Ottův slovník naučný/Kaprovité ryby

Ottův slovník naučný
Kaproun	Kaprovité ryby	Kaprunské údolí

Údaje o textu
Titulek:	Kaprovité ryby
Autor:	František Bayer
Zdroj:	Ottův slovník naučný: Třináctý díl. Praha: J. Otto, 1898. S. 980–981. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kaprovití

Kaprovité ryby (Cyprinidae, viz přílohu; obrazy bolena, cejna a hořavky viz u příslušných hesel), rozsáhlá čeleď ryb měkkoploutvých (Physostomi), ve kterou většina našich ryb sladkovodních náleží. Po vyloučení piskořů (Acanthopsides), kteří posud tu a tam neprávem k rybám k-tým počítáni bývají, můžeme snáze a přesněji vytknouti znaky této čeledi. Jsou to veskrze ryby normální podoby rybí, těla pokrytého šupinami okrouhlými (cycloidními); hlava jest lysá, u úst bývají často krátké vousky, v hořejším okraji bezzubých úst vězí jen obě kosti mezičelistní a teprve za nimi jsou čelisti hořejší. Na obou dolejších kostech požerákových (posledním oblouku skeletu žaberního) jsou zakřivené zuby buď v řadě jediné (na př. u lína, Tinca vulgaris Val., vyobr. č. 2167. A, vzorec 5—5) nebo v řadách dvou (tloušť, Squalius dobula, totéž vyobr., B, vzorec 2.5—5.2) i třech (parma, Barbus vulgaris, tamtéž, C, vzorec 2.3.5—5.3.2) — znak pro rozlišování rodů dosti důležitý.

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: doplnit obrázek
Č. 2167. Kosti požerákové kaprovitých ryb se zuby: A lína (Tinca vulgaris) s 5 zuby v jediné řadě na každé z obou kostí, B tlouště (Squalius dobula) s 5 zuby v každé řadě vnitřní a 2 zuby v řadě vnější, C parmy (Barbus vulgaris) s 5 zuby v řadě vnitřní, 3 zuby v řadě prostřední a 2 zuby v řadě vnější.

Břicho bývá se stran smačklé, ale vezpod vždy oblé; ploutev hřbetní jest jediná, délky různé, a ostatní ploutve mají normální úpravu. Veliký vzdušní měchýř jest zaškrcen ve dvě části, zadní a přední, a tato jest řadou kůstek spojena s ústrojem sluchovým; u vrátníku není slepých střívek; vaky vaječníkové jsou uzavřeny. Známe posud nad 100 rodů a téměř 1000 druhů ryb k-tých, z nichž ve vodách českých žije 19 druhů těchto rodů (míšenců nepočítajíc): Cyprinus L. (kapr, v. t.), Carassius Nils, (karas, v. t.), Barbus Cuv. (parma), Gobio Cuv. (řízek), Tinca Cuv. (lín), Leuciscus Rond. (plotice), Idus Heck. (jesen), Scardinius Bonap. (perlín), Squalius Bonap. (tloušť, proudník), Phoxinus Ag. (střevle), Rhodeus Ag. (hořavka), Abramis Cuv. (cejn, podoustev), Aspius Ag. (bolen), Alburnus Heck, (ouklej), Leucaspius Sieb. (slunka). Ze střední Evropy uvádí Siebold mimo to 4 druhy rodů Pelecus Ag., Telestes Bonap. a Chondrostoma Ag. Všecky k. r. přebývají nejraději ve vodách stojatých anebo klidně tekoucích, po většině ve společnostech, jež se rozptylují v menší tlupy, mají-li se tříti. Nejhojnější jsou v severní polovině mírného pásma starého světa a Sev. Ameriky; v Již. Americe a v Australii scházejí. Rozmnožují se vydatně, leč přemnoho mladých těchto rybek stává se kořistí nepřátel. Četné odrůdy i rozmanité formy míšenců povstaly tím, že se spolu trou i různí druhové ryb těchto. Potravou jejich jsou drobní živočichové vodní, ale i hmoty rostlinné a hnijící. Na zimu se ukrývají v bahno na dně vod. — Fossilní druhové ryb k-tých (z útvaru třetihorního) jsou kromě forem sev.-amer. s recentními druhy velmi příbuzni. Literatura uvedena ve čl. Ichthyologie. Br.