Ottův slovník naučný/Klanonožci
| Ottův slovník naučný | ||
| Klání | Klanonožci | Klantendorf |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Klanonožci |
| Autor: | Antonín Štolc |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný: Čtrnáctý díl. Praha: J. Otto, 1899. S. 301–303. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Klanonožci |
|
Klanonožci (viz tab.), klanonozí korýši, Copepoda, řád korýšů nižších (Entomostraca), sladkovodních nebo mořských, volně žijících nebo cizopasících na zvířatech vodních. Tělo, jež jest bez krunýře, bývá táhlé, na zad zúžené a buď oblé (příkladem Cyclops) nebo sploštěné (příkl. Sapphirina), nebo jest tělo štítnaté (př. Caligus, Argulus) a konečně i červovité (př. samičky čeledi Lernaeidae). Tělo bývá článkováno. Jako typ možno rozeznávati: hlavohruď, článkovanou hruď a článkovaný zadek zakončený vidlicí či furkou. Vyjmouc zadek bývá tělo opatřeno přívěsky. Jako typický případ možno pak rozeznávati na hlavohrudi dva páry tykadel, dva páry kusadel, dva páry kusadlových nožek a první pár noh, na hrudi čtyři ostatní páry noh. Nohy jsou dvojvětevné či rozeklané, což jest význačným znakem těchto korýšů, podle něhož byli pojmenováni. Členění těla, úprava i počet přívěsků jsou pod robeny změně odpovídající způsobu života.
U volně žijících čeledí Cyclopidae, Harpacticidae, Calanidae a Pontellidae nalézáme pravidlem hlavu a první článek hrudní sloučeny v hlavohruď, dále čtyry volné články hrudní a pětičlánkový zadek. U samiček první dva články zadku sloučeny tvořívají článek pohlavní. Přívěsky jsou tu v počtu, jenž udán jest předem jako typický. První pár tykadel jest dlouhý nebo krátký, členitý, posázený štětinami; slouží při plování a jest sídlem přívěsků citových. U samečků jsou tykadla prvního páru k chápání samiček (za účelem páření) uzpůsobilá, a to buď obě nebo jen jedno z nich (čel. Pontellidae a Calanidae). Tykadla páru druhého, členitá a štětinatá, jsou buď nerozvětvena (Cyclopidae) nebo ve stavu původnějším zachována, totiž rozeklaná čili dvojvětevná (Harpacticidae, Pontellidae a Calanidae). První a druhý pár kusadel jsou málo členité, základní jich článek má lištnu zoubkatou neb ostnitou, ke kousání uzpůsobilou, původní pak jich stav rozeklaný je namnoze (Harpacticidae, Pontellidae a Calanidae) zachován přítomností dvojvětevného štětinatého makadla. Oba páry kusadlových nožek jsou vícečlenité, štětinaté a jednoduché. Má se za to, že povstaly vlastně z páru jediného, jehož obě větve záhy se od sebe oddělily. K ústnímu ústrojí náleží ještě svrchní a zpodní pysk, jež vyvinuty jsou v podobě vyniklých lišten, nadústní a podústní. Nohy posázené dlouhými štětinami slouží ku plování. Mají dva články základní, obě pak jich větve (exopodit a endopodit) jsou jedno- až tříčlenné. První a poslední (pátý) pár bývají odchylně vyvinuty, poslední pár někdy u samečků (Calanidae) k chápání (za účelem páření) uzpůsobilý. Někdy poslední pár jest zakrnělý (Cyclopidae). Obě větve vidlice, která zadek zakončuje, opatřeny jsou dlouhými štětinami. Štětiny na přívěscích a jinde na těle umístěné bývají rozmanitě upraveny, u mořských tvarů bývají speřené a mocně vyvinuty.
S vylíčenou tu zevnější ústrojností dosud uváděných tří čeledí celkem souhlasí zevnější ústrojnost cizopasné čeledi Notodelphyidae. Odchylně bývá tu zadek u některých tvarů nečlánkovaný, druhý pár tykadel jednoduchý, namnoze zakončený hákovitě, slouží k přichycování se na těle hostitelově. Též čeleď Corycaeidae, jejíž příslušníci cizopasí jen po případě, a cizopasná čel. Ergasilidae souhlasí celkem zevnější ústrojností s uvedenými prve třemi čeleděmi. Odchylně jsou tu kusadla prvního páru k bodání uzpůsobilá, jevíce se v podobě zoubkatých bodců. Druhý pár tykadel jest podobně jako u čel. Notodelphyidae hákovitě zakončen, druhý pár kusadlových nožek jest u samečků k chápání upraven, poslední pár noh zakrňuje. U cizopasné čel. Chondracanthidae jeví se vzhledem k již uvedeným čeledím význačné změny v zevnější ústrojností. Samičky příkře se liší od samečků. U samiček členitost hrudi mizí, zadek zakrňuje, tělo namnoze jeví se táhlé, s odstávající hlavou, protáhlou hrudí a hrbolkovitým zadkem. Opatřeno bývá různými souměrnými výčnělky. První pár tykadel je krátký, máločlenný, druhý hákovitý, první pár kusadel bodcovitý, druhý hrbolkatý, oba páry kusadlových nožek málo vyvinuty. Nohy krátce rozeklané bývají tu jen ve dvou párech, někdy vůbec zakrňují. Samečkové jsou vzhledem k samičkám velikosti trpasličí a žijí přichyceni na těle samiček, však tělo jejich jest na rozdíl od samiček zřetelně článkováno. Přívěsky jsou celkem podobně jako u samiček upraveny. Čeleď Ascomyzontidae souhlasí zevnější ústrojností s čel. Ergasilidae, avšak zadní tykadla nejsou hákovitá a bodcovitá kusadla prvního páru jsou umístěna v rouře ssací utvořené ze svrchního a zpodního pysku. Cizopasné čeledi Caligidae a Dichelestiidae vyznačují se od předešlých hlavně tím, že článkování těla jest částečně provedeno a částečně zaniklé. Zadek jest tu vyvinut nebo zakrnělý. Kusadla prvního páru jsou podobně jako u některých vylíčených čeledí bodcovitá, však odchylně umístěna jsou v rouře ssací. Tykadla druhého páru jsou hákovitá, podobně oba páry nožek kusadlových. Poslední pár noh zakrňuje nebo jest zaniklý, někdy první a čtvrtý pár noh jsou toliko jednovětevné (Caligidae).
U některých tvarů z čel. Dichelestiidae jsou nohy v plátky proměněny neb vůbec zaniklé. U mnohých tvarů z čel. Caligidae a některých z čel. Dichelestiidae jsou články hrudní opatřeny hřbetními plátkovitymí přívěsky. U čel. Lernaeidae zevnější ústrojnost jeví poměry podobné jako u čel. Chondracanthidae, avšak způsob života souvisící s těmito poměry ukazuje rozdíly. Samečkové, samičky pak až do páření, žijí volně. Obojí mají tělo zřetelně členité a čtvero párů noh.
Po páření samičky cizopasí, členění těla zaniká, tělo stává se červovitým, zadek jest zakrnělý, hlava odstálá, různými výrůstky opatřená. Druhý pár tykadel jest hákovitý, první pár kusadel bodcovitý v ssací rouře umístěný, oba páry kusadlových nožek háčkovité, nohy jsou ve čtyřech párech, málo vyvinuté. U čel. Lernaeopodidae poměry jevící se v ústrojnosti zevnější jsou částečně shodné, částečně odchylné od čel. Chondracanthidae, avšak způsob života obou shodný. Samečkové s tělem trpasličím, zřetelně členitým neb nečlenitým žijí přichyceni na těle samiček. Článkování těla u samiček jest bud částečné, buď zaniklé, zadek zakrslý, hlava odlišena. Nohy jsou úplně zaniklé, druhý pár tykadel háčkovitý, první pár kusadel bodcovitý v ssací rouře umístěný, první pár kusadlových nožek na mnoze mohutně vyvinutý v podobě ramen, jichž konce slučují se v připínavý ústroj.
Ode všech tuto vylíčených čeledí liší se zevnější ústrojnosti značně čeleď Argulidae, jež jest na samostatný podřád (Branchiura) povýšena. Hlava a články hrudní splývají tuto v štítnatou hlavohruď, zadek vyvinut v podobě rozeklané (dvojlaločné) ploutvičky nesoucí konečný vidličnatý přívěsek č. furku. Tykadla obou párů jsou krátká, několikačlenná, každé z tykadel prvního páru má na základě mohutný drápek. První pár kusadel jemně pilovitých s druhým párem bodcovitým umístěn v rouře ssací. Před ústy umístěn bodec jedový.
První pár kusadlových nožek vyvinut v podobě dvou velkých příssavek, obě nožky druhého páru jsou členité, zakončené drápky. Noh jsou tu čtyry páry, každá z nich má pravidlem tříčlenný základ a dvé větví mnohočlenných, hustě dlouhými plovacími štětinami pokrytých.
Pokud se týče vnitřní ústrojnosti k-ců, podáváme v následujícím stručný přehled její. Ústrojí zažívací je vždy vyvinuto. Roura zažívací probíhá rovně a jednoduše od úst k řiti a nesnadno lze na ní rozeznávati odstavce přední, střední a zadní. Odstavec střední mívá na pravo a na levo po žláznaté vychlípenině, jednoduché nebo laločnaté, nejmohutněji vyvinuté u čel. Argulidae. Řiť nalézá se na posledním článku zadku v poloze hřbetní.
Soustava nervová jest u k-ců zřetelně vyvinuta. Typický obraz její jest tento: Dvojitá uzlina mozková spojená dvojitou spojkou koljícnovou s pásmem břišním složeným z dvojitých uzlin, spojených příčnými a podélnými spojkami. Uzlina mozková zásobuje větvemi nervovými oči a tykadla, uzliny břišní zásobují ústroje ústní, nohy a svalstvo stěny tělní. Takto nalézáme nervovou soustavu u mnohých volně žijících k-ců, avšak i u některých cizopasných, nejmohutněji vyvinutou u čel. Argulidae. Jindy doznává soustava nervová změn v pásmu břišním, jež se jeví více nebo méně staženým do přední části těla. To děje se u mnohých tvarů cizopasných a některých volně žijících. Konečně staženo jest pásmo břišní s uzlinou mozkovou v jedinou massu, jíž proniká jícen, čehož význačný příklad nalézáme u čel. Corycaeidae. Z ústrojů smyslových vyskytují se u k-ců nejvýznačněji oči. Nejčastěji jest to jediné oko temenní, dvojité nebo trojité, zřídka z více jednoduchých očí složené. U čel. Pontellidae bývají vedle temenního oka dvě oči postranní, rozmanitě upravené. U čel. Corycaeidae jsou vedle oka temenního dvě velké oči postranní, jednoduché s odchylnou strukturou. U čel. Argulidae rovněž vedle temenního oka dvě veliké oči postranní, jež jsou však složité a stavbou upomínají na oko perlooček. U mnohých cizopasných a některých volně žijících tvarů oči scházejí. Na předních tykadlech k-ců vyskytují se přívěsky podoby tyčinkovité, trubinovité, kopinovité a j., jež pokládány jsou za ústrojí jednak čichové, jednak hmatové. K ústrojí citovému náleží též t. zv. ústroj čelní či frontální v podobě výčnělků na přídě těla u mnohých volně žijících tvarů umístěný a párem nervů s uzlinou mozkovou spojený.
Soustava cévní u většiny k-ců jest zaniklá. Vyvinuta pouze u čel. Calanidae, Pontellidae a Argulidae. Tvořena jest tu zkrácenou stažitelnou cévou hřbetní (srdce), opatřenou zadním jednoduchým a dvěma postranními otvory (ostia), jimiž vniká do ní tekutina krevní z prostoru osrdečního (pericardiálního).
Na předu vybíhá v tenčí cévu (aortu) krátkou nebo dlouhou, prodlužující se u čel. Argulidae až k uzlině mozkové. Odchylná a vůbec mezi korýši odlišného způsobu jest cévní soustava cizopasného rodu Lernanthropus. Skládá se z jedné cévy hřbetní, dvoubřišních a z četně rozvětveného postranního cevstva a jest od dutiny tělní úplně uzavřena. U tvarů bezcevních poháněna jest tekutina krevní pohyby roury zažívací. Zvláštních ústrojů dýchacích k. nemají, dýchání děje se u nich celým povrchem těla, u čel. Argulidae hlavně ploutvičkovitým zadkem (odtud název Branchiura), též částečně, děje se u k-ců dýchání rourou zažívací. Ústroje vyměšovací vyvinuty jsou u k-ců dle typu obyčejného u korýšů nižších. Jest to dvé žláz složitě vinutých, umístěných ve hlavohrudi a ústících se na zpodní přední části těla. Zmínky zasluhují zvláštní kožní žlázy u čel. Corycaeidae. Jsou jedno- nebo vícebuněčné, sdružené obyčejně s buňkou čivní a opatřené vláknem nervovým.
K. jsou pohlaví odděleného. U některých panuje význačná dvojtvárnost pohlavní, totiž samičky od samečků značně se liší, jak bylo vylíčeno při popisu ústrojnosti vnější. Samečkové mají dvojitou nebo jednoduchou žlázu samčí nad rourou zažívací umístěnou, dvojitý nebo jednoduchý nesouměrný chamovod, ústící se ven dvojím nebo jedním otvorem na prvním článku zadku. Chamovod bývá vinutý, v jedné části žláznatý, kdež vylučuje se hmota slepující chámy v chamonoše (spermatofory), jež bývají přechovávány v konečné rozšířené části chamovodu a při pářeni upevňovány jsou na tělo samičky blíže vývodů vejcovodů.
Samičky rovněž mají vaječník umístěný nad rourou zažívací, párovitý nebo jednoduchý, dvojitý a vinutý vejcovod, ústící se ven dvěma otvory na pohlavním článku zadku. Ke konečné jich části bývá připojena schránka chámová a párovité žláznaté vychlípeniny, žlázy lepivé, vylučující hmotu, jíž slepují se dozrálá vajíčka, jež byvše ven dopravena hromadí se pravidlem ve dvou váčcích vaječných upevněných souměrně po stranách pohlavního článku. Váčky bývají ovální až šňůrovité, někdy bývá jen jediný váček (Harpacticidae, Calanidae). U čeledi Notodelphyidae bývají na místě toho vajíčka přechovávány ve zvláštním plodišti, utvořeném hřbetní vychlípeninou na dvou posledních článcích hrudních. Pohlavní ústroje u čeledi Argulidae ukazují poměry odchylné. Samčí žlázy jsou párovité, umístěné v ploutvičkovitém zadku, chamovod dvojitý spojuje se před koncem ve společný vývod ústící se pod rourou zažívací jedním otvorem na konci posledního článku hrudního. Vaječník jest jednoduchý, nesouměrně v hlavohrudi umístěný, vejcovod dvojitě založený, avšak jednostranně vyvinutý, ústící se na základě ploutvičkovitého zadku. K němu druží se na zpodní straně zadku dvé schránek chámových. Vajíčka nehromadí se ve váčky vaječné, nýbrž kladena jsou na různé předměty vodní. Z vajíčka k-ců líhne se pravidlem larva naupliová, typická pro korýše nižší a některé vyšší, mající tři páry okončin a proměňující se za častého svlékání pokožky pochodem více méně složitým ve tvar dospělý. Tělo samiček některých cizopasných tvarů proměňuje se zpětnou proměnou (regressivní metamorfosou) ve tvar vylíčený již podrobněji při popisu zevnější ústrojnosti.
K. náležejí k úhledným zjevům světa drobnohledného, tělo jejich mívá obyčejně velikost jednoho až několika mm. Někteří cizopasníci dosahují velikosti několika až více cm (Lernaea, Penella). Někteří vynikají úhlednou až skvostnou barvou těla (samečkové rodu Sapphirina). Žijí většinou v moři, menšinou ve vodách sladkých. Vyskytují se hromadně, při břehu neb volně ve vodě plují náležejíce k význačným zjevům zvířeny pelagické. Někdy v takových massách se objevují, že povrch vody mořské (červeně, žlutě) zbarvují. Cizopasné tvary žijí hlavně na rybách (na žabrech, jiní s povrchu do těla se zavrtávají), méně na velrybách (Penella), na pláštěncích (v dutině žaberní), hlavonožcích, plžích, ostnokožcích, červech štětinatých a polypech. Někteří cizopasí jen příležitostně a dočasně, žijíce jinak volně (čel. Corycaeidae), u jiných cizopasí pouze samičky (čel. Ergasilidae, Lernaeidae), u některých žijí, jak již v předu bylo řečeno, trpasličí samečkové na těle samiček (čel. Chondracanthidae, Lernaeopodidae). Volně žijící živí se drobnými živočichy, sami jsou pak kořistí větších zvířat vodních, někdy hlavní potravou některých ryb sladkovodních a mořských.
K-ce dělíme na 2 podřády: K-ce pravé (Eucopepoda) a kapřivce (Branchiura), do kteréhožto druhého podřádu náleží jediná čeleď Argulidae s rodem Argulus (v. t.). K-co pravé rozdělujeme dále na dvě skupiny: 1. Gnathostomata (s ústrojím ústním kousa vým), 2. Siphonostomata (s ústrojím ústním bodavým bez ssací roury nebo se ssací rourou). Do první skupiny patří důležitější čeledi: Cyclopidae, Harpacticidae, Calanidae, Pontellidae, Notodelphyidae. Do druhé skupiny řadí se důležitější čeledi: Corycaeidae, Ergasilidae, Chondracanthidae, Ascomyzontidae, Caligidae, Dichelestiidae, Lernaeidae, Lernaeopodidae. V přiložené tab. podáváme vyobrazení: zástupců volně žijících čel. Harpacticidae a Cyclopidae (Canthocamptus staphylinus Jur. a Cyclops canthocarpoides Fisch., z našich vod); zástupce čel. Notodelphyidae, hlavně cizopasící v dutině žaberní pláštěnců (Notodelphys Allmanni Thor.); zástupce mořské čel. Corycaeidae (Copilia denticulata Claus); zástupce čel. Ergasilidae, cizopasící (samičky) hlavně na rybách (Ergasilus gasterostei Kroyer); zástupce čel. Chondracanthidae, cizopasící na mořských rybách (Chondracanthus cornutus Müll.); zástupce čel. Caligidae, cizopasící na rybách hlavně mořských (Caligus stromatei Kroyer); zást. čel. Dichelestiidae, cizopasící na rybách (Lamproglena pulchella v. Nordm.); zást. čel. Lernaeidae, cizopasící (samičky) hlavně na rybách (Lernaeocera esocina Burm.); zást. čel. Lernaeopodidae, cizopasící na rybách (Lernaeopoda elongata Grant.).
Literatura: Jurine, Histoire des Monocles (Geneva, 1820); A. v. Nordmann, Mikrographische Beiträge zur Naturgeschichte der wirbellosen Thiere (Berk, 1832); Claus, Die freilebenden Copepoden (Lip., 1863); Kroyer, Bidrag til Kundskab om Snyltekrebsene (Kodaň, 1863); Metzger, Ober das Männchen und Weibchen der Gattung Lernaea (Arch. Naturg., 1868); Brady, A monograph of free and semiparasitic Copepoda of the British Islands (Lond., Ray Society, 1878—80); Giesebrecht, Systematik und Faunistik der pelagischen Copepoden des Golfes von Neapel (Fauna u. Flora des Golfes v. Neapel, 1892). U nás o k-cích psali hlavně: Frič a Nekut (Korýši země české, »Živa« 1867); Frič (O korýších země české, »Archiv pro výzkum Čech«, II. díl, 2. odd.); Vejdovský (Untersuchungen über d. Anat. u. Metamorph. v. Tracheliastes polycolpus, »Zeitschr. f. wiss. Zool.«, 1877); Mrázek (Příspěvky ku poznání našich Copepodů, »Spisy král. české uč. spol.«, 1893). Šc.