Ottův slovník naučný/Kontribučenské fondy peněžní
| Ottův slovník naučný | ||
| Kontribuce | Kontribučenské fondy peněžní | Kontribučenské obilní fondy |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kontribučenské fondy peněžní |
| Autor: | Josef Schreyer |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 755. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Kontribučenské fondy peněžní (čili berní) povstaly z přeplatků, jež pod jménem »zvláštní výlohy« vybíraly se od poddaných k berni (kontribuci) povinovaných za tím účelem, aby se jimi usnadnilo placení daně v letech zlých nebo nehodách. Původ svůj vzaly v systemálním patentu ze dne 26. čce 1748, kterým se vybírání přeplatků takových doporučuje jako prospěšné. Z fondů těch poskytovaly se poplatníkům též zálohy na 4% úroky. Pozdějšími nařízeními byl účel fondů poněkud rozšířen, i zapravovaly se z nich podpory kontribuentům škodami živelními do neštěstí upadlým, výlohy za léčení onemocnělých, platy lékařům obecním a ohledačům mrtvol, útraty za vyučování pomocnic ku porodu, příspěvky ku podpoře vysloužilců, náklady na zakupování náčiní hasičského, mzda cestářům obecním a vydání na silnice. Užitky fondů, pokud jich nebylo třeba ku společným účelům účastníků, přidávaly se ke kapitálu, jenž se rozmnožoval též různými jinými příjmy, jako pokutami, odkazy, náhradami a p. Do fondů též se ukládaly náhrady válečné t. zv. bonifikace až do přihlášení se těch, kteří na náhrady ty nárok činiti byli oprávněni. Po zrušení úřadů patrimoniálních přešla správa fondů na berní úřady, později však vláda vrátila fondy ty bývalým účastníkům do vlastní správy s podmínkou, že jmění fondů zůstane zachováno a že užitky z něho vynaložiti se mají jen k obecně prospěšným účelům účastníků, když zastupitelstva zemská o správě jich na příslušných zákonech se byla usnesla. Účastníky fondu jsou pokaždé držitelé oněch věcí berních, z nichž před berním rokem 1849 mělo se přispívati ku zvláštním výlohám. Peněžní fondy kontribučenské městské však vydány byly do správy dotyčných obcí. V Čechách se tak stalo zákonem ze dne 7. čce 1864 i činilo vlastní jmění k-kých f-dů, kterých bylo 1109, 3,791.053 zl. 141/2 kr., cizí jmění pak, jež až do promlčení přešlo ve správu okresní, činilo 3,411,513 zl. 90 kr. Z toho bylo již oprávněným vyplaceno neb o vyplacení se jednalo 2,611.109 zl. 741/2 kr., kdežto ohledně 800.404 zl. nebylo lze určiti, jakého jsou původu. (Viz dra Jak. Škardy »O původu a účelu k-kých f-dů p-ch«, Praha, 1865.) Na Moravě sloučeny byly k. f. berní s k-kými f. obilními. Schreyer.