Ottův slovník naučný/Kopet-dag
| Ottův slovník naučný | ||
| Koperník | Kopet-dag | Kopetz |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kopet-dag |
| Autor: | Ludvík Tošner |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 769–770. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Kopet Dag |
|
Kopet-dag, též Turkmeno-Chorásánské hory, horský systém na hranici sibiřské oblasti zakaspické a Persie (Chorásánu) mezi 56° v. d. na z. a údolím ř. Tedženu na v., 650 km dlouhý a směřující od sz. k jv., leží z větší části na území perském a ohraničuje na jv. písčito-stepní čásť oblasti zakaspické zvanou Kara-kum. Na sev. úpatí K-u leží oasa Achal-tekinská a Atskská, jimiž vede od stanice Kazandžiku do stanice Dušaku Zakaspická železnice. Na s. vystupuje pohoří příkře z okolní stepní krajiny, kdežto na sz. přechází znenáhla v horské hřbety náležející k horské soustavě Elbursu a končí téměř u samého moře Kaspického skupinou nevysokých hor. Na vých. svém konci se silně snižuje a přechází do horské soustavy Hindukuše. Jest tudíž K. článkem v ohromném řetězu horstev táhnoucím se obloukovitě od Hindukuše na v. až za Kavkáz na z. a skládá se z řady více méně souběžných pásem převahou útvaru křídového, mezi nimiž prostírají se četná podélná údolí protékaná menšími toky vodními. Severní svahy těchto pásem jsou po většině kratší a příkřejší než rozvinutější sklony jižní, po hřebeni hlavního pásma táhne se hranice ruské oblasti zakaspické a perské provincie Chorásánu. Výška pohoří není značná, hlavní hřbet dosahuje jen v některých bodech výšky 2900 m, nejvyšší pak hory, pnoucí se v nejjižnějším pásmu K-u, nepřevyšují 3000 m. Následkem této nevelké výše a suchého podnebí pohoří i okolních krajin není zde ledovců ani věčného sněhu, takže nemohou vznikati četné a velké toky vodní. Zvláště málo vody mají severní svahy, s nichž stéká úhrnem 30 nepatrných ručejů, avšak i tyto ztrácejí se buď v písku nebo zavlažovacích nádržkách. Nicméně mají velikou důležitost pro okolní krajinu, neboť na nich utvořila se řada oas, jimiž vede dráha Zakaspická. Poněkud bohatší vodou jest jižní sklon, který vysílá vody své do ř. Atreku a jeho pravých přítoků, Čandyru a Sumbaru, a do Kešafrudu, přítoku Tedžena. Rostlinstvo pohoří jest chudé, lesů není, stromy a křoviny tvoří jen místy malé skupiny sáhající do výše 2700 m (Juniperus excelsa). K. jest velmi neschůdný, přirozených přechodů nelze za nepohody vůbec užiti, pročež postavili Rusové z Aschábádu do Kučanu v Persii silnici velmi důležitou jak pro rozsáhlý obchod zakaspické oblasti s Persií, tak strategicky, neboť otevírá Rusům přístup do Chorásánu. Tšr.