Ottův slovník naučný/Kefalos

Ottův slovník naučný
Kefallinia	Kefalos	Keferstein

Údaje o textu
Titulek:	Kefalos
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 135. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Kefalos, dle staré báje řecké syn Herma a Kekropovny Hersy nebo Déiona, krále Fókejského, usedlý v Thoriku v Attice, pojal za choť dceru krále Erechthea Prokridu, s níž zprvu žil ve šťastném manželství. Že však byl náruživým lovcem, unesla ho kdysi Ἐώς a hleděla v něm vzbuditi nedůvěru k Prokridě. Na její radu v přestrojení svedl Prokridu, jež hanbíc se prchla na Krétu, kdež od Artemidy nebo od Minóa darem obdržela oštěp nechybující se a psa nezniknutelného. Obé přinesla K-lovi smírným darem; ale vzájemná nedůvěra pobádala ji, by slídila kroky K-lovy, zejména když se dověděla, že záhy z rána lově často volával: »Aura« (vánek). Pokládajíc ji za novou sokyni, vydala se tajně za K-lem, jenž, maje ji za zvěř v houští ukrytou, vlastním jejím oštěpem ji proklál. Byv od Areopagu poslán do vyhnanství, přišel do Théb, kde svým zázračným psem Lailapem zbavil město nedostižné lišky teumeské, jíž každý měsíc v oběť věnován chlapec; nezvyklé honbě této Zeus učinil konec proměniv obě zvířata v kameny. Na to súčastnil se Amfitryonovy výpravy proti Tafiům, začež mu připadl ostrov Tafos, po něm Keffalénia zvaný. - K. jest asi obrazem jitřenky, jako Prokris lunou; stotožňován též s Óriónem. Mimo únos Éóin a smrt Prokridinu zobrazovali umělci zvláště často jeho pronásledování bohyní zory.