Ottův slovník naučný/Kapitulace
| Ottův slovník naučný | ||
| Kapiton | Kapitulace | Kapitulant |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kapitulace |
| Autor: | Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský, redakce, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 965–966. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Kapitulace |
|
Kapitulace (z lat.) jest název různých úmluv hlavně mezinárodního a státního rázu. Pojmenování povstalo odtud, že smlouvy takové mívají několik oddílů, kapitol. Nejčastěji nazývána bývá k-cí smlouva uzavřená s nepřítelem o podmínkách přerušení válečného postupu, a to buď proti nějaké pevnosti nebo i v šírém poli. Viz dále k. ve vojenství.
K-mi nazývají se také smlouvy uzavírané zejména ve dřívějších dobách mezi jednotlivými křesťanskými národy v Orientě a v Africe stran právního postavení t. zv. Franků (evropských příslušníků). Prvé smlouvy takové pocházejí již ze XVI. stol. (r. 1535 od Francie). red.
K. ve vojenství 1. sluje usnesení nebo smlouva o vzdání se ohrožené neb obléhané pevnosti, tvrze, ohroženého, přemoženého nebo i jen obelstěného oddílu vojska ve válce. Velitel pevnosti nebo sboru vzdavší se k-cí bývá pohnán před vojenský soud na zodpovídání a nebyl-li stav svěřené mu věci dosti zoufalý a nebyla-li další obrana nemožná, velmi přísně trestán. U pevnosti platí pravidlo, že k. nemá býti uzavřena, dokud není prostřelen do hlavní obruby (enceinte, v. t.) průlom, nebo dokud ještě jest pro posádku výživa, u hybného zástupu bojovného musí býti poslední rána vystřelena neb on jinak býti neschopen obrany, než velitel podstoupí k-ci. Vynikající příklady nevalně čestné k. jsou ona c. k. generála Macka u Ulmu 1805 vzdavšího se Francouzům, c. k. generála Rotha u Ozory v Uhrách 1848 vůči uherským povstalcům, franc. maršálka Bazainea u Met 1870 a j. — 2. Před zavedením všeobecné povinnosti branné (tudíž do r. 1868) slula k-cí povinnost ke službě vojenské a též čas, jejž branec musil sloužit ve zbraních. Tento čas obnášel až do r. 1842 14 let, pak do r. 1867 jen 8 roků. Říkalo se, že ten který vojín obnoviv po vysloužilých 14 (8) letech službu vojenskou v témž rozměru času, t. j. dav se reangažovati, slouží 2. ano i 3. k-ci. V tomto významu slovo k. nyní v c. a k. vojště úplně zaniklo. FM.
K. volební nazývaly se v někdejší Římsko-něm. říši podmínky, které císaři (poprvé Karlu V. r. 1519) před korunovací od kurfirštů byly předkládány za tím účelem, aby je císař před nastoupením vlády přijal a na ně přísahal. Obsah k-í volebních určovali kurfirštové jménem říše. Teprve po stížnostech říšských knížat slíbena byla v míru vestfálském určitá a stálá k. volební (certa constansque capitulatio ex communi statuum consensu). Došlo k ní po mnohých vyjednáváních mezi kurfiršty a říšskými knížaty, avšak zákonem říšským se nestala. Kurfiršti osobovali si právo t. zv. jus adcapitulandi, t. j. činiti dodatky ku stálé k-ci, a vykonávali je až do volby Leopolda II. Při volbě posledního římsko-německého císaře Františka II. užito bylo s nepatrnými změnami volební k. Leopolda II.