Ottův slovník naučný/Kobell
| Ottův slovník naučný | ||
| Kobeljaki | Kobell | Kobelnice |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kobell |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 467. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Kobell: 1) K. Ferdinand, krajinář a ryjec něm. (* 1740 — † 1799 v Mnichové), studoval nejprve v Mannheimu pod Petrem Verschaffeltem, potom v Paříži; r. 1793 stal se ředitelem galerie mnichovské. Jeho krajiny chovají se v galeriích v Karlsruhe, Darmstadtě, Štutgartě, Aschaffenburce. Vetší cenu než malby mají jeho rytiny představující krajiny a slavnosti venkovské. Sbírku jich vydal Frauenholz v Norimberce r. 1809 (Oeuvres complètes de F. K.) a pak Kugler ve Štutgartě 1842.
2) Wilhelm v. K. (* 1766 — † 1855), syn před., byl professorem na akademii mnichovské. Maloval nejprve krajiny a zvířata, potom bitvy. Obrazy jeho jsou v nové pinakotéce v Mnichově (Dobytí Ulmu), v Berlíně, Karlsruhe, Lipsku, Darmstadtě a jinde. Chvalně známé jsou též jeho rytiny podle Wouvermana a Ruisdaëla.
3) K. Franz, bratr Ferdinanda K-a (* 1749, † 1822 v Mnichově), vrátiv se ze studijní cesty po Italii usadil se v Mnichově, kde hlavně se oddal ryjectví a pérokresbě (20.000 kreseb).
4) K. Hendrik, ujec Ferdinanda K-a, malíř a ryjec nizozemský (* 1751 v Rotterdamě, † 1782 t.), maloval hlavně obrazy námořské. Fokke, Sallieth a Brookshaw podali rytiny jeho děl.
5) K. Jan, syn před. (* 1779 — † 1844 v Amsterdamě) nizozemský malíř zvířat a ryjec, žák Van der Wallův, učinil sobě vzorem Pavla Pottera. Obrazy od něho jsou v mus. v Rotterdamě a Amsterdamě. Jest z nejlepších malířů zvířat novější školy hollandské.
6) Franz von K. rytíř, mineralog a básník něm., vnuk Ferdinanda K-a (* 19. čce 1803 v Mnichově — † 11. list. 1882 t.), studoval v Landshutě, stal se 1823 adjunktem státních sbírek mineralogických, 1826 mimořádným, 1834 řádným professorem mineralogie na universitě mnichovské, 1856 také prvním konservátorem státních sbírek mineralogických. Výzkumy svými náleží K. mezi nejpřednější mineralogy. Vynikl hlavně na poli mineralogie chemické a optické i jest vynálezcem stauroskopu. Z děl jeho sem spadajících jmenujeme: Charakteristik der Mineralien (Norimberk, 1830—31. 2 sv.); Grundzüge der Mineralogie (t., 1838); Skizzen aus dem Steinreiche (t., 1850); Die Mineralnamen und die mineralog. Nomenklatur (t., 1853); Die Mineralogie. Populäre Vorträge (Frankf., 1862); Die Mineralogie, leicht fasslich dargestellt (Lipsko, 1878, 5. vyd.); Tafeln zur Bestimmung der Mineralien mittels chemischer Versuche (13. vyd. od Oebbekea, Mnichov, 1893; přeloženo do cizích jaz.); Geschichte der Mineralogie 1650 bis 1860 (v »Gesch.der Wissenschaften in Deutschland«, Mnichov, 1860). K. jest též vynálezcem Galvanographie (v. t.) a vydal o tom: Die Galvanographie (Mnich., 2. vyd. 1846) a Ueber die Bildung galvanischer Kupferplatten (t., 1851). K. proslul také jako básník velmi oblíbený, jenž se přiklonil k lidové písni, z níž osvojil si svěžest citu a průhlednost formy, kterou napodobí neobyčejně šťastně i do dialektických zvláštností; verše jeho vynikají humorem a vtipem i vůbec silným citem. Vydal sbírky: Schnadahüpfeln und Sprüchln (2. vyd. Mnichov, 1852); Pälzische Geschichte (t., 1863); Schnadahüpfln und Geschichtln (t., 1872); Gedichte in pfälzischer Mundart (6. vyd., Štutg., 1876); Der Hansl'vo' Finsterwald. Der schwarzi Veitl. S' Kranzner Resei. Drei grössere Gedichte nebst andern in oberbayer. Mundart (2. vyd., t., 1876); Gedichte in oberbayr. Mundart (9. vyd. t., 1882); Oberbayr. Lieder mit ihren Singweisen, »sebrané k rozkazu J. V. krále pro bavorské horaly« (5. vyd. Mnichov, 1888). Ve spisovné němčině vydal Gedichte (t., 1852) a větší báseň Die Urzeit der Erde (t., 1856). Prosou napsal Wildanger. Skizzen aus dem Gebiete der Jagd und ihrer Geschichte (Štutg., 1859). Srv. Luise v. K., Franz v. K. (Mnich., 1884).