Ottův slovník naučný/Kat

Ottův slovník naučný
Kašubové	Kat	Kat (botanika)

Údaje o textu
Titulek:	Kat
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 49–50. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Kat

Kat nazývá se od středověku osoba, která má za úkol vykonávati rozsudky smrti, po případě tělesné tresty. S k-em jakožto stálým zřízencem setkáváme se poprvé v Egyptě. V Řecku nebylo k-ů třeba, poněvadž osobám odsouzeným k smrti podáván byl jed. Římský k. (carnifex) vykonával trest smrti jen nad otroky a nad lidmi nízkými (křižoval je nebo věšel). Římští občané odpravováni byli od liktorů. Někdy používáno bylo v Římě ku popravě též vojáků, vězeňských vrátných a j. Ve středověku vykonávali s počátku trest smrti sami soudcové nebo žalobce nebo příbuzní odsouzencovi nebo jiné osoby. Teprve od XIII. stol. objevuje se stálá funkce k-ova. V Německu činěn byl rozdíl mezi k-em (Henker) a popravním mistrem (Scharfrichter, Nachrichter). Popravní mistr stínal, k. však, který stál obyčejně ve službách popravního mistra, vykonával ty způsoby trestu smrti, které pokládány za nečestné, jako na př. věšení, lámání v kole, čtvrcení, pálení a mučení. Rozdíl ten znalo jen právo; v očích lidu byl popravní mistr právě tak jako k. osobou nečestnou a hodnou opovržení. K-i nesměli ve středověku bydleti ve městech, nýbrž na samotách, a mívali zvláštní nápadný šat. – Ve Francii nazýval se k. bourreau nebo exécuteur de la haute justice neb exécuteur des hautes oeuvres. Nynější název jeho jest exécuteur des arréts criminels (vykonavatel trestních nálezů). Do r. 1721 dostávali k-i ve Francii místo stálého platu různé naturální dávky; stálý plat zaveden teprve r. 1721. V XVIII. století nebylo ve Francii již katovské řemeslo nečestným. K. oblékal se jako pán a nesměl býti nazýván bourreau; kdo jej tak jmenoval, byl trestán. Postavení k-ovo značně pokleslo v době revoluce. Guillotina odňala mu veškeren význam. Roku 1793 organisován byl po celé Francii sbor k-ů (le corps des exécuteurs des jugements criminels). K-i stali se státními funkcionáři. – V Rusku nazýval se k. zaplečnyj mastěr, kat; pozdější název jest palač. Dle bojarského nálezu z r. 1681 měli býti ustanovováni za k-y lidé, kteří by se dobrovolně přihlásili z třídy t. zv. posadských a z volných lidí. Nepřihlásil-li se nikdo, měli posadští sami ze svého středu vyvoliti jednotlivce. Dle úkazu senátu z r. 1742 určen byl počet k-ů: v gubernských městech dosazeno bylo po dvou, v újezdných po jednom. Pro případ nedostatku osob, které by se hlásily za k-y, ustanoveno r. 1833, že za k-y mají býti dosazovány osoby odsouzené k těžkým trestům. Když 17. dubna 1863 zrušeny v Rusku tělesné tresty, přestali tam existovati k-i z povoláni. – V Rakousku jsou k-ové, resp. popravčí mistři (úřední titul něm.: Scharfrichter) od r. 1851 státními úředníky. Kromě stálého platu dostávají (dle § 55. prováděcích nařízení k trestnímu řádu ze 23. května r. 1873) za každou popravu 25 zl., a jeho pomocníci po 5 zl. Vykonává-li se poprava mimo bydliště popravního mistra, náleží popravnímu mistrovi i jeho pomocníkům společně (kromě náhrady cestovného) ještě příplatek 5 zl.