Ottův slovník naučný/Kolonát

Ottův slovník naučný
Kolón	Kolonát	Kolonel

Údaje o textu
Titulek:	Kolonát
Autor:	Karel Kadlec
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. s. 587. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kolonát

Kolonát (lat. colonatus) znamená v řím. právu původně pacht pozemků; pachtýřovi říkalo se colonus. V pozdějších dobách císařských označuje se však výrazem colonatus zvláštní právní ústav, který spočíval v tom, že koloni nebyli již pouhými svobodnými pachtýři, nýbrž lidmi připoutanými k půdě, kterou vzdělávali a za jejíž užívání zavázáni byli vůči pánovi (vlastníku) pozemku k jistým povinnostem. Každý kolon měl neustále jeden a týž kus půdy, který přecházel dědičně na jeho děti. Zciziti tuto půdu a vůbec jakkoli ji v neprospěch pánův disponovati nebylo kolonovi dovoleno. Povinnosti kolonovy k pánovi, jež se nazývaly colonitium, colonaticum, nebývaly všude stejné, nýbrž určovány byly na každém statku zvláštním obyčejem, consuetudo praedii. Spočívaly dílem v penězích, dílem v naturáliích, dílem v osobních službách. Vzhledem k povinnostem těmto nazýval se colonus též tributarius, homo tributalis. Ústav k-u není v literatuře ještě náležitě osvětlen. Mnohé otázky nebyly ještě vůbec spolehlivě rozřešeny. Dosud aspoň panují různá míněni o tom, jaké byly příčiny původu k-u, kde a kdy vznikl tento ústav, vyvinul-li se právním obyčejem či ustanovením zákonodárným atd. Fustel de Coulange má za to, že základem k-u jest právní obyčej. K. vznikl sám sebou a vláda počala ústav ten upravovati, když již dávno existoval. Za Konstantina Velikého byl k. ústavem již sevšeobecnělým. Zdá se, že vznikl z otroctví. Lidem propuštěným z otroctví dávány byly asi od pánu pozemky k dědičnému užívaní, a jakožto ekvivalent požadovány byly různé dávky a služby. Později asi po způsobu propuštěnců vstupovali v podobný poměr lidé svobodní. Řady kolonů rozmnožovány byly také osobami zajatých barbarů, kteří usazováni byli na půdě fisku nebo soukromých vlastníků nemovitostí. V pozdějších dobách zapisováni byli kolonové ve zvláštní daňové seznamy. Byliť pánové jejich zavázáni platiti státu z každého kolona jistou osobní daň (daň z hlavy). – K. udržel se také v Gallii, v Bavorsku a ve Švábsku ještě ve francké době. – Ve středověku nabylo slovo k. poněkud odchylného významu. Zahrnovalyť se výrazem tím nejrůznější právní poměry vyplývající z dědičného užívání cizích pozemků se strany sedláků. – Srv. Savigny, Über den römischen Colonat (»Vermischte Schriften«, sv. II., 1850); Zumpt, Über dle Entstehung und histor. Entwicklung des Col. (»Rhein. Mus.«, 1843, III.) ; Fustel de Coulanges, Recherches sur quelques problémes d´histoire (Paříž, 1885); Pelham, The Imperial Domains and the Colonate (Londýn, 1890). –dlc.