Ottův slovník naučný/Kosmas

Ottův slovník naučný
Kosmanosy	Kosmas	Kosmas a Damian

Údaje o textu
Titulek:	Kosmas
Autor:	Jan Vincenc Diviš, Zdeněk Václav Tobolka
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 921. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kosmas

Kosmas: 1) K. Indikopleustés (cestovatel po Indii) byl původně kupcem v Alexandrii, později stal se mnichem. Kol r. 547 po Kr. sepsal řecky dílo Křesťanská topografie (Χριστιανική τοπογραφία; vyd. Migne, Patrologia graeca sv. 88.), v němž snažil se dokázati, že země má podobu obdélníka, ohraničeného sférovitými plochami. K. procestoval Egypt, Aethiopii, navštívil pobřeží Arábie, Indie (kolem r. 530), Ceylonu a byl dobře obeznalý s obchodem a ostatními poměry v těchto končinách, zvláště pak v Indii a na ostrovech indických. Uvedené dílo jeho vyniká po stránce kulturní a přírodopisné. Popisujeť K. na př. rostliny arabské a indické, zná palmu kokosovou a její plody, sladkou šťávu palem, opojné víno kokosové, avšak neuvádí třtiny cukrové ani cukru třtinového. Také o lékařství, o poměrech obchodních a národopisných starého světa nalézáme zprávy v »Křesťanské topografii«, pročež čerpali z ní mnozí autorové. Srv. Pesehel, Gesch. der Erdkunde (Mnichov, 1865); Bohlen, Das alte Indien (Královec, 1830). DČ.

2) K. první dějepisec český, narodil se asi r. 1045. Pocházel z rodu šlechtického. Věnoval se stavu duchovnímu a byl ve službě biskupského kostela pražského. R. 1074 ještě jako žák při kostele pražském konal služby mezi nižším duchovenstvem. K. cestoval za vzděláním v cizině. Viděl Lutich a v Lotharingii pod Frankem Kolínským učil se grammatice a dialektice. Kolem r. 1086 byl kanovníkem pražským a těšil se oblibě biskupů. Manželka K-mova slula Božetěcha. Ta porodila mu jen asi jedno dítě Zdika, jinak Jindřicha. K. vykonal některé cesty. Tak navštívil v Itálii Mantovu, byl v Mohuči, znal z autopsie Moravu a Uhry. R. 1110 byl členem kapituly pražské. Zemřel 21. října 1125. K. v českém dějepisectví zjednal si místo svým letopisem českým ve 3 knihách. Začal jej psáti v pozdním věku. První knihu dopsal asi r. 1119 a věnoval ji mistru Gervasiovi. Probírá se tu doba od počátku světa aŽ do r. 1038. Druhá kniha věnována byla opatu kláštera břevnovského Klimentovi a sáhá po r. 1092. Kniha třetí jde do r. 1125. K. ukončiv touto knihou dílo věnoval je celé vrstevníku svému proboštu mělnickému Šebířovi. Třetí kniha šla nejprve až do smrti knížete českého Vladislava I. († 12. dubna 1125), později však byla rozšířena ještě některými přídavky. Ve spisování pokračoval K. téměř až do své smrti. Vydal se na spisování díla dokonale vzdělán. Vedle písma svatého znal klassiky. Čítával Sallustia, Terentia, Horatia, Vergilia, Lukana, Juvenala, Boëthia, Statia a Prudentia. Letopis český založil K. na pramenech hojných. Čerpal jednak, jak sám dí, ze »senum fabulosa relatione«, jednak z písemných pamětí nebo z úst svědků hodnověrných, a konečně líčil to, co sám viděl. Z písemných pramenů dobré služby mu poskytovaly: Kronika Reginova, Privilegium Moraviensis ecclesiae, Epilogus Moraviae et Bohemiae, Život čili utrpení sv. Václava, Privilegium ecclesiae s. Georgii, Privilegium pragensis episcopatus, Život čili utrpení sv. Vojtěcha.

Možná, že K-movi byla přístupna k spisování i díla nekrologia kostela pražského, klášterů svatojiřského, břevnovského a proboštstvi mělnického. Nejspolehlivější a nejdokonalejší je z letopisu K-mova kniha třetí (1092—1125) přes to, že v ní pro vyšší moc nemohl vidy mluviti otevřeně pravdu. Chronologie letopisu zvláště při počátku je nespolehlivá. Nespolehlivost první knihy svého díla ostatně připouštěl sám K. Knihu druhou psal již sice K. jako očitý svědek, než ani zde ještě nezasluhuje plné důvěry. Mnoho zapomněl z mládí, o čem měl v stáří psáti. K-movi přičítalo se dříve autorství »Versus de s. Adalberto Quatuor immensi«, ale neprávem.

Letopis K-mův dochoval se nám v mnoha rukopisech a byl nejednou vydán. Nejlepší vydání je ve »Fontes rerum bohemicarum II.« s překladem českým od V. V. Tomka, Ve »Fontes« v úvodu nalezne se i literatara o K-movi. Třeba dodati z novějších prací: J. Loserth, Studien zu Cosmas von Prag (AOG. LXI. 1—32); V. Regel О хронике Козьмы Пражского (ЖМНПp. 1890, 221 a d., též samostatně); R. F. Kaindl, Zu Cosmas (MJÖG. XVI. 349 až 351).

Letopis K-mův byl rozšiřován a doplňován. Přídavky ty srostly s prací K-movou v rukopisech v jeden celek. Autoři přídavků letopisu K-mova jsou známi pod jménem pokračovatelé K-movi. Prvního pokračovatele K-mova jméno se nám nedochovalo. Víme jen, že byl to kanovník vyšehradský. Letopisy jeho obsahuji dobu od r. 1126 do r. 1142. Práce nejmenovaného kanovníka vyšehradského bylo dílo předem ustanovené a bylo psáno s tendencí velebiti Soběslava. Jako pramenů užil kroniky jakéhosi Jaroslava, listiny Jindřicha, syna Wigbertova, listiny knížete Soběslava kostelu vyšehradskému a j., a konečně líčil to, čeho byl sám svědkem. Zprávy jeho až na tendenci jsou celkem bezpečné. (Srv. J. Teige, O prvním pokračovateli K-my. »Věstník Spol. nauk.« 1889, 311—316.) Také jméno druhého pokračovatele K-mova není známo. Byl jím mnich kláštera sázavského. On jednak některé části letopisu K-mova doplnil na základě letopisů Hersfeldských a dle paměti o klášteře sázavském, jednak prodloužil vypravování letopisu K-mova. Mnich sázavský vypravuje o době od r. 1126 až do r. 1162. Již od r. 1126 byl svědkem příběhů, o nichž vypravuje. Pokračování jeho jest stručné, přihlíží především ke klášteru sázavskémo, ale jinak je to vypravování věrohodné.

Za další pokračování letopisu K-mova pokládají se »Letopisy české« od r. 1196 do r. 1278. Skorem celé pocházejí od souvěkých pamětníků. Psány byly asi ode dvou nejmenovaných spisovatelů, z nichž jeden psal do r. 1249, druhý od r. 1250. První autor je stručný, druhý obšírnější, oba byli duchovni kostela pražského. Do rukopisu kapituly pražské těchto letopisů vsunuto je líčení dějů r. 1248 a 1249. Vsuvka tato pochází od některého duchovního kostela pražského, jenž žil v letech, o nichž vypravuje. Jiná samostatná práce, vložená do »Letopisů českých«, jsou »Příběhy krále Přemysla Otakara II.«. Psal je duchovní kostela pražského, svědek souvěký, dobře informovaný a slohem uhlazený. Za letopisy českými v rukopise kapituly pražské následuji ještě vypravování od dvou duchovních kostela pražského. Jednají o příbězích, jež se staly v Čechách »v prvních pěti letech po smrti krále Přemysla Otakara II., za poručnické totiž vlády markrabí Otty brandenburského na místě mladého krále Václava II.«. Všechna uvedená zde pokračování letopisu K-mova nejlépe vydána jsou ve »Fontes rerum bohem.« II. Tbk.

3) K., osmý biskup pražský, byl zvolen 4. bř. 1091 na sněme zemském, ale teprve po třech letech byl 9. bř. 1094 v Mohuči od arcib. Rutharda posvěcen a investován. K. byl horlivým pronásledovatelem pohanstva, ale nenáviděl též liturgii slovanskou, kterou v klášteře na Sázavě pěstil opat Božetěch (v. t). K. po smrti krále Vratislava I. byl hlavní příčinou, že musil r. 1097 Božetěch s věrnými bratry slovanskými opustiti klášter sázavský. K. zavedl prý koledu; zemřel 10. pros. 1098.