Ottův slovník naučný/Kostelec
| Ottův slovník naučný | ||
| Kostelany | Kostelec | Kostelecký |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kostelec |
| Autor: | Jan Karel Hraše, M. Hofmann, Neumann, Matouš Václavek, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 939. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Kostelec |
|
| Související články ve Wikipedii: Bílý Kostelec, Červený Kostelec, Horní Kostelec, Kostelec (Fulnek), Kostelec (Hluboká nad Vltavou), Kostelec (Hromnice), Kostelec (Krnov), Kostelec (okres Hodonín), Kostelec (okres Jičín), Kostelec (okres Jihlava), Kostelec (okres Tachov), Kostelec (Těrlicko), Kostelec (Zlín), Kostelec na Hané, Kostelec nad Černými lesy, Kostelec nad Labem, Kostelec nad Ohří, Kostelec nad Orlicí, Kostelec nad Vltavou, Kostelec u Heřmanova Městce, Kostelec u Holešova, Kostelec u Křížků, Nový Kostelec, Vrbatův Kostelec, Zbořený Kostelec |
|
Kostelec: 1) K., far. osada v Čechách na pr. bř. Vltavy, hejt. Č. Budějovice, okr. a pš. Hluboká; 27 d., 245 ob. č. (1890), kostel sv. Vavřince (před r. 1360 far.), 2tř. šk. V kostele náhrobek ryt. Jana Ponašického z Ponašic. V XVII. st. zanikla fara, z níž r. 1848 zřízena expositura, která před nedávném proměněna na faru. — 2) K., zámek nad obcí Tupadly t., hejt. Dubá, okr. Stětí, fara a pš. Liběchov. Stával zde dvůr a tvrz, jež do r. 1547 náležela Holanům z Jiljova, v l. 1547—49 Alšovi Knoblochovi z Pirnstorfu, načež připojena i se dvorem k Liběchovu. Někdejší majetník Liběchova Ant. Veith hodlal zde vystavěti (1837) Slavín, ale započaté dílo zůstalo nedokončeno. — 3) K., někdy Kostel, ves t. na Podolském potoce, hejt. a okr. Chrudim, fara a pš. Heřm. Městec; 73 d., 520 ob. č. (1890), fil. kostel na hřbitově sv. ap. Petra a Pavla (r. 1349 far.), 2tř. šk., stanice Rak. uher. st. dr. (Přelouč–Váp. Podol), ložisko žel. rudy, vápenice, 4 mlýny a při nich 3 pily. R. 1318 připomíná se Heřman z Kostela. Fara zanikla v XVII. st. a kostel zůstal fil. — 4) K., též K. Vrbatův nebo u Chrasti, far. ves t., hejt. Chrudim, okr. Nasevrky[red 1], pš. Chrasť u Chrudimě[red 2]; 44 d., 249 ob. č. (1890), kostel sv. Havla, při němž byla r. 1350 fara, 3tř. šk., mlýn a samota v Tejně. Kostel připomíná se r. 1086 a fara r. 1349 připojena k biskupství litomyšlskému, v XVII. st. zanikla a teprve r. 1853 zřízena. Ves náležela pův. ke klášteru podlažickému, jemuž darována jakýmsi Vrbatou. — 5) K., ves t., hejt. a okr. Jičín, fara Velíš, pš. Jičíněves; 17 d., 127 ob. č. (1890), fil. kostel Naneb. P. Marie, jenž byl 1360 far. a 1805—07 znovu vystavěn. Otík z Labouně založil (1405) při kostele věčné kaplanství. Po r. 1623 zanikla fara. — 6) K., Kostelík (Weisskirchen), ves t., hejt. Litoměřice, okr. Úštěk, fara Konojedy, pš. Kravaře; 34 d., 159 ob. n. (1890), fil. kostel sv. Havla (před. r. 1362 far.), cihelna, chmelařství a sadařství. Připomíná se poprvé 1057. V XVII. st. zanikla fara. — 7) K., far. ves t. při pr. bř. Vltavy, hejt. a okr. Milevsko; 52 d., 477 ob. č. (1890), kostel Naroz. P. Marie (1341 far.), 3tř. šk., pš., četn. st. a myslivna s oborou. K. ještě s jinými vesnicemi náležel klášteru břevnovskému. Při kostele připomíná se (1419) proboštství, jež zaniklo. Fara rovněž po r. 1623 zanikla a teprve r. 1786 obnovena. R. 1762 založil zde Jan kn. ze Schwarzenberka špitál. — 8) K. (Vesteuhof, Wöstenhof), ves t., hejt. a okr. Pelhřimov, fara a pš. Dol. Cerekvice; 3 d., 16 ob. č. (1890). Ves ta jen říčkou od Morav. Kostelce oddělená patřívala ve XIV. st. k Moravě. Stávala zde tvrz, již držel (1365) Mikuláš Hamr, dále Havel z Pacova, Jaroslav ze Šternberka, 1390 Havel z Kostelce. R. 1570 prodal Karel Říčanský z Říčan tvrziště i s dvorem městu Jihlavě. — 9) K., zaniklá osada t., z níž jen zůstal kostel sv. Jiří při obci Doubravce (v. t.) blíže Plzně, vystavěný asi od kláštera břevnovského. Podací kostelní při far. kostele příslušelo již před r. 1361 klášteru, od něhož je koupila (1565) obec plzeňská. Palacký domnívá se, že tu byla bohatá »praepositura Břevnovensis«, mylně kladená do dekanátu vltavského. Město Plzeň slaví při zdejším kostele »nový svátek« na památku osvobození od husitů. — 10) K., ves t. na 1. bř. Mže, hejt. a okr. Plzeň, fara Planá, pš. Břasy; 11 d., 67 ob. č. (1890), fil. kostel sv. Jiří (1384 far.). Ves připomíná se 1238 a příslušela později jakož i kostelní podací klášteru plasskému. Po r. 1623 zanikla tu fara. — 11) K., ves t. při Ohři, hejt. Roudnice, okr. Libochovice, fara a pš. Budyně n. O.; 35 d., 194 ob. č. (1890), fil. kostel sv. ap. Petra a Pavla (ve XIV. st. far.), cihelna a dvůr hr. z Herberšteina. R. 1386 připomíná se na tvrzi Mikuláš z K-lce. Vedle toho stával zde vladyčí statek. Po r. 1623 zanikla fara. — 12) K. (Kostelzen), far. ves t., hejt. a okr. Stříbro, pš. Kladruby u Stříbra; 67 d., 396 ob. n. (1890), starý kostel sv. Jana Křt. (ve XIV. st. far.), 2tř. šk. Kostel založen bezpochyby od kláštera kladrubského, jenž tu vykonával podací kostelní. Ves rovněž příslušela ke klášteru, v nábož. válkách mu odňata a teprve v XVI. st. mu navrácena. — 13) K., prvotní název kostela Naroz. P. Marie v Chotěšově t. na Tepelsku. red. — 14) K. Černý, správně K. nad Černými Lesy, okr. město t., 34.5 km od Prahy, 400 m n. m., v hejt. českobrodském; má 434 d., 3220 ob. č., 20 n. (1890), far. kostel sv. Anděla Stráž., kostel sv. Jana Křt. (z r. 1605), zámecký sv. Vojtěcha (z r. 1350), 5tř. šk. pro chl. a pro dív., 3tř. měšť. chl., průmysl, pokrač. šk., pš., telegr., nemocnici kn. Liechtenšteina, lékárnu, hospodář, a obč. záložnu, továrnu na hliněné zboží, zejména kamna, stroj, pletárnu, mlýn a hrnčířství provozuje se jako domácí průmysl. Po řadu let jest K. Č. vojen, táborem pražské posádky, kde se během 2½ měsíce celá vystřídá. Alod. panství K. Č. s Přistoupimem, Plaňany, Kšely a Chrastí (12.45013 ha) se zámkem, pivovarem a cihelnou v K-lci Č. náleží Janu kn. Liechtenšteinovi. K. byl do r. 1489 vsí, kdy povýšil jej Vladislav II. na městečko s erbem městským (vyobr. č. 2323.): v modrém štítě divý muž mající kolem pasu zelený věnec ä podobný na hlavě; v pravé ruce drží na zeleném stonku zl. pětilistou růži, v levo od obličeje šestihrotá hvězda. Týž divý muž z klenotu vyčnívá se šípem v pravé ruce. Fafrnochy jsou zl. barvy. Nejpamátnější stavení v K-lci jest knížecí zámek, který se nádherně vypíná na vých. straně města nad celou krajinou. Byl vystavěn v prostřed XVI. stol. od Jaroslava Smiřického; stavba je renaissanční. Vojvodkyně Savojská provedla mnohé proměny na něm a hlavně polední stranu, která představuje předhradí, dala přeměniti ve sloh parukový. Jen hlavní brána zachovala svou starou renaissanci i s erby a nápisy. Nad erbem Smiřických je nápis: Jaroslav Smirzicky ze Smirzic a na Kostelczy Katerzina z Hazenburka a na Kostelczy 1561. Uvnitř zámku jsou klenuté pavlače slohu renaissančního, pavlač v prvním patře jest však zazděna a jen v druhém patře se zachovala. V prostranných místnostech zámeckých umístěn okr. soud a berní úřad; též je v nich správa velkostatku i lesní, jakož i byty knížecích úřadníků. Ze zámku vede k východu přes příkop krytá chodba k zámeckému kostelu sv. Vojtěcha, který býval kdysi farním. Hlavní oltář jest dvojí, ale cenným jest právě ten, který obrácen ke zdi; nyní za oltář sloužící jest jednoduchý na prkně malovaný, kdežto onen jest dvoupatrový. Prostředního obrazu na něm není, ten se nalézá nyní pod kruchtou a jest jednou z nejpřednějších zvláštností zdejších. Na lipové desce z jediného kusu 1 m široké, 1.75 m vysoké vyřezáno jest prací mistrovskou položení Pána Krista do hrobu. Souměrné skupení osob, výraznost v tvářích a něžnost provedení v celku dodávají dílu ceny nevšední, ač není si ho zde dle zásluhy všímáno. Na zadním oltáři stávalo čtvero poprsí (nyní jsou v sakristii), která představují Karla IV., Sigmunda, Jana Očka z Vlašimě a sv. Jana Nep., poslední socha však původně představovala mistra Jana Husa. Cenné jsou dva postranní oltáře, představující skládací archy s obrazy malovanými na prkně na sádrovém podkladu. Na oltáři po straně evangelia jsou podobizny Jaroši. Smiřického a Kateřiny Smiřické z Hasenburka s dvěma dcerami. Tyto dvě podobizny náležejí mezi nejzachovalejší a nejznámější památky toho druhu, co jich v Čechách máme. Oltář po straně epištol ukazuje uprostřed obraz Krista v zahradě Gethsemanské se modlícího; na jednom křídle jest obraz, jak Kristus myje nohy Petrovi, též jiní zde přítomní apoštolé jsou podobizny pánů Smiřických. — Na druhém křídle jest večeře Páně. Velmi cenná jest kazatelna a železná mříž oddělující presbyterium od lodi. V dlažbě jsou zdvihací dvéře, pod nimiž sestupuje se do hrobky, v nížto odpočívá celá rodina Smiřických v pěti velkých a dvou malých cínových rakvích velmi ozdobně pracovaných. Rakve byly r. 1648 od Švédů vypleněny a jakým násilím se to dělo, o tom svědčí, že silná kovová víka jsou odštípána. — Dějiny. K. tento nazýval se, k rozeznání od druhých míst stejného jména, jichž Palacký 18 uvádí, Kostelec nad Černými lesy, také v Černém lese, nyní sluje Černý Kostelec, poněvadž hrad i město obklopeny lesy jedlovými, smrkovými a habrovými. K. n. Č. L. proslul již za starodávna a po všecky doby jako sídlo slavných bohatýr. rodů, potom jako hlavní místo druhdy nejrozsáhlejšího panství v Kouřimsku. Založen jest v době nepovědomé nepochybně od Slavníkovců, k jichž území celá okolní krajina náležela. Po záhubě jejich na Libici r. 996 K. se stal majetkem komory královské. V dějinách připomíná se ponejprv k r. 1344, kdy král Jan hrad K. n. Č. L. směnou za Náchod dal panu Ježkovi z Náchoda a synu jeho Ježkovi. Synům téhož, Hronovi, Ježkovi, Mikuláši, Maršovi a Oldřichovi, dal císař Karel r. 1359 statek ten v manství. R. 1415 prodali Jan z Náchoda a z K-lce a Jan z Klučová dědictví své, manství ušlechtilé v K-lci, Janovi ze Smržova, sekretáři a milostníku krále Václava IV., jenž potom proslul pode jménem Jan Sekretář z K-lce. Po smrti Jana Sekretáře r. 1420 přešlo panství na syny jeho Jana, Sudka a Pavlíka, kterýžto poslední pode jménem Pavlík z K-lce na Černém lese pomáhal panu Jiřímu z Poděbrad r. 1448 Prahu dobývat. Po r. 1455 připomíná se z rodu toho Jindřich z K-lce, na jehož přímluvu král Vladislav r. 1489 vysadil ves K. na městečko s právem trhu každé pondělí a jarmarku o letnicích osm dní pořad zběhlých. Jindřich prodal r. 1492 panství kostelecké panu Slavatovi z Chlumu a Košumberka ve zpupné dědictví. Rod ten držel K. do r. 1547. Po Slavatovi následoval r. 1498 syn jeho Michal, jenž náležel svého času nejen k nejbohatším, ale i k nejvzácnějším pánům českým, přikoupil statky Hošt, Velký Těhov a držel také část zápisných statků kláštera sázavského. Po jeho smrti připadlo zboží bratru jeho Slavatovi, jenž držel také Košumberk. Syn jeho Diviš Slavata z Chlumu a Košumberka, jenž nastoupil vládu po smrti otcově (1539), stal se jedním z nejbohatších velmožů českých. Přidržev se dosavade víry pod obojí, přistoupil k učení Českých bratří, byl r. 1547 zvolen za jednoho z 12 direktorů, súčastnil se tím odboje stavů proti králi Ferdinandu I. a byl nad ním na t. zv. sněmu krvavém v srpnu 1547 přísný soud vynesen, a v trestu propadlo panství jeho kostelecké komoře královské. Od té koupil je r. 1558 ve středu po sv. Prokopu Jaroslav Smiřický ze Smiřic za 30.000 kop gr. Byl to pán bohatý a moudrý, který náležel mezi čelné muže svého věku. V K-lci n. Č. L. vystavěl zámek (1561) a při něm kapli a rodinnou hrobku, založil chudobinec na Pražském předměstí, začal stavět školu, ale dokončení se nedočkal, a přikoupil statek Tuchoraz. Zemřel r. 1597 stár 84 let. Jaroslav Smiřický měl dva syny a dvě dcery, kteří vesměs zemřeli v mládí. Ustanovil dědice veškerých statků Sigmunda, syna svého bratra Jindřicha. Za tohoto pána r. 1600 vystavěli si Kostelečtí na svůj náklad a na to, kdož jim z lásky jakou pomoc k tomu učinil, kostel sv. Jana Křt. na Pražském předměstí se hřbitovem; Sigmund zanechal 3 syny a jeho následníkem byl nejstarší syn Jaroslav r. 1608, ale zemřel již 1611. Po něm stal se pánem na K-lci strýc jeho Albrecht Václav jako nejstarší mužský člen rodu Smiřického. Ten, aby městečku ve velké potřebnosti a nedostatcích pomohl, dal mu 2 privileje: r. 1611 vzdal se práva odúmrti ve prospěch kostela sv. Jana a obce, propůjčiv měšťanům volné kšaftování, r. 1613 dovolil jim prodávati sůl k obecnímu užitku, vybírati plat ze šenku piva a vína, upustil pro vždy od platu, který obec z domu radního a masných krámů od pánů předků jeho vystavěných posud odváděla, povolil jim 2 nové jarmarky na vlnu a jiné věci. Zemřel r. 1614 a pohřben v Náchodě. Dědicem veškerých statků stal se drubý syn Sigmunda Smifického, Albrecht Jan, jenž dne 18. list. 1618 zemřel a pochován v K-lci. Bratr jeho Jindřich Jiří, poslední to mužský potomek rodu Smiřického, byl blbý. Ve jménu jeho uvázala se v dědictví mladší sestra jeho Markéta, provdaná za pana Jindřicha Slavatu z Chlumu a Košumberka. Z toho povstal spor mezi ní a starší sestrou Kateřinou o poručnictví nad bratrem na rozum nedostatečným, jenž skončil známou katastrofou Jičínskou r. 1620, při níž Kateřina a švakr její Slavata zahynuli, načež Markéta vládla statky Smiřickými až do bitvy bělohorské. Tělo zahynulého Slavaty pochováno v K-lci. Velká pohroma stihla město po bitvě bělohorské, neb hned desátého dne po bitvě té přitrhlo spojené vojsko císařské a bavorské do K-lce a poplenilo jej ukrutně, při čemž mnoho listin a úředních knih zničeno v zámku i na radnici. Násl. roku ku konci července vtrhl do Čech markrabě Krnovský, jenž posud proti císaři válčil, »potáhl sobě drahný počet sedláků v kraji hradeckém, kteřížto spolčivše se s částkou jeho lidu vtrhli na statky Smiřické a opanovavše sobě K. n. Č. L. a jiná místa příhodná činili zaneprázdnění a příkoří obyvatelům.« Po konfiskaci koupil panství kostelecké z rukou Albrechta z Valdšteina, vévody Fridlandského, jako od jeho svěřence Jindřicha Jiřího Smiřického ze Smiřic, na rozum nedostatečného, za 600.000 kop. míš. kníže Karel z Liechtenšteina. Po jeho smrti r. 1627 následoval jeho syn Karel Euseb z L. Za války švédské trpělo město jakož i celé panství nesmírně. V zámku chována stále posádka vojska císařského, jež rekvisicemi sužovala vrchnost i měšťany. Nejhůře si počínal jakýsi »leitenambt« od dragonů, jenž r. 1639 s 35 mušketýry v zámku ležel, takže »mnozí lidé se vším, co měli, z městečka pryč se vystěhovali a jinam se obrátili«. Téhož r. rozkázal švédský velitel v Poděbradech, aby primas černokostelecký k vydržování 3 setnin dragonů dodával týdně 1500 liber chleba, 8 sudů piva, 8 kusů hovězího dobytka, 10 ovcí, 20 kuřat, 1 bečku soli, 3 kopy vajec a s potřebu husí a ryb, jinak že všecko ohněm a mečem vyhubí. Naproti tomu hrozil zase císařský velitel v Praze rovněž ohněm a mečem, opováží-li se město nepříteli toho nejmenšího poskytovati. Po dvakráte přepadli Švédové K. a vyplenili jej, a sice r. 1644 a podruhé r. 1648, když obléhali Prahu. Tehdy zmocnili se zámku a vyplenili hrobku Smiřických. Tehdy sebral generál Königsmark nejen všechny bažanty z kostelecké bažantnice, ale i bažantníka a zavezl jej do Švédska, odkud se již nikdy nevrátil. Kníže Karel Euseb z Liechtenšteina zemřel 1656 a dědicem byl syn jeho Jan Adam Ondřej kníže z L., který zemřel r. 1712 ve Vídni, ustanoviv majorát pro Antonína Floriána, k němuž vykázal Slezské vévodství Opavské a Krnovské a ostatní panství na Moravě. Panství Černý K. s Uhříněvsí a Škvorcem odkázal dceři Marii Terezii, která v r. 1713 v K-lci Tomáše Emanuele, vojvodu Savojského, za manžela pojala, avšak již 1729 ovdověla. Tato vznešená paní věnovala své jmění na konání milosrdných skutků, pro něž si vděčné památky u souvěkých i u potomstva zasloužila. Ona přestavěla část zámku, osvobodila město od poddanosti (1736), založila špitál pro 12 chudých mužských a 12 ženských, vystavěla nový farní kostel, přestavěla a obnovila mnoho kostelů na panství, nové fary zařídila a hojně je nadala. Učitelům na vesnicích pojistila zemskými deskami nové nadání, aby děti poddaných bezplatně cvičili; odpustila závětí všem poddaným do důchodu nezaplacené dluhy, založila fond pro chudé, z něhož dosud dostávají podpory, a t. d. Zemřela r. 1772 ve Vídni. Dědicem panství stal se kníže Frant. Josef z Liechtenšteina, který dědil po strýci Josefu Václavovi ještě 30 panství. Týž zemřel r. 1781 a zůstavil jediného syna Aloisia Josefa, pod poručenstvím bratra Karla, jakožto dědice veškerých statků. Kníže Alois Josef zemřel r. 1805 bezdětek. Po něm nastoupil bratr jeho Jan Josef, čís. tajný rada, polní maršálek, a po jeho smrti r. 1836 jeho syn Alois, který až do r. 1858 panoval. Po něm nastoupil syn jeho Jan kníže z Liechtenšteina, který v držení má veškerá panství česká, moravská i slezská. Jest panujícím knížetem a slyne svou štědrotou; v poslední době věnoval na zařízení veřejné nemocnice v Č. K-lci 15.000 zl. — Konečně budiž uvedeno, že zhoubnými požáry K. mnoho utrpěl; tak r. 1657 vyhořely 2 třetiny města, pivovar a dvůr, r. 1679 radnice, r. 1756 kostel sv. Jana a 20 domů a r. 1814 lehlo popelem 98 domů a radnice. — Okr. soud černokostelecký má na 213.76 km2 2906 d., 18.921 ob. č., 31 n.; z 18.964 přít. obyv. 18.301 katol., 396 evang., 267 žid., z těch 9043 muž., 9921 žen. Neumann. — 15) K. Červený nebo u Náchoda, průmysl, město t. na úpatí Orlických hor a potůčku a při stan. Jiho-sev.-něm. spojovací dr. (Josefov–Libava) v hejt. novoměstském, okr. náchodském; má 305 d., 4000 ob., z nich 50 n. (1898J, far. kostel sv. Jakuba, 5tř. obec. a 3tř. měšť. šk. pro chl. a 6tr. obec. dív., lékárnu, pš., telegr., čet. st, měst. spořitelnu (1 mill. zl. roč. obrat), obč. záložnu, 2 kruhové cihelny, slévárnu na železo, 3 továrny na výrobu zboží bavlněného (1000 děl.), přes 100 t. zv. faktorů čili obchodníků se zbožím lněn., bavln, a damaškokovým, kteří zboží své jednak sami doma na stavech vyrábějí, jednak domácím a přespolním soukromým tkalcům vyráběli dávají, čímž město tvoří důležité středisko tohoto průmyslného odvětví. Roč. dováží se sem 150.000 q surovin a vyváží se 100.000 q, ostatní pak podomní obchodníci, jichž je zde asi 50, pod jménem »červenokosteleckého zboží«, jež má velmi dobrou pověst, rozvážejí do světa široko daleko. Vedle toho jest zde několik barvíren, úpraven a tiskáren na kartouny, bělidla a 14 národních a humánních spolků, red. — Kde je dnes fara, stávala tvrz Jana Sendražského ze Sendraže, pána na blízké Studnici. Zboží kostelecké skládalo se z města K-lce, vsi Lhoty Zakostelecké a Přibyslavě a bylo prý po Sendražských majetkem pánův Červenohorských a mezi l. 1516—1519 jako zboží Vizmburské při panství náchodském. Vedle zboží pánů Červenohorských připomíná se (1466) tu vladyčí statek s tvrzí, na níž seděl Jeník z K-lce. K. Horní, asi od r. 1816 odloučená ves, nazýván »pustý«. Kostel zdejší již r. 1362 jako farní se připomíná. Dne 4. dub. 1591 shořelo městečko celé i s kostelem, který r. 1668 znovu jest vystavěn a r. 1754 přestavěn. Při požáru tom zničeny mimo potřeby kostelní i památnosti, knihy a zápisy, jen cínová křtitelnice s letopočtem 1555 zachráněna. R. 1831 dne 11. srp. vypukl velký požár, který 60 domů, faru, kryt kostela a věže se zvony zničil. — Měst. znak (obr. č. 2324.) ukazuje stříbrný kostel s červenou střechou v modr. poli. Hše. — 16) K. Horní č. Pustý, ves t., hejt. N. Město n. M., okr. Náchod, fara a pš. Červ. K.; 165 d., 1234 ob. č., 2 n. (1890), nedaleko kamenouhelné doly, po domácku tkalcovství. — 17) K. u Křížku, Křížový, na Křížkách nebo u Jílového, far. ves t., hejt. Kr. Vinohrady, okr. Jílové, pš. Kamenice u Jíl.; 48 d., 369 ob. č. (1890), kostel sv. Martina (před r. 1361 far.), 5tř. šk. a popl. dvůr bratří sv. p. Ringhofferů. K. byl rodným sídlem vladyčí rodiny z Kostelce, z nichž uvádějí se (1361) Bohuněk a Jan, Petr Mikuláš a Václav (1390 až 1407). Právo podací při zdejším kostele vykonávali vladykové s kněžími kaplany kaple sv. Kříže na Vyšehradě. Byl zde též malý vladyčí statek, jejž se stat. Šeberovem držel Daniel Švík vladyka z Lukonos; byl mu při konfiskační kommissi fridlandské od král. komory zabrán a později připojen k Lojovicům. R. 1695 odprodán Frebonii Malanottové z Grimberka a od ní postoupen (1716) kn. Anně Vik. Piccolominiové a připojen ke Stiřínu. Zaniklá po r. 1623 fara obnovena r. 1782. red. — 18) K. nad Labem nebo Labský, král. komorní město t. v hejt. karlínském, okr. brandýském; má 381 d., 2458 ob. č. (1890). Děk. chrám sv. Víta ze XIV. st. Pohromy utrpěl v l. 1552 a 1727, kdy kromě chrámu zvonice (zvony rozlity) shořela, škola, radnice a 40 domů. Velmi cenný je obraz oltářní představující stvoření světa. Na Brandýsk. předměstí jest hřbitovní chrám sv. Martina bisk., jenž již před válkami husit. byl farní. Pro hojná nadání při něm založená a tudíž i pro hojnost duchovenstva považován byl za chrám kollegiátní. Stavěn ve slohu staré gotiky, utrpěl rovněž válkami mnoho změn; nyní se velkým nákladem opravuje. K. má měšťanskou školu chl. (dívčí měšť. škola povolena), 5tř. obec. se 2 pobočkami (rozdělena na chl. a dívčí též povolena) ve dvou budovách, obč. záložnu, pivovar znovu důkladně zřízený a vystavěný (býv. pravováreční), vále. mlýn, cukrovar (surovárnu i raffinerii), koželužnu, 3 cihelny, pošt., telegr. a želez, stanici, lékárnu, chudobinec, žid. modlitebnu, kasárny (erární a městské z r. 1816); bylť K. do r. 1897 sídlem 3. škadrony 7. pl. drag. O život společenský v K-lci pečují četné spolky. Obyvatelstvo zabývá se hlavně polním hospodářstvím zvi. pěstováním cukrovky a od r. 1895 i větším pěstováním zeleniny. Z řemesel nejvyvinutější jest košikářství, jehož výrobky zasílány i za hranice, pak truhlářství a strojnictví. K. jest rodištěm bratří Frant. Šimáčka, žurnalisty, a Jos. Šimáčka, ředitele vinných sklepů, dra Em. Hrysa a operní zpěvačky Ter. Štolcové. Ve znaku (obr. č. 2325.) má K. v modrém poli stříbrný kostel s věží a v pravo od věže českého korunovaného lva. Dějiny. K. jest původu starého. Při levém rameni labském stávala tvrz náležející v XIII. stol. králům českým. Brzy pak dostal se hrad i s městysem pánům z Oseka či Riesenburka, jimž r. 1276 za spojenství s Rudolfem Habsburským vzat Přemyslem Otakarem II. a král. komoře přidělen. Od té doby byl K. majetkem koruny České, ačkoli dáván v zástavu osobám rozličným. R. 1327 měl jej v zástavě Hynek Berka z Dubé, nejvyšší purkrabí pražský, v l. 1350—1364 Rudolf vévoda saský, r. 1371 vládla jím králová Eliška; za krále Václava IV. měli K. v zástavě arcibiskup magdeburský Albrecht ze Šternberka, Hanuš z Milhejma, Jindřich Škopek z Dubé, nejvyšší hofmistr. Tento s hejtmanem vratislavským Gecem Šofem koupili K. za 2000 kop gr. Po Jindřichu z Dubé dědil K. Aleš z Dubé. Po smrti jeho považovány statky jeho za odúmrť spadlou na korunu královskou. Většinu jich, mezi nimiž i Rudeč se clem v K-lci, dal král Sigmund Janu z Kunvaldu. R. 1448 držel K. Kuneš Rozkoš z Dubé. Pro nepřátelství jeho k Jiřímu z Poděbrad dobyt i zničen hrad K. a město rozmetáno (1450). Pánem K-lce stal se Bohumil z Klinštejna, jenž přepustil práva svá Vilémovi ze Šumberka, od něhož dostal se K. Jindřichu Berkovi z Dubé. Ten měl v držení i blízkou tvrz Jiřice; v panství svém potvrzen s manželkou Eliškou z Bozkovic králi Ladislavem a Jiřím z Poděbrad. Od Berky z Dubé koupila K. Johana z Rožmitálu, vdova krále Jiřího, od ní kn. Ludmila Lehnická, od jejího manžela kn. Bedřicha koupil zboží kostel. Vilém Zub z Landštejna. R. 1486 Vladislav II. potvrdil výsady kostelecké a povýšil K. na město. Další držitelé byli: Beneš Sekyrka z Sedčic, Bartoloměj Bubna z Všebořic (výměnou za Lobkovice), Jiřík Berka z Dubé (pochovaný v chrámě sv. Martina), Mikuláš Šlechta ze Všehrd a na K-lci. Po něm přešel K. na rod Vančurů z Řehníc a na Jiřících. Od r. 1582 majitelem K-lce se připomíná Jindřich Košínský z Košíně na K-lci. R. 1616 potvrdil král Matiáš výsady městské, což učinil později i Ferdinand II., ale výhradně jen se zřetelem k měšťanům katolickým židů nevyjímaje. Za 30leté války utrpěl K. přetěžkých útrap; byloť v t. z v. »saské rebelii« dvakráte město okkupací sevřeno. Když totiž v září 1634 vojsko cís. od švédského u Lipska bylo poraženo, napadli Sasové ku Praze se hrnoucí K. a zle v něm řádili. Po vypuzení vojska sas. Valdšteinem osazen K. cís. generálem Hofkirchenem. Ferdinand III., meškaje při slavnostním přenášení zázračného obrazu staroboleslavského na Brandýse, potvrdil všecky výsady stiženým měšťanům v K-lci. Když pak švéd. vůdce Bannér dobyl St. Boleslavě, opustil Hofkirchen K. a táhl ku Praze, kdež s Gallasem spojil se a před Brandýsem byl poražen a zajat. Švédové na to usadili se v městě K-lci po celou zimu zle v něm i okolí hospodaříce. Marně snažili se císařští Švédy vypuďiti, a tak zbaveno město nepřítele až r. 1640, kdy dobrovolně je opustil. Jako jiná města i K. po válce zpustošen a pobořen, tak že z něho jen rumy zůstaly. Zboží kostelecké bylo nejspíše spojeno s panstvím brandýským a to snad stejně s Přerovem r. 1631. Výsady městu ještě potvrdil Leopold I. r. 1674 a Karel VI. r. 1726. M. Hofmann. — 19) K. Nový, osada t. u Řevnova, hejt. a okr. Tábor, fara a pš. Borotín; 19 d., 116 ob. č. (1890). — 20) K. nad Orlicí, druhdy u Potštýna, průmyslové město t. při Div. Orlici a stanici Rak. sev.záp. dr. (Hradec Kr.–Mittelwalde), v hejt. rychnovském; má 448 d., 4346 ob. č., 35 n. (1890), 530 d., přes 5000 ob. (1898), okr. soud, správu kontrolního okresu finanční stráže, pš., telegr., vikářství, židovskou nábož. obec, 5tř. obec. šk. pro chl. a dív., 3tř. měšť. pro dív., rol. školu a obec. reálku. Průmysl a obchod zastupuje slévárna a továrna na stroje, veliká koželužna, 5 továren na obuv, tkalcovna, barvírna a tiskárna kartounů, pivovar, 2 vále. a 1 obyč. mlýn, pila, knihtiskárna, měst. spořitelna, okr. hospodář, a živnostenská záložna a týdenní a výroč. trhy. Alod. panství s Přestavlky a Borovnicí (3462.04 ha) s krásným zámkem a parkem, dvorem »Malý« a »Velký«, cukrovarem, 2 kruhovými pecmi náleží Bedř. hr. Kinskému ze Vchynic. Z budov vyniká děkanský kostel sv. Jiří (1323 far.), v nynější podobě z roku 1773 od hrab. Kr. Cavrianiho vystavěný s dvěma věžemi a kupoli, v němž zmínky zasluhuje stará cínová křtitelnice z r. 1540, ulitá od Václava Konváře, a řezaný obraz P. Marie z doby založení chrámu; dále hřbitovní kostel sv. Anny (z r. 1687), kostelík sv. Václava a Michala Arch. »na Rabštejně« r. 1694 přestavěný. Kostelík ten založen v XVI. stol. od Čes. Bratří, cís. Josef II. jej zrušil a když vyhořel (1839), přestavěn na obec. stavení. Starý zámek po vyhoření r. 1777 byl sice obnoven, ale od vrchnosti již neobýván. Vedle starého jest zde nově vystavěný zv. »Dvoreček« čili »Malý Dvůr«, založený od Anny Kateřiny Hrzanky z Harasova, na němž seděl ok. r. 1610 Otta z Ullersdorfu. Na výšině mezi K-lcem a Častolovicemi stojí uprostřed krásného parku zámek vystavěný mezi r. 1829—33 od Josefa hr. Vchynského a jest sídelním panující nyní rodiny hr. Kinských. Město samo vypíná se na mírné vyvýšenině a jest prastarého původu. Byloť původně místem s kostelem ohrazeným a zároveň střediskem děkanátu kosteleckého. R. 1341 jmenuje se městečkem; ale kdy a od koho povýšení na městečko se stalo, neznámo. Znak městský (vyobr. č. 2326.): v červ. poli stříb. korunovaný český lev. K. býval příslušným do zboží potštýnského až do XVII. stol. a majetníci jeho, ač v K-lci tehdy žádné tvrze nebylo, rádi občas se zde zdržovali a městu udělovali výsady a svobody. Tak Jindř. Lacembok udělil (1406) obci dědinu »Lán«, Hynek Krušina z Lichtenburka propustil odúmrt, vymíniv si toliko roboty, Mikuláš z Klokočna vyprosil (1493) měšťanům majestát na 2 výr. trhy, Vilém z Pernštejna odpustil měšťanům rovněž odúmrť a syn jeho Jan udělil (1543, 1547) jim jiné milosti. Za takových příznivých okolností město tou měrou zkvétalo, že počalo i kupovali statky. Největšího rozkvětu dosáhlo za Adama Šťastného Hrzana z Harasova, jenž o jeho rozkvět velice pečoval, uděliv mu nejednu výsadu. Obec tehdy měla 2 pivovary, jen ona sama měla. právo prodávali sůl na bečky a na drobno a vybírati od přespolních za ni poplatek. Za to vše odváděla vrchnosti 3 bečky soli ročně. Od dědiců Adama Šťastného z H. dostal se K. Nizozemci Kašpara z Grambu, jenž posledním pořízením, kdyby jeho syn Kamil zemřel († 1638), odkázal veškeré své jmění jesuitské kolleji u sv. Klimenta v Praze. Z toho povstal spor s Václ. Zárubou z Hustiřan, manželem Františky z Grambu, jenž konečně rozhodnut (1667) v jeho prospěch. Potomci jeho po meči (1744) a po přeslici vládli zde do r. 1796. T. r. koupil K. od Krištofa hr. Cavrianiho Josef kn. Vchynský ze Vchynic. Vystavění tvrze kostelecké spadá do poč. XVII. stol., r. 1668 vyhořela a na místě jejím zbudován nyn. starý zámek. Za války 30leté bylo městu mnoho snášeti od vojska nepřátelského, obyvatelstvo zchudlo. Ani po válce nenastaly lepší časy, jmenovitě s jesuity měli kostelečtí o své staré výsady časté spory. Michal Záruba z Hustiřan utužoval poddanství tou měrou, že na něho šly žaloby až ke dvoru (1714). R. 1777 vyhořel celý K. Již za starodávna provozováno v K-lci značně soukenictví a obuvnictví. K. jest rodištěm hudeb. skladatele Fr. Tůmy a spisovatelů Jos. Fr. Roštlapila, Fr. Zoubka a Jos. i Ed. Erbena. — Okr. soud kostelecký má na 255.48 km2 4341 d., 28.950 ob. č., 61 n.; z 29.066 přít. ob. 28.615 katol., 250 evang., 150 židů; z těch 13.999 muž., 15.067 žen. — 21) K. Podolský nebo Zelený, popl. dvůr Otom. bar. Nádherného z Borutína t. u Pykova, hejt. a okr. Tábor, fara a pš. Borotín; fil. kostel Naroz. P. Marie (1356 far.). Na býv. tvrzi připomínají se Malovcové z Malovic, Heřman Ostroměřský z Rokytníka, jehož synu Smilovi K. s tvrzí, dvorem popl., pivovarem, ovčínem a mlýnem pro jeho účastenství v bouřích stavovských prodán (1623) Polyxeně kn. Lobkovicové, načež brzy připojen k Jistebnici. — 22) K. Zbořený nebo nad Sázavou,osada t. u Počerad, hejt. a okr. Benešov, fara a pš. Týníce n. S.; 15 d., 148 ob. č. (1890). Ve XIV. a XV. st. stával zde far. kostel a nedaleko hrad vystavěný bezpochyby od Oldřicha z K-lce, od jehož potomků dostal se v držení královské, později do různých erbovních rodin. R. 1443 koupil K. Kunš Rozkoš z Dubé, jenž činil loupeživé výpady do okolí a četné násilnické škody; proto mu hrad K. od vojska Poděbradského vzat a zbořen a králem Vladislavem darován Zdeňkovi ze Šternberka a držen ke Konopišti.
23) K., (Wolframs), far. ves na Moravě, hejt. a okr. Jihlava; 56 d., 42 ob. č., 371 n. (1890), kostel sv. Kunigundy, 2tř. šk., pš., telegr. a stan. Česko-mor. příční dr. (Jihlava–Hor. Cerekvice), uměl. mlýn. — 24) K., far. ves t., hejt., okr. a pš. Kyjov; 174 d., 792 ob. č. (1890), kostel sv. Václava (od r. 1407 far.), 3tř. šk., hnědouhel. doly a samota Sklená huť. Alod. statek se Žadovicemi a Skalkou (428 ha) náleží dru Hubertu bar. Kleinovi. — 25) K., město t. při Romži v hejt. prostějovském, okr. plumlovském; má 267 d., 1739 ob. č., 3 n. (1890), far. kostel sv. Jakuba (ve XIV. st. far.), 4tř. obec. a průmysl, pokrač. šk., pš., telegr., st. Mor.-záp. dr. (Prostějov–Třebovice a Čelechovice-K.), popl. dvůr. K. připomíná se jako městys poprvé r. 1340 a náležel k panství plumlovskému. red. — 26) K. u Holešova, far. ves t., hejt., okr. a pš. Holešov; 144 d., 855 ob. č., 9 n. (1890), 2tř. šk., obč. záložna, obč. beseda (od r. 1870), samota Kocanda, venkovský dvorec Včelín a Zámeček myslivna. Kostel sv. Petra a Pavla stojí na vršku; dal jej vystavěli r. 1735 holešovský děkan Frant. Wagner na místě starého sešlého kostelíka. K. vzpomíná se již r. 1131, kdy tu 1 lán rolí náležel kostelu přerovskému. O faře činí se zmínka již r. 1380. V XVI. stol. přiznávali se obyvatelé k učení bratrskému. Zašlá fara byla teprve r. 1784 znovu zřízena. V okolí jsou dvě důl. místa, jimž lid říká Hrad a Hrádek. Na Hrádku stával hrad, připomínaný ještě r. 1540. Vrch je v pole zdělán, na němž se nalezlo několik »škařup z kotlů« a porůznu i mince, r. 1892 i meč železný, dobře zachovalý a 90 cm dl. Na Hradě objevil Ed. Peck pravěké hradisko v obvodu asi 1000 m, plochy asi 4—5 ha. Ze tří stran je obehnáno příkopem až 2 m hlub., ze čtvrté, jižní strany nebylo třeba pro příkrý sráz příkopu. Hradisko, o němž mnoho pověstí koluje, nebylo ještě prozkoumáno, za to nedaleko objevené mohyly r. 1890 prohledány a nalezeny popelnice, ale bez milodarů. (Viz Ed. Peck, Hejtm. Holešovské str. 47.) — 27) K. u Štípy, ves t., hejt. a okr. Holešov, fara Štíp, pš. Zlín; 145 d., 853 ob. č. (1890), 2tř. šk., zásobní spolek. Pod osadou jsou sírové lázně, jichž zvláště obecný lid používá ze širého okolí od dávných časů a ještě posud si dává sázeli baňky (t. krev pouštěti). Sírový pramen objeven r. 1742. Paseky čili samoty na Vršavě u Zlína a dva mlýny na Verunce a Žilákovský náležejí do K-lce. K. připomíná se poprvé r. 1380, kdy jej prodal jistý Vlasák z K-lce pánům ze Šternberka a na Lukově. R. 1516 byla tam fara i kostel, ale v pozdějších dobách kostel i fara zrušeny a duchovní správa přenesena do blízké, poutnické Štípy. R. 1891 našla se zde nádoba se 150 pražskými groši Václava IV. Vek.
28) K. (Hochkirchen), osada ve Slezsku u Děrné, hejt. a okr. Bílovec, fara a pš. Fulnek; 24 d., 114 ob. česko-něm. (1890). Vznikla na pozemcích rozpuštěného děrnenského popl. dvora. — 29) K., též K. Bílý (Weisskirchen), far. ves t., hejt., okr. a pš. Krnov; 109 d., 1016 ob. n. (1890), kostel sv. Benedikta, 2tř. šk., mlýn. K. připomíná se r. 1262, kdy dán městskému obvodu krnovskému od krále Přemysla Otakara II. Fara jakož i kostel pocházejí ze starší doby, ale za války 30leté ves i kostel zpustl a teprve r. 1755 zřízena lokalie. Dne 24. list. 1778 svedena na blízké »Kněží Hoře« bitva mezi vojskem pruským a rakouským, při čemž celá osada lehla popelem.