Ottův slovník naučný/Kladruby

Ottův slovník naučný
Kladrubce	Kladruby	Kladsko

Údaje o textu
Titulek:	Kladruby
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 293–294. Dostupné online
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Kladruby
Související články ve Wikipedii: Kladruby (okres Tachov), Kladruby (okres Benešov), Kladruby (Chlumec nad Cidlinou), Kladruby (Kohoutov), Kladruby (Libice nad Doubravou), Kladruby nad Labem, Kladruby (okres Strakonice), Kladruby (Dolní Hořice), Kladruby (Teplá), Kladruby (okres Teplice), Ovesné Kladruby, Kladruby (okres Rokycany), Kladeruby nad Oslavou

Kladruby: 1) K. (Kladrau), město v Čechách nad Uhlavou na trati Cheb-Protivín Rak. st. dr., v hejt. a okr. stříbrském; má 195 d., 1376 ob. n. (1890), far. kostel sv. Jakuba Vět., 5tř. šk., pš., telegr., radnici, 2 špitály, lékárnu, četn. st., spořitelnu, zálož. spolek, pilu, pivovar, strojní a obyč. mlýn a 4 výr. trhy. Samota Svatojakubský Důl. Vých. od města zámek K. (Schloss-K.) s expositurou, někdy slavný klášter a opatství benediktinské s kostelem P. Marie. Fid. panství K. s Jívany (3586 ha) se zámkem, dvorem, parostr. pivovarem a sladovnou náleží Alfredu kn. Windisch-Grätzovi. – K. byly původně trhovou vsí, r. 1334 na město vysazenou. Král Václav dovolil (1380) klášteru město hradbami obehnati, než pro odpor m. Stříbra i majestát na výroč. trh mu odvolal (1382). R. 1389 udělena městu výsada, že nesměl nikdo do města cizí pivo přivážeti ani čepovati. Za válek husitských město zpustošeno, různé svobody a majestáty obdrželo v l. 1490, 1571, 1584 a 1616, r. 1625 založeny tu far. matriky, 1699 vysazen městu výr. trh. Na místě býv. kaple postaven (1779) nynější far. kostel a kostel sv. Petra zbořen (1796). Dějiny města po většině táhnou se ke klášteru, jemuž až do jeho zrušení příslušelo. Znak (vyobr. č. 2215.): v modrém poli ze zpodu zeď ze štukoví s branou otevřenou, v níž osoba klečící; nad bra viz obrázek č. 2215. Znak města Kladrub. nou modrý štítek se zlatou korunou, v něm písmeno M, kolem něho 2 andělé a nad ním krucifix s P. Marií a sv. Janem. – Základ k býv. klášteru položil (1108) kníže Svatopluk, hodlaje zde učiniti útulek pro domácí mnichy české řádu sv. Benedikta. Dle domnění kn. Svatopluk pochován (1109) ve sklípku započatého kostela. Přičiněním Vladislava I. a jeho manželky Rýčky Vohburské dokonána stavba kláštera (1115) a ještě založen kostel P. Marie. Šlechetný úmysl zakladatelův usaditi zde mnichy české nebyl splněn; neboť Vladislav povolal do kláštera 12 mnichů německých z kláštera švábského Zwyfalten. Prvním opatem stal se (1115) Pertolt, Němec. Než záhy vznikly mezi mnichy národnostní spory, tak že něm. mniši v l. 1117–1130 byli nuceni několikráte opustiti klášter. Kn. Vladislav, jenž klášter hojnými statky nadal a velikých zásluh o rozkvět jeho si získal, pochován (1125) v kostele zdejším a ostatky jeho od r. 1728 uloženy jsou v mramorovém náhrobku na levé straně kostela. Vlivem krále Vladislava II. nabyli něm. mniši rozhodné převahy v klášteře. R. 1219 přijel sem král Otakar I. s pány českými, praeláty a vším dvorem přivítat papežské legáty, při čemž zámožné tehdy město K. darovalo králi 50 hřiven stříbra. V násl. letech byla zámožnost kláštera tak veliká, že král Václav IV. chtěl z něho a jeho jmění založiti nové biskupství, z čehož byly veliké rozbroje mezi králem a arcibiskupem pražským Janem z Jenštejna. Biskupem měl se státi Hynek, děkan praž., jemuž dle vůle královy a se svolením papeže měly připadnouti bohaté statky klášterní. Tehdy počítalo se ku klášteru několik proboštství, jedno město, 2 městečka a 128 vsí. Král čekal jen na smrt stařičkého opata, ale působením arcibiskupovým úmysl jeho zmařen a po smrti opatově zvolen ihned opatem Olen, jenž ujel z Čech a duchovní správu za něho převzal převor Jan a duchovní statky jménem královým řídil Václav «avák ze Švamberka. R. 1397 řídil klášter Václav Králík z Buřenic, r. 1399 zvolen za opata Verněř, jenž klášt. jmění převzal značně zadlužené. R. 1421 přitáhl sem J. Žižka, dobyl kláštera (mniši zatím utekli do Bavor), svým lidem jej osadil a správu jeho odevzdal Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína. Z moci husitů se klášter brzy vybavil; ale něco statků od Sigmunda zastaveno i na vždy zcizeno. Za opata Jana (1486–1504) zlepšilo se jmění klášterní tou měrou, že klášter i kostel opraven. V l. 1557 klášter od vojáků něm. vypleněn, 1590 vyhořel, 1620 opět zpustošen. Po bitvě bělohorské dostal klášter zpět některé zcizené statky, a jmění jeho tak vzkvetlo, že opat Maurus Fintzgut († 1729) v l. 1712 až 1726 odhodlal se kostel znova v původní podobě obnoviti od stavitelů Kil. Dienzenhofera a Santinia. Maurus a jeho nástupcové zavedli přísnou kázeň, počet řeholníků král. kommissí snížen na 55 a stavba konventu dokončena. Posledním opatem byl Aman. Streer († 1783). Klášter zrušen (1785) cís. Josefem II.; bylo zde 54 mnichů a hotových peněz nalezeno na tajném místě přes 80.000 zl.; mimo to náleželo ke klášteru panství kladrubské s 22 osadami za panství klášterního značně poněmčeným, 7popl. dvory, 6mlýny, 4000jitry lesů, statek Čeminy se 13 osadami, 5 popl. dvory, 2 mlýny, statek Přeštice se 3 os., 3 popl. dvory a velkým mlýnem v Přešticích. Vše to jmění připadlo náboženskému fondu. Poč. našeho st. býval klášter vojenskou nemocnicí, potom kasárnami a po jistou dobu útulkem francouzských trapistů. R. 1825 prodáno býv. jmění klášterní Alfredovi kn. Windischgrätzovi za 275.500 zl. konv. m. Od r. 1815 zřízena při chrámu P. Marie expositura se samostatnou duchovní správou pro ves Hleďsebe a okres zámecký. Dějiny kláštera Kladrubského chovají se v rukopise v klášteře Broumovském pod tit. (ruk. lat. od roku založ. 1115-1777): Chronologia seu ortus et progressus monasterii Cladrubiensis ordinis ss. Benedicti in regno Boemiae etc. Srv. C. Robert Köpl, Die herzogl: Benedictiner-Abtei Kladrau (Plzeň, 1863) a »Plz. Obzor« 1897, č. 64.

2) K., ves t., hejt. Benešov, okr. a pš. Vlašim, fara Štěpánov; 24 d., 201 ob. č. (1890). Směrem k Hrádku stával na temeni Kladrubské hory kostelík (»na kostelíku«) zasvěcený mistru Janu Husovi. Kostelík zbořen r. 1627. – 3) K., Kladěruby, osada t., hejt. a okr. Ml. Boleslav, fara Žerčice, pš. Dobrovice; 5 d., 34 ob. č. (1890). – 4) K., osada t. u Lučic, hejt. N. Bydžov, okr., fara a pš. Chlumec n. C.; 23 d., 179 ob. č. (1890), mlýn a samota Skalka. – 5) K. (Kladern), ves t., hejt., okr. a pš. Dvůr Král. n. L., fara Kohoutov; 53 d., 1 ob. č., 318 n. (1890), kaple N. Trojice. – 6) K., ves t., hejt. Hořovice, okr. Zbirov, fara Řešihlavy, pš. Radnice; 39 d., 220 ob. č. (1890), mlýn. Ve XIV. st. příslušela k proboštství mělnickému. – 7) K., Kladeruby, ves t., hejt. a okr. Chotěboř, fara a pš. Libice; 23 d., 170 ob. č. (1890). – 8) K., Kladeruby, někdy ves t. v okolí Libchav v Královéhradecku, připomínaná (1543) mezi zbožím borovnickým. – 9) K. Labské, pův. Kladorubi, far. ves t. blíž pravého břehu labského, hejt. Pardubice, okr. Přelouč; 51 d., 416 ob. č., 8 n. (1890), kostel sv. Václava a Leopolda z r. 1668 (pův. 1384 far.), 2tř. šk., čet. st., pš., telegr., st. Rak.-uher. st. dr. (Praha-Čes. Třebová-Brno), st. hřebčinec a továrna na kávové náhražky. Deskový statek (1290,77 ha) se zámkem jest majetkem stát. hřebčince. Čásť obce Jeleniště a samota Mosnice a Semínská Vrata. Hřebčinec, založ. cís. Maxmiliánem II. původně pro hřebce z Andalusie přivezené, cís. Josefem II. obnoven. Původně připomíná se tu vladyčí sídlo, kostel, který poč. XVII. st. osiřel a spravován byl farářem přeloučským, r. 1780 ustanoven tu kaplan a 1856 zřízena tu fara. – 10) K., Kladrubky, někdy víska t. mezi Semínem a Kladruby u Přelouce, v níž stával (1497) pustý kmetcí dvůr, jenž se statkem semínským přikoupen k Pardubicům. – 11) K.: ves t., hejt. Strakonice, okr. Horažďovice, fara a pš. Volenice; 49 d., 340 ob. č., 6 n. (1890). Alod. statek (227 ha) se zámkem a dvorem Karla ryt. Taška. Na blízkém vrchu kaple N. Trojice. Původně příslušely K. z části křižovníkům s červ. hvězdou. R. 1600 seděla tu rodina Boubínských, po r. 1623 Jindř. Liebšteinský z Kolovrat, pak připojeny k Žichovicům, 1803 od nich odprodány a připomínají se tu Udrčtí a Jenšíkové z Ježova. – 12) K., ves t. při Rak. st. dr., hejt. a okr. Tábor, fara a pš. Chýnov; 23 d., 129 ob. č. (1890), váp. lomy a peci. Připomíná se 1250. – 13) K., (Kladerlas), ves t., hejt., okr., fara a pš. Teplá; 26 d., 225 ob. n. (1890), 1tř. šk., popl. dvůr, myslivna a pěstování lnu. Připomíná se 1227 a od r. 1273 příslušela ku klášteru tepelskému. – 14) K. (Kladrob), ves t., hejt., okr., fara a pš. Teplice; 38 d., 25 ob. č., 346 n. (1890), dvůr a ovčín, ložisko hnědouhelné, mlýn. – 15) K., Habrové nebo Ovesné (Haba Kladrau), far. ves t., hejt. Teplá, okr. a pš. Mar. Lázně; 80 d., 526 ob. n. (1890), kostel sv. Vavřince (před r. 1363 far.), 2tř. šk., mlýn a myslivna Pod horní. Ves patřila od nepaměti ku klášteru tepelskému a požívala mnohých výsad, jež při selském povstání (1681) ztratila. R. 1611 vyhořela a 1616 založeny matriky farní. – 16) K., někdy ves t. v okolí Žlutic připomínaná (1186) mezi zbožím kláštera kladrubského.

17) K., chybně Kladeroby, ves na Moravě, hejt. a okr. Boskovice, fara a pš. Letovice; 21 d., 139 ob. č. (1890), samota Andělka a Koupel. – 18) K., Kladeruby, ves t., hejt., okr. a pš. Val. Meziříčí, fara Kelč; 100 d., 518 ob. č. (1890), 1tř. šk. R. 1131 příslušela z větší části ke kostelu olomúckému. – 19) K., Kladoruby, ves t., hejt. Třebíč, okr. Náměšť, fara a pš. Mohelno; 42 d., 246 ob. č. (1890), 1tř. šk., popl. dvůr, myslivna, mlýn a samota Vlčí Kopec se zámkem.