Ottův slovník naučný/Kněževes
| Ottův slovník naučný | ||
| Kněžeklady | Kněževes | Knežević |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kněževes |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 428–429. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Kněževes |
|
| Související články ve Wikipedii: Kněževes (okres Blansko), Kněževes (okres Praha-západ), Kněževes (okres Rakovník), Kněževes (okres Žďár nad Sázavou) |
|
Kněževes: 1) K. (Herrendorf), městys v Čechách, hejt. a okr. rakovnickém, má 220 d., 1516 ob. č., 12 n. (1890), far. kostel sv. Jakuba (1327 far.), vystavěný uprostřed rybníka na ostrově, k němuž vedou dva můstky, hřbit. chrám sv. Jana Křt., 4 tř. šk., pš., telegr., stanici Buštěhradské dr. (Kolešovice–Krupá), ložisko kamen. uhlí, pískovcové lomy. K. jest největší chmelařskou obcí na obvodu Rakovnicka, pěstuje ročně 1600—1800 q výtečného chmele. Má 76 rolníků-chmelařů a 43 různých řemeslníků a živností, šest spolků. K. byla od pradávna příslušnou ke království a vystavěna na panství křivoklátském, při němž stále trvala. Král Václav IV. obnovil r. 1406 K-vsi stará práva před tím shořelá a nadal ji mnohými výsadami, jako že rychtář směl do hrádku Křivoklátu přijeti na bílém koni, že směl při řízeni seděti, kdežto ostatní rychtáři musili státi, obdržel stravu atd., dále že obyvatelé K-vsi jen malé dávky (výslovně vyjmenované) královské komoře a drůbež královské kuchyni odváděli, jinak pak byli svobodni a směli pro případ smrti o statcích svých pořizovati. Všecka tato práva potvrdil r. 1595 Rudolf II. a r. 1752 kněžna Marie Anna Fürstenberková, dědička hradu a panství Křivoklátu. Tyto listy královské, tak zv. privilegia, chovají se jako doklad výsad při obecním úřadě. Roboty v K-vsi nebylo, nýbrž obyvatelé konali jen některé nepatrné práce při setí a ve žních, tak zv. »panské« za určitý plat. Dosud zachovalé právo má nápis z 2. října 1738. K. byla hrazenou vsí se třemi branami, poslední brána zbořena r. 1896. Byl v ní znak obce vytesán v kameně: v modrém štítě stříbrná městská zeď s cimbuřím a branou zavřenou; za hradební zdí vystupují dvě dvoupatrové věže, uprostřed nichž vyvýšeně zelená rosnička; po stranách věží s levé strany poprsí rolníka a na pravo jeho ženy, okolo nich pak vynikají dvě chmelové ratolesti přirozené barvy. Ostatní dvě zbořeny již před mnohými léty. K. má dvě náměstí a 13 ulic dosud nepojmenovaných. R. 1897 povýšena na městys.
2) K., ves t., hejt. a okr. Smíchov, fara a pš. Středokluky; 62 d., 446 ob. č. (1890), kaple sv. Vojtěcha, 1tř. šk., telegr. a stan. Rak. st. dr. (Praha–Most), cihelna Červený mlýn. Připomíná se (1088) mezi zbožím kostela vyšehradského, r. 1228 z části statkem kláštera svatojirského. Po r. 1249 seděli na tvrzi zemané z K-vsi a v XV. stol. pánové z Landštýna. Kdy dostala se K. k Tuchoměřicům, neznámo.
3) K., Kněžoves, Kněžovský, ves na Moravě, hejt. Boskovice, okr. Kunštát, fara a pš. Olešnice; 23 d., 135 ob. č. (1890). — 4) K., Kněžoves, ves t., hejt. a okr. Vel. Meziříčí, fara a pš. Radostín; 43 d., 269 ob. č. (1890).