Ottův slovník naučný/Kommuna
| Ottův slovník naučný | ||
| Kommos | Kommuna | Kommunální |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kommuna |
| Autor: | neznámý |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. s. 642. Dostupné online |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Pařížská komuna |
|
Kommuna, z franc. commune, značí vůbec obec, výbor obecní, v užším smyslu zvl. revoluční protivládu v Paříži v době velké revoluce francouzské a na konci francouzsko-německé války r. 1870–71. První nazývá se obyčejně k. revoluční (Commune révolutionnaire), druhá k. pařížská (Commune de Paris). Již před velkou revolucí francouzskou známy jsou případy, že obec pařížská uchopila se revoluční vlády a vedla ji ve státě francouzském kratší nebo delší dobu. Tak již r. 1357 a 1358 vládl fakticky po celé měsíce pařížský starosta Etienne-Marcel opíraje se o zorganisovanou a ozbrojenou pařížskou k.-nu, jíž vykonával nátlak na vládu, stavy a říši. R. 1411 luza pařížská pod řezníkem Cabochem a stoupenci jeho, Cabochiens zvanými, dostala se na nějaký čas k veslu. K.-nou v užším smyslu, revoluční k.-nou, rozumí se obyčejně vzbouřená obecná rada pařížská, jež zasedala na radnici od 10. srp. 1792 do 2. pros. 1793 a terroristickým způsobem působila v Zákonodárné shromáždění a konvent a zejména podstatně se přičinila o podvrácení moci královské. K. pařížská slula socialisticko-kommunistická protivláda, jež se utvořila po francouzsko-německé válce v Paříži protivou k mírně republikánské vládě ustanovené Národním shromážděním. Doba hrůzovlády k.-ny pařížské počítá se od 18. bř. 1871, kdy povstala národní garda, do 28. kv. t. r., kdy po zuřivých bojích stečeny byly poslední barrikády. V bojích těch zahynulo (od 20. května) kolem 6500 kommunardů a 38.578 jich bylo zatčeno a odsouzeno pak vojenským soudem buď k trestu smrti nebo k vězení. Všeobecná amnestie byla prohlášena teprve v červenci r. 1880. Srv. Arnould, Histoire populaire et parlamentaire de la Commune de Paris (Brussel, 1878, 3 sv.); Claretie, Histoire de la révolution de 1870–71 (t., 1875–76, 5 sv.); Du Camp, Les convulsions de Paris (7. vyd. t., 1889, 4 sv.).