Ottův slovník naučný/Karborundum
| Ottův slovník naučný | ||
| Karbonyl | Karborundum | Karbovačka |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Karborundum |
| Autor: | Otakar Šulc |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 1024. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Karborundum |
|
Karborundum čili karbid křemičitý jest sloučenina uhlíku s křemíkem vzorce CSi vznikající, když čistý písek křemenný (SiO2) žíháme s práškovaným kokem (C) nejprudším žárem peci elektrické: SiO2 + 3C = SiC + 2CO. V továrnách (v Čechách v Nov. Benátkách) přidávají k směsi dřevěných pilin a soli kuchyňské, čímž usnadní se tavení. K. jest látka temně zelenošedá, až černá, často s různými duhovými odstíny, je-li krystalická, lesku silného, ocelového. Jest 3.2 hutná a tvrdostí rovná se skoro diamantu. Prášek k-da slouží k leštění skla, drahokamů i kovů a vůbec namnoze tam, kde třeba materiálu tvrdého a laciného. K. neporušuje se vodou ani kyselinami ani žárem obyčejných pecí. OŠc.