Ottův slovník naučný/Krajník Miroslav
| Ottův slovník naučný | ||
| Krajník | Krajník Miroslav | Krajova |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Krajník Miroslav |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 28. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Miroslav Krajník |
|
Krajník Miroslav, spisovatel český (* 1. led. 1850 v Humpolci). Studoval v Jihlavě, Jindř. Hradci, Táboře, od r. 1867—71 poslouchal práva na univ. pražské, r. 1872 povýšen v Krakově na doktora a vstoupil do praxe při finanč. prokuratuře, odkudž přešel do advokátní praxe. Od r. 1879 působí jako praktický advokát v Praze, zaměstnávaje se hlavně prováděním prací právnických při výkupu pozemků pro dráhy a zakládání železničních knih, v kterémžto na počátku jeho praxe novém oboru získal si zvučného jména. V životě společenském a národním jest K. horlivým činitelem. R. 1895 převzal starostenství Nár. Jednoty Severočeské, na podzim téhož roku zvolen za poslance na sněm zemský a r. 1896 za náměstka vrch. řed. Zemské banky pro království České. Jest čestným občanem Jablonce n. J. a Rydrovic, zasedá v disciplinární radě advokátní komory, jest členem zemské železniční rady pro království České, zaklád. členem Svatobora, Máje a j. vlasteneckých a vzdělávacích spolků a podniků. K. byl již jako gymnasista literárně činným, uveřejňoval drobnější lyrické básně a povídky v časopisech pod pseud. M. K. Starohradský a Jar. Kopecký, přispíval do Hálkových »Květů«, »Lumíra«, »Světozora«, almanachů a ve »Slovanu« obstarával po dvě léta divadelní kritiku. R. 1870 provozována na čes. divadle jeho dramatická drobotina v 1 jed. Zatknut. O sobě vydal: svazek Básní (Praha, 1870, 2. rozmn. vyd. t., 1876); Roháč z Dubé, historická hra v 5 jedn. (t., 1880), již si tehdy spolek Čes. žurnalistů obral za benefiční představení, ale provozování její bylo zakázáno a povoleno teprve na autorův rekurs k ministerstvu. Byl to první historický kus z husitských dějin, jenž byl za tehdejších dob na české jeviště připuštěn. Vedle původních prací překládal K. mnoho ze slovanských jazyků a z frančiny, vydal překlad »Písní« Bérangerových ve XII. sv. sbírky »Světová poesie« (t., 1875), k níž dal přední podnět. Z básnické činnosti K-ovy zdařilejší jsou některé básně lyrické; jsou sice lehčího genru, ale mají melodický spád, jasnou dikci a vyslovují nelíčený cit. »Roháč z Dubé« je místy nesen silným pathosem, ale básnická a ideová cena práce je menší. Překlady, zejména »Písní« Bérangerových, čtou se podnes plynně.