Ottův slovník naučný/Kelímek

Ottův slovník naučný
Kelch	Kelímek	Kelímková pec

Údaje o textu
Titulek:	Kelímek
Autor:	Bořivoj Brož
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 146. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související:	Tyglík
Související články ve Wikipedii: Žíhací kelímek

Kelímek jest nádoba k tavení různých hmot, jako: kovů, skla a j. Hmota, z které se k. vyrábí, má snésti vysoký žár, jehož bývá potřebí k tavení hmot; nemá propouštěti plyny z topeniště vycházející, jelikož tyto rušívají dobré vlastnosti hmot, zejména při tavení kovů; má snésti náhlé změny tepla, t. j. když k. z pece se vytáhne, nemá pukati následkem rychlého přechodu z velkého žáru do nízké teploty. K výrobě k-mků užívá se: hlíny, písku, křemene, šamotu, grafitu, koku, uhlí, vápna, magnesia. V praxi upotřebují se následující druhy: Šamotové k-mky (anglické, belgické, francouzské) vyrábějí se z hlíny, do níž přidá se jemná nebo hrubá mouka šamotová. K-mky na tavení hmoty skelné jsou z podobné hmoty. Poměr hlíny k šamotu jest 1 : 1. Tavící k-mky jsou z křemene, z písku, z ½ množství ohnivzdorné hlíny a z něco vápna a kysličníku železitého. Jsou méně stálé v ohni. Grafitové k-mky jsou ze ⅔ hlíny a ⅓ grafitu. Často přidává se i prášku dřevěného uhlí. Užívá se jich na tavení oceli. Bývají 24–40 cm vysoké a na 15–45 kg oceli. U lacinějších k-mků dává se místo šamotu a grafitu buď dřevěné uhlí (prášek), koks nebo vápno. Výroba děje se buď ručně (formují se) nebo strojem (lisují se). Menší k-mky se vytáčejí na soustruhu. –ož.