidělena byla zdejší fara správě žďárských cisterciáků ve Vojnově Městci, což trvalo až do r. 1697, kdy zde fara nově zřízena a světským knězem osazena. Nyní přiděleny sem jako filiálka i Sopoty, až i tam dosazen lokál. kaplan, jemuž r. 1761 odstoupil farář kruc. užitek z části far. lesa. R. 1362 uvádí se tu farář Mikuláš z Lokte, r. 1366 kněz Šebestián a r. 1372 kněz Matiáš ze Štěpánova. — Po vydání tolerančního patentu cís. Josefem II. povoleno bylo r. 1782 obyvatelům augšp. vyzn. v K-u a okolních obcích, aby si zřídili kazatele a modlitebnu. Prvním evang. farářem stal se tu Jan Laho, muž zasloužilý a výmluvný. R. 1772 odloučily se obce Chlum a Košinov panství chrasteckého od školy kruc. a zřídily si v Chlumu školu vlastní. R. 1782 zřídili si i evangelíci školu. V dubnu 1893 vyhořelo zde 80 domů; 200 rodin zůstalo bez přístřeší. V K-u narodil se r. 1818 Antonín Skřivan.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Krucemburk 