Ottův slovník naučný/Kolobřeh
| Ottův slovník naučný | ||
| Kolobóm | Kolobřeh | Kolocynthin |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kolobřeh |
| Autor: | Pavel Papáček |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. s. 588. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Kolobřeh |
|
Kolobřeh (pol. Kołobrzeg, něm. Kolberg nebo Colberg), město (do r. 1873 i pevnost) v kraji kolobrežsko-körlinském vlád. obvodu košalinského (Köslin), leží nedaleko ústí řeky Persanty do moře Baltického, stanice dvou tratí železničních a dráhy úzkokolejné, sídlo krajských a obvodních úřadů, hlav. celního úřadu, filiálky říš. banky a j.; má 18.622 ob., z nichž 868 kat., 385 židů (r. 1895). Z býv. opevnění zbyly pouze tvrze, chránící přístav a vstup do řeky; valy přeměněny v sady. Z předměstí nejvíce vzrůstá Münde (též Kolbergemünde, na břehu mořském ležící), zejména v poslední době, kdy stal se K. hojně navštěvovanými lázněmi mořskými. Z památných budov vyniká pětilodní kostel Marianský (založ. r. 1258 a dostavěný 1316), kromě toho ještě 6 kostelů, radnice a pošta v nové době vystavěné. Na náměstí socha Bedřicha Viléma III. Kromě nižších škol má K. gymnasium, reálné gymnasium, vyšší dívčí školu se seminářem učitelek, ústav šlechtičen, nemocnice, sirotčinec, námořní stanice záchranné, trestnici, divadlo. Vedle koupelí mořských solné a rašelinové lázně. Slévárna, továrna na hospodářské stroje, parní pily, tabákové továrny. Značné rybářství. Obchod, zejména námořní, se vzmáhá. — K. byl z nejznamenitějších měst slovanských Pomořanů. Mocně na tehdejší dobu jsouc opevněno proti nepříteli, vítalo bohaté město vždy ochotně v hradbách svých pokojné kupce. Na poč. XI. st. znám byl již svými solivárnami (zašly teprve r. 1860). Obyvatelé trávili dlouhou čásť roku za obchodem mimo město; na řece Persantě plavili dříví. Boleslav Chrabrý zvolil K. za sídlo biskupství, jež sice brzy zašlo, ale kapitula trvala až do r. 1810. R. 1255 (od knížete Barnima I.) dostal K. právo městské. Tehdy nastěhovalo se sem mnoho Němců. Pamět Slovanů v městě hlásá jméno ulice, do níž asi Slované zatlačení (Wendenstrasse, platea Slavorum). Během XIV. stol. vyhynul v městě živel slovanský již asi docela. R. 1277 dáno město klášteru kaminskému, r. 1284 stalo se členem Hanzy. Ve válce třicetileté dobyto od Švédů; mírem Vestfálským připadlo Braniborsku. Mnoho vytrpělo ve válce sedmileté. Třikrát obléháno a r. 1761 od Rusů vzato. R. 1807 bránila se posádka a měšťané Francouzům až do uzavření míru v Tylži, při čemž město střelbou z děl velmi poškozeno. Riemann, Geschichte der Stadt Kolberg (1873). Pp.